Srovnání výběru cla II.

Uplatňování daně z přidané hodnoty

Máme-li daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) k něčemu přirovnat, můžeme ji směle srovnat s daní z obratu, která byla vyměřována a vybírána před 1.1.1993. Dokonce i první pokusy o sjed­nocování nepřímých daní v rámci EU, a to již v roce 1977, se týkaly daní z obratu, systém DPH byl zaváděn postupně. Asi není nutné zdůrazňovat, že sazby DPH, tak jako sazby cla jsou sazbami valorickými, je jen otázka, s jakými vyměřovacími základy se pracuje pro výměr cla a s ja­kými vyměřovacími základy se pracuje při výměru DPH při dovozu zboží.

Základním principem uplatňování daně z přidané hodnoty je skutečnost, že plát­ce daně je povinen z každého jím provedeného zdanitelného plnění přiznat a odvést DPH. Tak asi vy­padal systém daně z obratu, kdy obrat ekonomického subjektu podléhal zdaně­ní. Nicméně systém DPH je spravedlivěj­ší v tom, že plátce si od výše přiznávané daně odečítá částky DPH, které zaplatil v pořizovací ceně zboží či služeb nutných pro jeho ekonomickou činnost. Tím se dosáhne spravedlivého zdanění jen té hodnoty, kterou plátce skutečně k vyrábě­né produkci nebo při poskytování služeb přidal při realizaci zdanitelného plnění - daň z přidané hodnoty. Nicméně princip uplatňování DPH při dovozu zboží z tře­tích zemí nebo pořízení zboží či služeb v jiném členském státě je odlišný.

Je nade vší pochybnost, že dovozce v okamžiku realizace zdanitelného plnění (zpravidla nákupu zboží) žádnou hodnotu k dováženému zboží nepřidává. Přesto všechno daň z přidané hodnoty při dovo­zu je povinnou peněžní dávkou, v minu­losti při dovozech zboží plátci daně, i sou­částí celního dluhu, součástí povinností celní dluh zajistit atd. Důvod takových postupů je celkem jednoduchý. Vyvážené zboží v zemích vývozu není zatěžováno vnitřními daněmi, je komerčně nabízeno za ceny od vnitřních daní očištěné. Proto je na místě legitimní zdanění vnitřními daněmi v zemi dovozu, tj. DPH, případně SPD. Co je však důležité vědět, popisovaný princip nemá nic společného s opatřením zavedeným novelou zákona o dani z přidané hodnoty k 1.1.2005. Totiž DPH je dovozním poplatkem jako v minu­losti, jen technicky se jinak vypořádá její přiznání a odvedení. Dovozce (plátce daně) je povinen daň přiznat a odvést, stejně jako kdyby mu byla vyměřena jako součást celního dlu­hu.

Obdobným principem je upraveno po­řízení zboží či služeb v jiném členském státě EU. Aby bylo možné realizovat zá­kladní ekonomický princip EU, tj. volný po­hyb zboží v rámci společného trhu, byla vydána a do českého práva recipována Směrnice Rady (EHS) č.77/388. Tedy pořízení zboží podléhá povinnosti přiznat a odvést daň v zemi pořizovatele, dodání zboží (služeb) je v zásadě od DPH osvo­bozeno v členském státě dodavatele. Pořizovatel vypořádává DPH při pořízení zboží (služeb) v jiném členském státě EU v rámci daňového při­znání k DPH. Jen pro ilustraci, celníků se již tyto obchodní transakce vůbec netýka­jí.

Základní charakteristika právní úpravy DPH

V ČR je oblast uplatňování DPH upra­vena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, kte­rým byla do českého práva recipována Směrnice Rady (EHS) č.77/388. Zákon o dani z přidané hodnoty byl již několikráte novelizován. Daň z přidané hodnoty, jak již bylo naznačeno, je uplatňována jinak než spotřební daně, tudíž i charakteristika právní úpravy je podstatně širší. Pro účely výkladu uplatňování DPH při provádění zahraničně obchodní činnosti si musíme vysvětlit některé poj­my, které jsou jak pro činnost celních úřa­dů, tak i finančních úřadů rozhodující, po­kud mají vyměřovat, vybírat, kontrolovat správnost údajů pro DPH při provádění zahraničně obchodní činnosti. Na rozdíl od správy spotřebních daní, kdy výhradním správcem jsou celní úřady (ve vymezených případech celní ředitelství), správa DPH je dělená mezi finanční a celní orgány.

Daňová povinnost při dovozu zboží

Tak, jak již bylo uvedeno, dovážené zboží podléhá nejen clu, ale i dani z při­dané hodnoty, přičemž pojem dovoz zbo­ží je naplněn obsahem ustanovení § 20 zákona o dani z přidané hodnoty. Klasic­ké dovozy ze třetích zemí podléhají dani z přidané hodnoty. Daň z přidané hodnoty má valorické sazby, takže celní úřad nebo i plátce ve vymezených případech musí uvést pro vyměření daně správně její vy­měřovací základ, což znamená hodnotu dovezeného zboží, výši dalších nákladů a poplatků s dovozem spojených, výši cla, případně i spotřební daně a tak stanovit vyměřovací základ. Vyměřovací základ daně z přidané hodnoty je upraven usta­noveními § 38 zákona o dani z přidané hodnoty (základ daně při dovozu). Podle § 38 odst. 1 zákona o dani z přidané hod­noty se do vyměřovacího základu daně zahrnou:

a) celní hodnota zboží,

b) zaplacené clo,

c) přímé obchodní náklady vzniklé při manipulaci se zbožím mezi celní hranicí EU a prvním místem v tuzemsku, když prvním místem v tuzemsku se rozumí sjednané místo vykládky v tuzemsku uvedené v přepravní listině. Za přímé obchodní náklady se pokládají náklady na dopravu, náklady na manipulaci se zbožím a náklady na jeho skladování, náklady, ná­klady na ochranu zboží před poškozením (pojistné) a provize zprostředkovatelům, pokud zboží je při jeho pohybu prodáno jako plovoucí nebo jedoucí s výjimkou nákupních provizí a nebyly zahrnuty do základu pro výměr cla,

d) spotřební daň jako součást celního dluhu, pokud dovážené vybrané výrobky nejsou propuštěny za podmínek § 41 zá­kona o dani z přidané hodnoty.

Součástí dovozních operací však může být i umístění zboží, které nemá celní sta­tus Společenství (zahraničního zboží) ve svobodném celním pásmu, důvody takového umístění v zásadě celní orgány nezkou­mají. Podmínky určení vyměřovacího základu pro výpočet DPH jsou uvedeny v § 38 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty. Celníci i plátci daně si však musí být vědomi skutečnosti, že pokud zboží, které nemá celní status Společenství, podléhá povinnosti přidělit jiné celně schválené určení, a pokud je propuštěno do volného oběhu, platí zde i zvláštní pravidla určení celní hodnoty zboží podle čl. 178 Celního kodexu.

Obdobným způsobem se v souladu s § 38 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty stanoví vyměřovací základ pro výměr daně z přidané hod­noty při vracení zboží, které je celním statusem Společenství zpět do tuzemska (§ 20 odst. 2 a § 23 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty).

Naopak k velké změně došlo v případech dovozů zboží propouštěného do režimu dočas­ného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, kdy je vyměřováno poměrové clo ve výši 3 % cla, které by bylo vyměřeno při propuštění zboží do volného oběhu, a to za každý započatý měsíc dočasného použití, nicméně DPH se vyměří a odvede v celé výši, tedy na rozdíl od minulých období není možné vyměřit poměrovou DPH. Tím jaksi tento režim ztrácí význam zejména pro podni­kající subjekty - neplátce DPH.

Je-li zboží dováženo dovozcem - nere­gistrovaným neplátcem daně v ČR, DPH je součástí celního dluhu a v zásadě pro tyto dovozy platí obdobné postupy, jako byly před 1.1. 2005, kdy DPH byla vy­měřována jako součást celního dluhu na Jednotném správním dokladu (JSD).

Uplatňování spotřebních daní

Členstvím ČR v EU se nám za­hraničně obchodní činnost rozdělila na obchodně právní vztahy vznikající mezi českými subjekty a subjekty se sídlem v třetích (nečlenských) zemích EU a na obchodně právní vztahy vznikající mezi českými subjekty a subjekty se sídlem (usazenými) v jiných členských státech EU. Máme--li kvantifikovat, cca 80 % zahraničního obchodu ČR probíhá v pod­mínkách volného pohybu zboží v rámci EU a cca 20 % zahraničního obchodu probíhá v klasických podmínkách zahra­ničního obchodu s třetími zeměmi. Je zde nutné také podotknout, že členstvím ČR v EU fakticky zanikly funkce českého státu, kterými byly regulovány činnosti za­hraničního obchodu a byly nahrazeny „jednotnou obchodní politikou EU", zása­dami volného pohybu zboží v rámci EU, ve snaze vybudovat jednotný trh EU. Proto také i základní kameny právní úpravy spotřebních daní jsou vedeny Směrnicí 92/12 EHS, která tvoří základní pilíř právní úpravy spotřebních daní jak pro dovoz a vývoz vybraných výrobků, tak i pro nakládání s vybranými výrobky při obchodováni s nimi v rámci EU. Když lis­tujeme uváděnou směrnicí pro spotřební daně, vidíme, že celá řada právních insti­tutů upravujících nakládání s vybranými výrobky je převzata z celního práva a nakládání s vybranými výrobky je obdob­né nakládání se zbožím podléhajícím cel­nímu dohledu. Postavení vybraných výrobků je totiž podobné postavení zboží podléhajícímu celnímu dohledu. Proto také v dr­tivé většině členských států EU je obecná správa spotřebních daní svěřena celním orgánům.

Právní úprava spotřebních daní je v ČR, tak jako v každém členském státě EU, postavena na Směrnici 92/12 EHS, tj. právním předpisu Společenství, který ve stanovených lhůtách má být recipován do vnitřních zákonů každého členského státu, a to obsahově, ne formálně. Např. ve Slovenské republice mají na každý druh vybraných vý­robků zvláštní zákon o spotřební dani a není to v rozporu se směrnicí. Použitím směrnice zůstává zachována daňová vý­sost každého členského státu EU. Výjimku tvoří určení nejvyšších a nejnižších daňo­vých sazeb a pravidla pro režimy s podmí­něným osvobozením od spotřební daně. Splněním výše uvedených podmínek je umožněn obchod s vybranými výrobky v rámci volného pohybu zboží. Ustanove­ní týkající se dovozu vybraných výrobků z třetích zemí jsou obdobná minulé práv­ní úpravě, jen s výjimkou možnosti uvést dovezené vybrané výrobky do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.

Tedy základní změnou proti právní úpravě provedené zák. č. 587/1992 Sb. je skutečnost, že vybrané výrobky se mo­hou nacházet ve volném daňovém oběhu nebo v režimu podmíněného osvoboze­ní od daně. Pro tyto režimy jsou sta­novená pravidla a není možné vybrané výrobky mít v nějakém jiném postavení.

Daňová povinnost při dovozu vybraných výrobků

Máme-li se vyjádřit k dovozu vybraných výrobků ze třetích nečlenských zemí EU, skutečnost, zda vybrané výrobky, které jsou předmětem dovozu, byly před jejich vývozem ze země vývozu ve volném daňovém oběhu či ne, nemá z hlediska předpisu o spotřebních daních žádný vý­znam. Plně zde platí ustanovení o dovozu vybraných výrobků. Vybrané výrobky jsou v rámci celního řízení propouštěny do volného oběhu s vy­měřením spotřební daně, nebo bez vymě­ření spotřební daně, pokud jsou uváděny do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.

Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká v okamžiku, kdy jsou vybrané výrobky uvedeny do volného daňového oběhu, a to i protiprávně, anebo z důvodů uvedených v ustanovení § 9 odst. 3 zákona o spotřebních daních. Povinnost zaplatit spotřební daň podle § 9 odst. 2 zákona o spotřebních daních vzniká při dovozu vybraných výrobků z třetích zemí, a to jako součást celního dluhu vyměřeného podle celních předpisů.

Dovozem vybraných výrobků rozumíme jejich dopravení do České republiky pod celním dohledem. Celní prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu může totiž být podáno v každém členském státě EU, pokud deklarant splňuje podmínku sídla nebo usazení v EU.

Rozdělení spotřebních daní

V současnosti daňový systém České republiky zahrnuje pět následujících selektivních spotřebních daní:

• daň zminerálních olejů - jejím předmětem jsou vybraná paliva, maziva a jejich směsi,
• daň zlihu - jejímž předmětem je líh (etylalkohol, etanol),
• daň zpiva - jejímž předmětem je pivo,
• daň zvína a meziproduktů - předmětem této daně jsou vína, fermentované nápoje a meziprodukty,
• daň ztabákových výrobků - předmětem jsou tabákové výrobky.

Činnosti a kompetence, které jsou společné celním orgánům vyspělých zemí, vycházejí z mezinárodních prvků, jako je zahraniční obchod, mezinárodní spolupráce při ochraně společenských zájmů, ochraně zdraví obyvatelstva před nebezpečnými materiály a drogami, ochraně životního prostředí, ochraně ohrožené fauny a flory, kulturního dědictví apod. Celní orgány jsou dále vybaveny kompetencemi, které umožňují plnit i další „tradiční" úkoly, zejména zajišťování příjmů státního rozpočtu výběrem cel, daní a různých poplatků. Postavení a činnosti celních orgánů jsou dále výrazně ovlivněny zapojením země do mezinárodních ekonomických institucí, jakými jsou ekonomické, celní nebo měnové unie, oblasti volného obchodu apod.

Pro období přípravy na vstup do EU byla z iniciativy členských států EU a Komise EU v červenci 1997 na poradě generálních ředitelů celních správ členských států EU, ESVO a asociovaných zemí střední a východní Evropy, schválena přístupová strategie celních správ navržená Komisí EU. Česká celní správa zpracovala vlastní dokument „Předpřístupová strategie celní správy", který byl základním nástrojem přípravy celé oblasti celnictví na vstup ČR do EU. Dokument byl pravidelně aktualizován a byl i podkladem pro úkoly zařazované do jednotlivých verzí Národního programu přípravy ČR na vstup do EU.

Od prvního dne členství v EU byly celní orgány ČR povinny zrušit pravidelné celní kontroly pohybu zboží přes vnitřní hranici, tedy společnou hranici s dalšími členskými státy. Dále užívané pojmy vnitřní či vnější hranice EU jsou míněny ve smyslu pravidelné kontroly pohybu zboží pro celní a daňové účely, která je v kompetenci celních orgánů. Tím není dotčen systém hraničních kontrol na budoucí vnitřní a vnější hranici ve smyslu definice dle Schengenského acquis, kde je hlavním gestorem ministerstvo vnitra.

Celní orgány musely i po vstupu ČR do EU zajistit výběr cla a daní ze zboží ze třetích zemí a dále zcela nový systém správy spotřebních daní v souladu se standardy EU. Ministerstvo financí připravilo legislativní úpravu systému, včetně zavedení režimu podmíněného osvobození od daně a daňových skladů náročných na provádění dohledu a kontrol. Systém byl zaveden v rámci sbližování legislativy a administrativních postupů platných v EU. Samotné zavedení systému však přímo s datem vstupu do EU nesouviselo, ale účinnost nové zákonné úpravy ještě před vstupem do EU představovala pro celní orgány značnou organizační a personální změnu. Po vstupu muselo být dále zajištěno provozování celoevropského automatizovaného počítačového systému kontroly registru oprávněných daňových subjektů a pohybu zboží podléhajícího spotřební dani. Jedná se o systém SEED a v budoucnosti o EMCS. Pokrytí tohoto požadavku si vyžádalo jeho personální a technické zabezpečení a vytvoření zcela nové struktury administrativně kontrolních útvarů specializujících se na předmětnou oblast při využití kapacit uvolněných po vstupu do EU.

Důležitou roli při plnění výše uvedených úkolů hrají kvalitní a v rámci EU standardizované komunikace, z čehož vyplývala povinnost ke dni vstupu zajistit napojení na všechny informační systémy EU, zejména systémy TARIC, QUOTA, SEED.

Na základě zákona č. 353/2003 Sb., o spotřeb­ních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních") se staly cel­ní orgány od 1. ledna 2004 správcem spotřebních daní v plném rozsahu. Současně došlo k výrazné změně sys­tému zdaňování vybraných výrobků spotřebními daněmi oproti stavu v roce 2003, kdy byly správci daně finanční orgány.

Nejdůležitější změnou, která nastala, je zavedení tzv. režimu podmíněného osvobození od daně. Smyslem tohoto režimu je odložení daňové povinnosti co nejblíže k vlastní spotřebě vybraných výrobků. Takto pojatý systém zdaňování vybraných výrobků je náročnější z pohle­du správce daně, protože období, než je odvedena spotřební daň z vyrobených, dovezených nebo dopravených vybra­ných výrobků z jiného členského státu, tzn. období, kdy je třeba „dohlížet" na vy­brané výrobky, je výrazně delší, než tomu bylo v době účinnosti zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, tj. v době před 1. 1. 2004.

Další důležitou změnou oproti před­chozímu stavu je nutnost provádět povo­lovací řízení, týkající se nakládání s vybranými výrob­ky. Od roku 2004 je regulováno rovněž nakládání se zkapalněnými ropnými plyny uvedenými do volného daňového oběhu. Výrazným způsobem byla rovněž sprá­va spotřebních daní ovlivněna vstupem České republiky do Evropského unie, což mělo za důsledek volný pohyb zboží a od­stranění kontrol zboží při přestupu státní hranice.

Zrušením hraničních kontrol zboží dopravovaného z jiných členských států představuje doprava vybraných výrobků výrazné riziko pro příjmy státního roz­počtu. Celní správa České republiky je již dnes, jako jedna z mála zemí Evropské unie, připravena k elektronickému sledo­vání doprav vybraných výrobků v rámci Evropské unie v režimu podmíněného osvobození od daně. V současně době tento systém úspěšně funguje ke sledo­vání doprav na našem území.

Celní orgány vykonávají správu spotřebních daních ve velmi odlišných a složitějších podmínkách, než ji provádě­ly finanční orgány. Přesto lze konstatovat, že celníci své nové kompetence zvládají dobře, což lze prokázat na nejdůležitěj­ším ukazateli, tím je vývoj inkasa spotřebních daní v letech 2004 až 2006 v porovnání s vývojem inkasa spotřebních daní s ob­dobím před rokem 2003. Přitom inkaso spotřebních daní roste i přes výrazně jiné a složitější podmínky správy spotřebních daní (vstup do EU, režim podmíněného osvobození od daně, volný pohyb zboží).

Roky 2002 a 2003 byly pro celní správu roky pokračujícího procesu příprav na přístup ČR do EU. Z tohoto důvodu byla prověřována činnost jednotlivých orgánů celní správy z hlediska jejich efektivity a to zejména z pohledu nutné redukce jejich počtu a personálního obsazení. S ohledem na vstup ČR do EU byl zahájen proces transformace celní správy a proběhla meziresortní jednání k získání nových kompetencí celních orgánů. V souvislosti s převzetím legislativy EU a v návaznosti na výsledky meziresortních jednání bylo zabezpečeno zpracování právních norem, které navazují na legislativu EU, případně rozšiřují kompetence celních orgánů po vstupu ČR do EU.

V návaznosti na výše uvedené kontinuálně probíhal proces vzdělávání zaměstnanců celní správy v oblasti novelizovaných celních a daňových předpisů a s tím souvisejících předpisů EU. Tento proces probíhal za významné mezinárodní spolupráce specialistů z členských zemí EU. S přihlédnutím k potřebě zefektivnění ochrany vnitřního trhu byla v roce 2002 zahájena dlouhodobá kontrolní akce v oblasti stánkového prodeje. V roce 2003 proběhly její další tři etapy cílené na odhalení zboží, které uniklo celnímu dohledu, na prodej a skladování neznačených tabákových výrobků a na odhalení zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví.

V roce 2002 bylo celními orgány vybráno na celních a daňových příjmech celkem cca 274, 8 mld. Kč (Tabulka 1). Uvedená hodnota představuje meziroční pokles o cca 11,9 mld. Kč, což představuje 4,2 procentních bodů. (V roce 2001 bylo vybráno celkem 286,7 mld. Kč). Z nepřímých daní, které mají ve správě celní orgány, byl oproti minulému roku zaznamenán nejvyšší pokles u příjmů z DPH (cca 9,9 mld. Kč) a SPD z minerálních olejů, v tomto roce ještě označovaná jako daň z uhlovodíkových paliv a maziv (cca 3,4 mld. Kč). K nárůstu došlo u příjmů z SPD z tabákových výrobků (cca 1,7 mld. Kč). Na celkových příjmech za rok 2002 se nejvíce podílela daň z přidané hodnoty (81,6%), spotřební daň z minerálních olejů (8,3%), spotřební daň z tabákových výrobků (6,1%) a clo (3,6%).

Z jednotlivých celních ředitelství (Tabulka 2 a Příloha 1) se nejvíce podílí na celkových příjmech celní správy následující CŘ:

1. CŘ Praha (vybráno celkem cca 116,2 mld. Kč, tedy 42,2 % celkových celních a daňových příjmů),

2. CŘ Brno (vybráno cca 45,0 mld. Kč, tedy 16,4 % celkových celních a daňových příjmů),

3. CŘ Ústí nad Labem (vybráno cca 26,7 mld. Kč, tedy 9,7 % celkových celních a daňových příjmů).

(v tis. Kč)

Tabulka 1

(v tis. Kč)

Tabulka 2

V rozdílu se promítají vratky z účtů GŘC a příjmy celních dobírkových poukázek placených přímo na účty GŘC.

Na účtech MF-GŘC byly k 31. 12. 2003 vedeny celní a daňové příjmy v celkové výši cca 292,4 mld. Kč (Tabulka 3). Ve srovnání se stejným obdobím minulého roku došlo k nárůstu celkových vybraných celních a daňových příjmů o 17,7 mld. Kč, což představuje 6,4 procentních bodů.

Z nepřímých daní byl oproti minulému roku zaznamenán nárůst u příjmů z DPH (cca 17,0 mld. Kč) a SPD z tabákových výrobků (cca 2,2 mld. Kč). K nejvyššímu poklesu došlo u příjmů z SPD z minerálních olejů (cca 2,0 mld. Kč). Na celkových příjmech za rok 2003 se nejvíce podílela daň z přidané hodnoty (82,4%), spotřební daň z minerálních olejů (7,2%), spotřební daň z tabákových výrobků (6,5%) a clo (3,5%).

Z jednotlivých celních ředitelství (Tabulka 4 a Příloha 2) se nejvíce podílí na celkových příjmech celní správy následující CŘ:

1. CŘ Praha (vybráno celkem cca 123,1 mld. Kč, tedy 42,1 % celkových celních a daňových příjmů),

2. CŘ Brno (vybráno cca 46,4 mld. Kč, tedy 15,9 % celkových celních a daňových příjmů),

3. CŘ Ústí nad Labem (vybráno cca 27,7 mld. Kč, tedy 9,4 % celkových celních a daňových příjmů).

(v tis. Kč)

Tabulka 3

Příjmy za jednotlivá celní ředitelství k 31. 12. 2003

(v tis. Kč)

Tabulka 4

V rozdílu se promítají vratky z účtů GŘC a příjmy celních dobírkových poukázek placených přímo na účty GŘC.

Rok 2004 byl pro Celní správu České republiky rokem mimořádně významným. Vstup České republiky do Evropské unie, s tím související ukončení pravidelných kontrol zboží na pozemních hraničních přechodech, přechod na plnou aplikaci jednotných celních předpisů Společenství, zabezpečování nových národních kompetencí celními orgány, jejich transformace a převzetí komplexní správy spotřebních daní, to byly základní atributy významně ovlivňující dále specifikovanou činnost CS ČR a její výsledky v roce 2004.

V následující tabulce (Tabulka 5) je porovnán vývoj příjmů cla a daní roku 2003 s rokem 2004. Výsledky, tedy podstatné snížení příjmů cla a daně z přidané hodnoty, byly velkou měrou ovlivněny vstupem ČR do EU. Důvodem je především výrazný podíl obchodní výměny s členskými státy EU na celkové zahraničně obchodní činnosti ČR před vstupem do EU.

Nejvýraznější pokles příjmů nastal u DPH. U cla se v souladu s předpisy EU, 75 % z vyměřeného cla od 1.5.2004 odvádí EU a zbylých 25 % je příjmem státního rozpočtu ČR. Na druhou stranu u spotřebních daní, které od 1. ledna 2004 přešly do kompetencí celní správy, je pozorován prudký nárůst. Je to způsobeno tím, že se orgány celní správy staly správci této daně.

Z jednotlivých celních ředitelství (Tabulka 6 a Příloha 3) se nejvíce podílí na celkových příjmech celní správy následující CŘ:

1. CŘ Praha (vybráno celkem cca 99,7 mld. Kč, tedy 40,6 % celkových celních a daňových příjmů),

2. CŘ Ústí nad Labem (vybráno cca 53,7 mld. Kč, tedy 21,3 % celkových celních a daňových příjmů),

3. CŘ Hradec Králové (vybráno cca 19,2 mld. Kč, tedy 7,8 % celkových celních a daňových příjmů).

(v tis. Kč)

Tabulka 5

(v tis. Kč)

Tabulka 6

Na výsledku za jednotlivá celní ředitelství se projevil v daleko větší míře příjem z výběru spotřebních daní, hlavně daně z minerálních olejů (Chemopetrol, Paramo).

Hlavní úkoly Celní správy ČR v roce 2005 vyplývaly z platných národních a unijních právních předpisů pro oblast celnictví a dále ze závazků vyplývajících z mezinárodních dohod. Po vstupu České republiky do Evropské unie byl rok 2005 prvním rokem, kdy Celní správa České republiky, jako jedna z tehdy 25 celních správ EU, postupovala podle jednotných unijních celních předpisů a zajišťovala tak obchodně ekonomické zájmy nejen vlastního státu, ale i celého Společenství. Vstup České republiky na jednotný vnitřní trh Evropské unie, volný pohyb zboží a s tím související zrušení pravidelných celních kontrol na vnitřních hranicích členských států, znamenaly pro Celní správu ČR nutnost provedení významných změn nejen v oblasti organizace a přeskupení personálu, převodu nemovitého majetku a gesce související s hraniční problematikou, ale zejména potřebu úprav jejich kompetencí, které zásadním způsobem ovlivnily její cíle a poslání. K transformaci celních orgánů došlo v souvislosti s potřebou vytvořit nezbytné podmínky pro výkon nových kompetencí. Jednak v oblasti správy spotřebních daní, jednak v oblasti kontrolních činností a formování nové role celních orgánů při ekonomické ochraně státu, resp. zájmů celého Společenství.

Nejvýraznější pokles příjmů nastal opět u daně z přidané hodnoty, jejíž příjem se dostal mírně pod úroveň příjmu ze cla (Tabulka 7). Naproti tomu opět stoupl příjem ze spotřebních daní a to cca o 14,6 mld.

Z jednotlivých celních ředitelství (Tabulka 8 a Příloha 4) se nejvíce podílí na celkových příjmech celní správy následující CŘ:

1. CŘ Praha (vybráno celkem cca 61,1 mld. Kč, tedy 49,6 % celkových celních a daňových příjmů),

2. CŘ Ústí nad Labem (vybráno cca 40,2 mld. Kč, tedy 32,7 % celkových celních a daňových příjmů),

3. CŘ České Budějovice (vybráno cca 6,5 mld. Kč, tedy 5,3 % celkových celních a daňových příjmů).

(v tis. Kč)

Tabulka 7

(v tis. Kč)

Tabulka 8

Z uvedených tabulek je patrné, že pořadí jednotlivých celních ředitelství, již zcela závisí na příjmech ze spotřebních daní. Největší podíl na výsledku má daň z minerálních olejů a daň z tabákových výrobků.

Zásadní vliv na příjmy státního rozpočtu z SPD měl zvýšený počet kontrol ze strany celních orgánů a také sledování evidence v tzv. pěstitelských pálenicích. Také díky tomu došlo k nárůstu výběru spotřební daně v porovnání s předchozími roky a to cca 9 mld. Kč. Výši příjmů negativně neovlivnil ani současný trend konzumace lihovin s nižším obsahem alkoholu, ani prodloužení splatnosti daně ze 40 na 55 dní. Výběr cla zůstal prakticky na úrovni roku 2005, a tak jediným příjmem, který poklesl, byl příjem z DPH (Tabulka 9).

Z jednotlivých celních ředitelství (Tabulka 10 a Příloha 5) se nejvíce podílí na celkových příjmech celní správy následující CŘ:

1. CŘ Praha (vybráno celkem cca 77,8 mld. Kč, tedy 59,3 % celkových celních a daňových příjmů),

2. CŘ Ústí nad Labem (vybráno cca 30,5 mld. Kč, tedy 23,3 % celkových celních a daňových příjmů),

3. CŘ České Budějovice (vybráno cca 5,5 mld. Kč, tedy 4,2 % celkových celních a daňových příjmů).

(v tis. Kč)

Tabulka 9

(v tis. Kč)

Tabulka 10

Z výše uvedené „Tabulky 10" je zřejmé, že nejvyšší podíl na celních a daňových příjmech má Celní ředitelství Praha. Tento trend je patrný po celé sledované období, ale v letech 2005 a 2006 je značný. Na druhé místo se na úkor celního ředitelství Brno posunulo Celní ředitelství Ústí nad Labem a to díky zpracovatelům ropy, kteří působí v regionu spravovaném tímto CŘ.

Vstup České republiky do Evropské unie 1.5.2004 znamenal pro celní správu jistou změnu kompetencí. Ovšem již dříve od 1.1.2004 převzaly celní orgány komplexní správu spotřebních daní od územních finančních orgánů na základě zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Převzetí správy spotřebních daní probíhalo v podmínkách zahájeného procesu transformace celní správy v souvislosti s přijetím České republiky do EU. Nabytím účinnosti zákona o SPD se zcela změnil systém výběru spotřebních daní, jehož základním principem je zavedení režimu podmíněného osvobození od daně, který posouvá okamžik vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit ke konečnému spotřebiteli, a tím byla v předstihu splněna i podmínka EU, aby spotřební daň byla z vybraných výrobků vybírána v zemi spotřeby bez ohledu na jejich původ. Z následující tabulky (Tabulka 11) vyplývá, že zlomovým rokem pro příjem z daní a cla je rok 2004. Do tohoto roku byla největším odvodem do státního rozpočtu daň z přidané hodnoty. Po roce 2004 je tímto odvodem příjem ze spotřebních daní. Tato skutečnost je logickým vyjádřením vstupu České republiky do Evropské unie a převzetím spotřebních daní do kompetencí celní správy.

Tabulka 11

Tabulka 12

Vzhledem k opatřením reformy veřejných financí byla v rámci CS realizována řada opatření, jak je vidět z výše uvedené tabulky (Tabulka 12). Byly rušeny funkční místa a to i za cenu radikálního početního oslabení některých útvarů při přechodu na nové kompetence, např. při převzetí správy spotřebních daní. V rámci opatření k redukci funkčních míst byl v průběhu roku 2004 skončen pracovní poměr s 566 občanskými zaměstnanci (včetně případů skončení pracovního poměru na dobu určitou). Dále bylo propuštěno, respektive uvolněno ze služebního poměru, celkem 1 330 celníků, z toho 1 086 z organizačních důvodů. I tak je vidět, že se díky vstupu ČR značně snížil příjem z cel a daní v poměru k počtu zaměstnanců celní správy ČR.

Jak vyplývá z výše uvedených údajů a poznatků, CS ČR v roce 2004 úspěšně zvládla všechny své úkoly související se vstupem České republiky do EU a po rozsáhlé organizační, kompetenční i personální transformaci začala plynule zabezpečovat úkoly ochrany ekonomických zájmů nejen ČR, ale celého Společenství při mezinárodním obchodu s nečlenskými zeměmi a to v souladu s celními předpisy Společenství, národními zákony a podzákonnými právními předpisy.

Správu spotřebních daních vykonávají celní orgány ve velmi odlišných a složitějších podmínkách, než ji prováděly finanční orgány. Přesto lze konstatovat, že celní orgány své nové kompetence zvládají dobře, což lze prokázat na nejdůležitějším ukazateli - „vývoji celkového inkasa spotřebních daní od roku 1993" (Příloha 6), kde inkaso spotřebních daní v letech 2004 až 2006 v porovnání s inkasem před rokem 2003 roste i přes výrazně jiné a složitější podmínky správy spotřebních daní.

Ačkoli předpoklad příjmů v roce 2006 nebyl naplněn, je nutné si uvědomit, že celkové příjmy státního rozpočtu se v období po vstupu České republiky do EU přesunuly z příjmů z daně z přidané hodnoty na příjmy ze spotřebních daní, které v roce 2006 dosáhly výše 119,55 mld. Kč a jsou oproti roku 2005 o 9,05 mld. Kč vyšší, respektive vyšší o 23,71 mld. Kč ve srovnání s rokem 2004. O správnosti zvolené cesty i efektivitě přijatých opatření svědčí fakt plynulého nárůstu výběru spotřebních daní ve všech komoditách, aniž by byl tento nárůst vyvolán pouze zvýšenou sazbou daně či zvýšenou spotřebou.

Vstup ČR do Evropské unie také zásadním způsobem ovlivnil praktickou aplikaci cla a DPH. Problematika daně z přidané hodnoty je dnes ještě složitější než dříve, protože každý členský stát EU má svou vlastní daňovou legislativu a odlišný systém i sazby DPH. Z aktuální statistiky vyplývá, že podíl členských států EU na zahraničním obchodu České republiky činí takřka 80 %. To znamená, že hodnota vybraných příjmů z daně z přidané hodnoty dramaticky poklesla až na cca 4,98 mld. Kč za rok 2006.

I když Česká republika nemá v podstatě vnější hranici EU (jedinou vnější hranicí jsou mezinárodní letiště), odvod cla do státního rozpočtu převýšil původní odhad. Nárůst vybraného cla je důsledkem zvýšeného dovozu ze třetích zemí, zejména z Číny, a důsledné aplikace celních předpisů. Avšak s ohledem na skutečnost, že Česká republika přistoupila k EU až k 1.5.2004 (tedy v průběhu roku), nelze objektivně srovnávat celní příjmy za rok 2004 s rokem 2005.

Lze konstatovat, že stanovená obecná hypotéza, která předpokládala, že podíl daně z přidané hodnoty bude před vstupem do EU větší a hodnota vybraných spotřebních daní je větší po vstupu České republiky do EU se v zásadě potvrdila. Na základě srovnávací analýzy dat příjmů z vybraných daní a cel můžeme objektivně prohlásit, že daň z přidané hodnoty, jež v roce 2003 dosáhla výše cca 241 mld. Kč (Tabulka 11), v roce vstupu do EU klesla na hodnotu 142,3 mld. Kč a v následujících letech na 6,3 mld. Kč, respektive 4,98 mld. Kč v roce 2006. Naproti tomu příjmy ze spotřebních daní jsou po vstupu do EU stěžejní položkou, kterou celní správa odvádí do státního rozpočtu České republiky. V roce 2003 vybraly celní orgány na této dani cca 41 mld. Kč, hned v roce vstupu příjem ze spotřebních daní stoupl téměř 2,5 násobně na cca 95,8 mld. Kč a v dalších letech sledovaného období vzrostl na cca 110,5 mld. Kč v roce 2005, aby v roce 2006 dosáhl výše 119,5 mld. Kč.

Samostatným jevem je příjem z vybraného cla. Zde se předpoklad o prudkém snížení příjmu tak zcela nepotvrdil. V roce 2003 byl příjem z vybraného cla cca 10,25 mld. Kč a v průběhu následujících let postupně klesal (Tabulka 11). To však bylo způsobeno hlavně tím, že se na zahraničním obchodu České republiky velkou měrou podílí obchod se členskými státy EU, ze kterého se díky vstupu ČR do EU nevybírá clo. Příjem do státního rozpočtu činil v roce 2006 cca 6,62 mld. Kč, což je jen o 3,63 mld. Kč méně než v roce 2003. Díky reorganizaci a personálním změnám v celní správě je v přepočtu výběru cla na jednoho zaměstnance tento rozdíl prakticky nepatrný a činí v roce 2006 oproti roku 2003 pouze -130,9 tis. Kč. Dá se tedy říci, že příjem z výběru cla před vstupem a po vstupu ČR do EU jen mírně poklesl, a to i přesto, že se zahraniční obchod s třetími zeměmi podílí na celkovém objemu pouze 20 procenty.

Dalším ukazatelem je právě přepočet výběru cla a daní na jednoho zaměstnance Celní správy ČR. V globálním pohledu na tuto realitu je zřejmé, že díky vstupu České republiky do Evropské unie poměrně značně klesly celkové příjmy z daní a cel v přepočtu na jednoho zaměstnance. Ještě v roce vstupu do EU činil tento údaj cca 34,6 mil. Kč na 1 zaměstnance (Tabulka 12). V roce 2006 činí rozdíl téměř 15 mil. Kč (cca 19,6 mil Kč/zam.) Je to způsobeno zvláště příjmem z daně z přidané hodnoty, kde je diference mezi rokem 2003 a 2006 neuvěřitelných cca 236 mld. Kč.

Z tohoto rozboru vyplývá, že transformace celních orgánů v souvislosti se vstupem do EU byla ojedinělým a neopakovatelným krokem, jehož realizace měla praktické dopady na všechny skupiny zaměstnanců a probíhala v rámci reformy veřejných financí. Dosavadní výsledky činnosti celních orgánů za období po vstupu do EU rovněž potvrzují správnost legislativních opatření, jak v oblasti organizace, tak působnosti celních orgánů. Lze konstatovat, že cíle transformace bylo dosaženo a Celní správa České republiky se po změně organizační struktury a redukci zaměstnanců, stala zcela kompetentní a je připravena k plnění nových úkolů v oblasti celnictví. Další úkoly celních orgánů na léta 2007 a 2008 je třeba orientovat do oblasti zlepšení kvality výkonu služby v oblasti stěžejního příjmu, kterým se stala správa spotřebních daní. Je třeba se také zaměřit nato, aby byly standardně nasazovány skupiny mobilního a daňového dohledu s cílem kontroly dodržování celních a daňových předpisů ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a při kontrole mezinárodní silniční dopravy (mýtné). Pokud se tyto náročné úkoly podaří splnit, bude to znakem k dalšímu přiblížení k evropským standardům.

[1] Kubátová, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Eurolex Bohemia, 2000. 13 s. ISBN 80-902752-2-2.

Použitá literatura:

Ambrož, Jan. Daň z přidané hodnoty [Ambrož, 2005], 1. vydání. Praha: Vladimír Vyskočil - KORŠACH, 2005, ISBN 80-86296-07-5.

Holman, Robert. Ekonomie, 4. aktualizované vydání. Praha: C.H.Beck, 2005. ISBN 80-7179-891-6.

Holman, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN 80-7179-764-2.

Holman, Robert. Dějiny teorií mezinárodního obchodu, 1. vydání. Praha: VŠE, 1991, ISBN 80-7079-505-0.

Hovorka, Miloš. Nový zákon o DPH : praktický průvodce, 1. vydání. Ostrava: Jiří Motloch - Sagit, 2004. ISBN 80-7208-440-2.

Hunčová, Magdalena. - Stehlík, Antonín. Celnictví a spedice, 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2256-6.

Kaňák, Jan. Celní zákon - úplné znění s komentářem : právní stav k 1. 7. 2002, 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0518-4.

Kolektiv autorů. Slovník cizích slov, Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1998. ISBN 80-90-1647-8-1.

Kubátová, Květa. Daňová teorie a politika. Praha: Eurolex Bohemia, 2000. ISBN 80-902752-2-2.

Mainuš, F. - Janák, J. - Horváth, V. Historie celnictví v ČSSR, Praha: Ústřední celní správa FMZO a Naše vojsko, 1977. ISBN neuvedeno.

Martincová, Olga. a kol. Pravidla českého pravopisu, 3. vydání. Praha: Pansofia, 1993. ISBN 80-901373-6-9.

Pitner, Ladislav. Daň z přidané hodnoty [Pitner, 2006], 1. vydání. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-204-4.

Polián, Milan. Organizace a činnost veřejné správy, 1. vydání. Praha: Prospektrum, 2001. ISBN 80-7175-098-0.

Rendulová, Elvíra. - Leks, Jaroslav. Celní předpisy, 1. vydání. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0320-X.

Rendulová, Elvíra. - Leks, Jaroslav. DPH a spotřební daně : [aktualizováno k 1.1.2005], 1. vydání. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0492-3.

Šulc, Ivo. Zákon o spotřebních daních s komentářem, 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2003. ISBN 80-7263-190-X.

Žemlička, Lubomír. - Kostková, Eva. Celní předpisy a DPH při dovozu a vývozu, 1. vydání. Praha: Pragoeduca, 1996. ISBN 80-85856-36-0.

Použité zdroje:

Babiš, Jiří. „Nepřímé daně při provádění zahraničně obchodní činnosti". Clo-Douane : měsíčník Celní správy České republiky. 2006, Ročník 40, Praha: Vltava - Labe - Press. ISSN 0323-0023.

Babiš, Jiří. „Nepřímé daně při provádění zahraničně obchodní činnosti". Clo-Douane : měsíčník Celní správy České republiky. 2007, Ročník 41, Praha: Vltava - Labe - Press. ISSN 0323-0023.

Čapek, Jiří. „Historie celnictví". Clo-Douane : měsíčník Celní správy České republiky. 1999, Ročník 33, , Praha: Vltava - Labe - Press. ISSN 0323-0023.

Slavíková, Naděžda. „Tři roky správy spotřebních daní". Clo-Douane : měsíčník Celní správy České republiky. 2007, Ročník 41, Praha: Vltava - Labe - Press. ISSN 0323-0023.

Barták, Jiří. Informace o činnosti Celní správy České republiky za rok 2003. duben 2004. Dostupné z <http://www.cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/C7F6A650-AFAB-48E7-A8DA-809D4B6145F0/0/zprava2003.pdf>

Barták, Jiří. Informace o činnosti Celní správy České republiky za rok 2004. duben 2005. Dostupné z <http://www.cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/369BF028-CD79-4886-B157-D80539DD914B/0/zprava2004.pdf>

Barták, Jiří. Informace o činnosti Celní správy České republiky za rok 2005. duben 2006. Dostupné z < http://www.cs.mfcr.cz/NR/rdonlyres/C213CAD8-3E89-4C0B-B970-816DA0CC7CCB/0/zpravaocinnosti2005.pdf>