ROZDÍLY MEZI INTERNÍM A EXTERNÍM AUDITEM

Výrok auditora napomáhá k důvěryhodnosti účetní závěrky. Výrok auditora však nepředstavuje jistotu ohledně budoucí životaschopnosti účetní jednotky ani jeho osobní názor na výkonnost a efektivnost s jakou pracuje její vedení.

Obecné principy auditu

Při provádění auditu auditor dodržuje etické podmínky vyplývající ze zákona o auditorech a z etického kodexu, vydaného Komorou auditorů ČR.Auditor vykonává audit v souladu se zákonem o auditorech a auditorskými směrnicemi, vydanými komorou auditorů (KA) ČR.

Rozsah auditu

Rozsah auditu je určen auditorskými postupy, které je nezbytné uplatnit s ohledem na okolnosti tak, aby bylo dosaženo cíle auditu. Provádění auditu je upraveno zejména zákonem o auditorech, řády Komory auditorů, auditorskými směrnicemi, obchodním zákoníkem a zákonem o účetnictví.

Postupy získávání důkazních informací při auditu

Auditor musí získat dostatek důkazních informací a posoudit situaci tak, aby mohl vyslovit svůj názor na účetní závěrku ve formě výroku auditora.

Zdrojem informací je především účetnictví a další písemnosti účetní jednotky, informace získané také od vedení a zaměstnanců účetní jednotky, peněžních ústavů, dodavatelů, odběratelů apod.

Získané informace musí být dostatečné, vhodné (relevantní) a spolehlivé.

- dostatečné … množství získaných informací (auditor nezkoumá veškeré dostupné informace, ale informace získané výběrových způsobem)

- vhodnost … významnost (ty operace, které jsou významné vzhledem k celkovým ukazatelům o činnosti účetní jednotky) a spolehlivost získaných informací (auditor vychází spíše z informací získaných vlastním ověřením, než-li z informací mu předkládaných)

Způsob získávání informací

Informace mohou být získávány z testů, které lze rozdělit na:

a) testy věcné právnosti – jimiž se získávají informace o úplnosti, správnosti a průkaznosti údajů obsažených v účetnictví a účetní závěrce (existence, majetek a závazky, výskyt, úplnost, ocenění, zobrazení, vykazování a zveřejnění aktiv a pasiv)

b) testy spolehlivosti – jejichž cílem je prověřit, zda účetní jednotka účinně uplatňuje vnitřní kontrolní systém stanovený touto jednotkou (existence, účinnost a kontinuita kontroly)

Interní audit

Rostoucí složitost ekonomických jevů, měnící se dynamika metod a systémů řízení podniku, velikost podniku, delegování pravomoci a odpovědnosti na nižší prvky podnikové struktury, vliv výpočetní techniky a komunikací obecně i řada dalších faktorů vedla k tomu, že si podnikatelé začali uvědomovat nezbytnost nezávislé kontroly všech činností v podniku.

Jednou z velmi efektivních možností, jak tuto funkci naplnit, je využití tzv. interního auditu

V literatuře zpravidla nacházíme dvě různé definice interního auditu.

První z nich (tradiční) uvádí, že "cílem je analyzovat a hodnotit, s ohledem na případné možnosti korekce, vnitřní podnikovou kontrolu tak, aby byla zajištěna integrita majetku podniku, pravdivost informací a stálé efektivní řízení podniku".

Druhou definicí vymezujeme interní audit jako "nezávislou vyhodnocovací funkci zřízenou ve společnosti za účelem zkoumání a vyhodnocování jejích činností". Předmět zkoumání a vyhodnocování stanoví řídící orgány společnosti a podle jejich požadavků může být i postupně rozšiřován. V úvahu se většinou berou i požadavky nižších stupňů řízení.

Ať již je moderní definice formulována jakýmkoli způsobem, je jednoznačné, že se liší od představy, která byla přijímána tradičně, totiž že interní audit je pouze revizí ostatních kontrol v podniku.

Auditor posuzuje činnost interního auditu a případný vliv této činnosti na své auditorské postupy. Při auditu může využít i některé práce provedené interním auditem.

Rozsah a cíle interního auditu

Interní audit může mít nejrůznější cíle i rozsah v závislosti na velikosti a struktuře účetní jednotky, na základě analýzy rizik činnosti a na požadavcích jejího vedení.

Obvyklé aktivity interního auditu:

a) ověření účinnosti vnitřního kontrolního systému – vytvoření přiměřených kontrolních systémů je úkolem vedení účetní jednotky, interní audit je pověřován konkrétní odpovědností za kontrolu účinnosti uvedených systémů, za sledování činnosti uvedených systémů a za doporučování vhodných zlepšení

b) ověření úplnosti, průkaznosti a správnosti vedení účetnictví

c) prověřování finančních a provozních informací – prověrka postupů použitých ke zjišťování, měření, třídění a vykazování těchto informací, může jít i o konkrétní prověrku jednotlivých případů vč. detailního testování transakcí, zůstatků a postupů

d) ověřování funkčnosti a bezpečnosti technologických a informační systémů, prevence a odhalování podvodů

e) prověrka úspornosti, účelnosti a ekonomické efektivnosti operací, vč. nefinančních kontrol v rámci dané účetní jednotky

f) ověření finančního řízení

g) prověrka plnění zákonných ustanovení, předpisů a dalších vnějších požadavků

h) prověrka dodržování politiky vedení, jeho směrnic a dalších vnitřních požadavků

Velikost pracovišť interního auditu je odlišná a závisí jednak na typu organizace (peněžnictví versus průmysl), na velikosti podniku a pochopitelně i na složitosti a komplexnosti uskutečňovaných činností. Ve většině případů se jedná o pracoviště malá (5 - 10 pracovníků), ve velkých bankách lze však nalézt útvary o více než sto lidech.

Na kvalifikaci interních auditorů jsou kladeny přibližně stejné požadavky, jako na kvalifikaci auditorů externích (t.j. zpravidla vysokoškolské vzdělání a solidní znalosti a dovednosti v oblasti auditorských technik, organizace a komunikace, sociologie a psychologie, informační technologie, finančního a manažerského účetnictví, statistiky a kvantitativních metod).

Mezi uživatele služeb interního auditu patří:

- řídící orgány společnosti (představenstvo, dozorčí rada, vrcholový management),

- provozní management,

- výbor pro audit (pokud je v dané společnosti zřízen),

- externí auditor.

Vztahy mezi interním auditem a auditorem

A) Externí auditor i interní auditor užívají v zásadě shodnou auditorskou metodologii, mají však zcela rozdílné cíle. Rovněž proporce soustředěného zájmu o určitou oblast jsou rozdílné.

B) Cíle interního auditu se liší od cílů, které sleduje externí auditor, jehož úkolem je vydat nezávislou zprávu o účetní závěrce dané účetní jednotky.

1. Externí auditoři především zjišťují, zda se v údajích uvedených v účetní závěrce nevyskytují závažné nesprávnosti. Externí audit je zaměřen především na minulost – posuzování minulých transakcí vyjádřených ve formě finančních výkazů, slouží především třetím stranám, jedná se o pravidelnou (jednorázovou) činnost, auditor je vždy nezávislý smluvní partner.
2. Cíle interního auditu se mění podle rizik, které určí vedení účetní jednotky. V interním auditu není možné dosáhnout úplné nezávislosti, interní audit je součástí účetní jednotky. Interní audit lze tedy chápat jako nástroj pro vedení společnosti, jež se snaží zvýšit efektivnost řízení rizik, řídících a kontrolních procesů a správy organizace, je zaměřen především na budoucnost – vyhodnocuje řídící a kontrolní mechanismy, které mají zajistit naplnění záměrů a cílů organizace, jedná se o nepřetržitou činnost, interním auditorem je obvykle zaměstnanec společnosti.

Některé postupy k dosahování cílů jsou u interního auditu i externího auditu podobné.

Postupy u:

• Interního auditu lze vhodně uplatnit i při stanovení povahy, časového rozvržení a rozsahu auditorských postupů a naopak.
• Externí auditor má výhradní odpovědnost za vydaný auditorský výrok, a jestliže auditor použije jakékoli práce provedené interním auditem, jeho odpovědnost se tím nikterak nesníží.

C) Optimální spoluprací mezi interním a externím auditorem lze zvýšit efektivnost a snížit náklady na provádění jak externích, tak i interních auditů. Je v zájmu externích i interních auditorů, aby jejich práce byla koordinována. Jedním z nástrojů koordinace je i vytvoření výboru pro audit jako důležitého prvku řádné správy a řízení společnosti.

D) Obě skupiny auditorů, užívají shodnou databázi údajů (informační zobrazení je prováděno nad shodným objektem, tedy podnikem). Interní uživatelé se pak mohou spolehnout jak na interní, tak na externí auditory, zatímco externím uživatelům jsou k dispozici pouze sdělení externích auditorů.

Je v zájmu jak externích, tak i interních auditorů, aby v rámci daných podmínek byla jejich práce co nejvíce koordinována. Jedním z nástrojů koordinace je i vytvoření tzv. "výboru pro audit". Ten bývá v našich podmínkách zpravidla vytvářen jako poradní orgán představenstva či dozorčí rady společnosti.

Externí spolupráce – outsourcing

Externí auditor se velice intenzivně zabývá účetnictvím, finanční situací podniku, vnitřním kontrolním systémem, již méně se zabývá oblastí jakosti produkce či vlivem podniku na životní prostředí. Je však zřejmé, že právě posledně jmenované oblasti mohou v extrémním případě vést až k okamžité, náhlé likvidaci podnikatelských aktivit společnosti. Je tomu tak například v případě, kdy oprávněné orgány nevydají či neprodlouží příslušné osvědčení (TŰV, ISO, ESČ atp.), popřípadě určité osvědčení kvality získá konkurence. Obdobně výsledkem určité ekologické katastrofy může být zákaz podnikání v daném regionu či podnikání vůbec.

Výhody externě zpracovaného výkonnostního auditu a stanovení rizik

Mezi základní výhody externího auditu patří:

• nezávislost na činnostech i osobách
• objektivita metod i závěrů
• pravomoci pro zjištění podkladů a akceptace závěrů vedením organizace
• zobecnění využití znalostí z jiných organizací, možnost porovnání
  
  

Srovnávací studie a vzorová řešení mají hlavní výhody:

• možnost využití porovnatelných údajů.
• typově vypracovaná metodologie. To umožňuje rozdělit a snížit náklady a poskytuje vyšší efektivitu auditorů
• k využití je stále větší databáze vzorových dat a způsobu provádění studií.

Výhodná je rozhodně také příprava zpráv a návodů pro provedení auditu, jež jsou k dispozici auditorovi pro konkrétní audit.
Tyto návody jsou nejlepší, vycházejí-li z práce v řadě organizací obdobného zaměření. Tato zkušenost nám potvrzuje, že práci lze realizovat i v jiných organizacích. Detailní přístup je však samozřejmě přizpůsobit tak, aby odpovídal podmínkám v jednotlivých organizacích.

Zpráva auditora o ověření účetní závěrky

Auditor shrne a zhodnotí závěry vyplývající z důkazních informací získaných k vyjádření názoru na účetní závěrku – posoudí, zda účetní závěrka byla sestavena v souladu s platnými zákony a účetními předpisy.

Příjemcem zprávy auditora jsou akcionáři nebo společníci účetní jednotky (ve specifických případech členům družstva, zřizovateli nebo nejvyššímu orgánu), jejichž účetní závěrka je předmětem auditu.

Zpráva je projednána se statutárním orgánem a dozorčím orgánem v souladu s právními předpisy a předána v souladu s podmínkami smlouvy.

Návrh a spolupráce při zlepšení současného systému

Výhodou externí spolupráce je mimo činnosti analytické také návrh na zlepšení současného systému řízení, který zvýší výkonnost a pomůže odstranit rizika.
Výhody z toho řešení jsou především v:

• připravené metodice postupu přípravy a zavádění změn
• úspoře Vašeho času využitím ověřených vzorových postupů
• možnosti využít ověřené návrhy prvotní evidence výkonů a nákladů
• možnosti aplikace vzorového programového řešení prvotní evidence (lokální a síťová verze)
• ve vazba na v organizaci zavedený účetní systém

Možnosti a podmínky spolupráce

Možnosti spolupráce jsou za celou organizaci nebo vybrané činnosti v oblastech:

• audit
• interní audit zaměřený především na :
  • výkonnostní audit
  • stanovení rizik
• návrh nového systému řízení nebo změny ve vybraných činnostech
• spolupráce a řízení navržených a organizací odsouhlasených změn

Podrobnosti a rozsah spolupráce jsou formulovány ve smlouvě a jsou upřesněny při osobních jednáních.

Podmínky spolupráce (zodpovědnost a pravomoc smluvních stran, termín, forma a cena) závisí na rozsahu zadání a jsou upřesněny při přípravě smlouvy.

Spolupráce s interním auditorem

Spolupráce s interním auditorem přináší značnou úsporu nákladů a času při výkonu různých auditorských postupů. Odhaduje se, že optimální spolupráce mezi interním a externím auditorem může zlevnit externí audit až o 30 %. Toho je možné dosáhnout tím, že se externí auditor:

- v počátečním stadiu svých prací spolehne na identifikaci rizikových oblastí interním auditorem,

- snáze rozpozná vlastnosti vnitřního kontrolního systému (zpravidla z dokumentace interního auditora),

- spolehne se na oceňování rizik v průběhu auditu,

- omezí duplicitní provádění testů spolehlivosti; příkladem může být spolehnutí se externího auditora na potvrzování pohledávek či sledování průběhu fyzické inventury uskutečňované v rámci interního auditu.

Interní auditor se soustřeďuje na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů organizaci. Svou pozornost obrací na hodnocení a zlepšování efektivnosti systému řízení rizik, správu a úroveň řízení organizace. Posuzuje existenci a přiměřenost kontrolních mechanismů. Šetření analýzy a vyhodnocení zaměřuje především na budoucnost organizace, vyhodnocuje zejména řídící a vnitřní kontrolních mechanismů. Šetření analýzy a vyhodnocení zaměřuje především na budoucnost organizace, vyhodnocuje zejména řídící a vnitřní kontrolní mechanismy, které mají zajistit naplnění strategických záměrů a cílů.

Naproti tomu externí audit je zaměřen na vyhodnocení minulosti, posuzuje realizované transakce a jejich dopad do majetkové a důchodové situace organizace. Externí (statutární) auditoři mají jistě nezastupitelnou úlohu při napomáhání rozvoji interního auditu. Obě funkce jsou vzájemně propojeny a podporují se navzájem, i když obecně vzato statutární auditor je činný převážně pro „třetí strany“ (vyšší rozpočty, zřizovatele), zatímco funkce interního auditu se provádějí pro vedení, resp. Management. Objektivita a odpovědnost vyžadují, aby tyto dvě funkce pocházely ze dvou různých zdrojů.