Reforma systému důchodového zabezpečení II.

Tým v čele s Vladimírem Bezděkem měl za úkol vypracovat odbornou analýzu jednotlivých návrhů do 30.6.2005.

K odvození makroekonomického scénáře byl zvolen přístup expertních odhadů vstupních parametrů, z jejichž vztahů jsou odvozeny požadované makroekonomické veličiny. Model využívá míru participace, míru nezaměstnanosti, tempo růstu produktivity evropské dvanáctky a rychlost konvergence ČR. Z těchto parametrů vyl vypracován Výkonným týmem model pro odvození makroekonomických veličin jako jsou hrubý domácí produkt, zaměstnanost, průměrná mzda, tempo růstu průměrné mzdy a úrokové sazby. Vztahy jednotlivých veličin jsou znázorněny v následujícím grafu.

Graf č.1 : Schéma makroekonomického modelu

Zdroj : Makroekonomický scénář, materiály Výkonného týmu

Z grafu můžeme vidět, že výchozími veličinami byly vývoj produktivity práce ČR (HDP na jednoho zaměstnance) a velikost pracovní síly (počet osob, které pracují, nebo si aktivně práci hledají. Graf také naznačuje odvození produktivity práce, při němž se předpokládá konvergence k úrovni produktivity práce evropské dvanáctky. V pravé části grafu je nastíněn výpočet zaměstnanosti. Součinem počtu zaměstnaných osob a produktivity práce na jednoho zaměstnance získáme HDP.

Jednotlivé parametry

Pro odvození budoucí míry participace byla zvolena metoda dynamická, protože na rozdíl od statistické metody zohledňovala odlišné chování různých generací. Obecně v této metodě platí, že míra participace klesá u nižších věkových skupin a roste u vyšších věkových skupin. Posuny důchodového věku mají významný vliv na míru participace, s dosažením důchodového věku klesá ochota setrvat na trhu práce. Pozdější odchod z trhu práce se tedy projeví posunem věkového profilu pravděpodobnosti výstupu z trhu práce.

Předpoklad vývoje míry nezaměstnanosti navazuje na střednědobou predikci Ministerstva financí, která končí rokem 2007 na úrovni 8%. Projekce Výkonného týmu předpokládá pokles míry nezaměstnanosti na 7% v roce 2017. Tato úroveň reprezentuje přirozenou míru nezaměstnanosti, tedy takovou míru, která nevytváří tlak na zvyšování inflace.

Jelikož je produktivita práce definována jako HDP na jednoho zaměstnance, bude její projekce vycházet z predikce HDP a zaměstnanosti. Předpokládá se, že tempo růstu produktivity práce se až do roku 2016 bude lineárně zvyšovat až na úroveň 1,75%, na které poté setrvá.

Produktivita práce by měla dosáhnout eurozóny po roce 2100 při ročním snižování rozdílu produktivit práce o 3% a za podmínky splnění optimistických předpokladů. Na konci predikovaného období v roce 2100 by měla být na úrovni 98%.

Predikce reálné míry výnosu desetiletých vládních dluhopisů byla velmi důležitá, jelikož tento faktor má dva zásadní vlivy. Jednak se z ní odvozuje výše úrokových plateb veřejného dluhu a také představuje výnos z bezrizikových cenných papírů, který je součástí portfolií penzijních fondů. Za předpokladu ČR jako malé otevřené ekonomiky je očekáváno, že české nominální úrokové a výnosové sazby budou determinovány vývojem na světových (evropských) trzích. Reálné výnosové sazby v České Republice byly získány odečtením inflace v ČR od nominálních úrokových sazeb shodných pro Českou Republiku i eurozónu. Nominální úrokové sazby vznikly součtem reálných úrokových sazeb EU a inflace EU. Model výkonného týmu předpokládá, že portfolia penzijních fondů jsou tvořena pouze vládními dluhopisy a akciemi. Pro odvození reálných výnosů na českých akciových trzích byla užita stejná metoda jako u výnosů z vládních obligací. Základní reálná míra výnosu z akcií byla stanovena na úrovni 6%. Při zohlednění vládních dluhopisů je celková výnosová míra penzijních fondů 3,5%.

Stejně tak jako míra nezaměstnanosti i míra inflace navazuje na střednědobou projekci Ministerstva financí. Její hodnota je na základě inflačního cíle ČNB stanovena ve výši 3% a od roku 2010 by se míra inflace měla zastavit na hodnotě 2,5%. Scénář pracuje s indexem spotřebitelských cen.

Posledním parametrem jsou administrativní náklady penzijních fondů. Ty byly pro účely kalkulací variant důchodové reformy stanovy na úrovni 2% aktiv systému.

Posuzují stabilitu penzijního systému z agregátního úhlu pohledu. Patří mezi ně výdaje penzijního systému, příjmy penzijního systému, saldo penzijního systému, kumulované saldo důchodového systému, celkový náhradový poměr a příspěvková sazba. Později byla mezi kritéria zařazena ještě reálná hodnota průměrného starobního důchodu a podíl nově přiznaných starobních důchodů pod hranicí chudoby.

Výdaje důchodového systému zahrnují výdaje na starobní i nestarobní důchody a administrativní náklady. Výchozí data byla převzata ze statistik České správy sociálního zabezpečení, z počtu a výše vyplácených důchodů k 31.12.2003 a počtu a výše nově přiznaných důchodů za rok 2004. Model výdajů důchodového systému pracuje s pravděpodobností, že jedinec daného pohlaví a roku narození v daném kalendářním roce bude pobírat určitý druh důchodu. Zvlášť se počítá s pravděpodobností, že jedinec daného pohlaví a věku začne určitý druh důchodu pobírat. Z těchto pravděpodobností dopočítáme celkový počet pobíraných i nově přiznaných důchodů. Výdaje pak získáme na základě úrovně jednotlivých důchodů. Počítá se s valorizací důchodů i změnami ve výpočtech nově přiznaných důchodů dávkově definovaných schémat. Příspěvkově definované systémy pracují ale s doživotní anuitou na základě individuálního účtu pojištěnce. Tato anuita je počítána pomocí pravděpodobnosti přežití plynoucí z demografické prognózy.

Příjmy důchodového systému můžeme zjednodušeně vyjádřit jako součin pojistné sazby na důchodové zabezpečení a objemu vyměřovacích základů v daném roce, který získáme násobením průměrného vyměřovacího základu a počtu zaměstnaných osob.

Kumulované saldo penzijního systému v % HDP sleduje kumulace salda podle salda penzijního systému v % HDP (rozdíl příjmů a výdajů) s ohledem na nutnost financování deficitu a možnost investování přebytků.

Celkový náhradový poměr je definován jako podíl průměrného starobního důchodu a průměrné hrubé mzdy v ekonomice. Průměrná hrubá mzda v ekonomice zahrnuje všechny příjmy, které byly zúčtovány zaměstnancům evidenčního počtu podle příslušných mzdových a platových předpisů. Evidenční počet nezahrnuje např. osoby na rodičovské dovolené, osoby vykonávající vojenskou službu, učně nebo osoby pracující pro firmu na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Příspěvková sazba je zákonem stanovené procento povinných odvodů do penzijního systému.

Reálná hodnota průměrného starobního důchodu sleduje vývoj průměrného vypláceného starobního důchodu v čase v cenách roku 2005.

Podíl nově přiznaných starobních důchodů vyjadřuje, jaký podíl nově přiznaných důchodů je v okamžiku přiznání pod hranicí chudoby stanovené na úrovni 24,5% průměrné mzdy.

Pro posuzování dopadu důchodového systému na jedince z pohledu mikroekonomických kritérií se používá tzv. příjmově typizovaný jedinec. Příjmově typizovaný jedinec představuje určité zjednodušení. Je charakterizován jako jedinec, který vstupuje na trh práce ve 20 let a do důchodu odchází ve věku 65 let. Znamená to tedy, že jeho aktivní život trvá 45 a po tuto dobu odváděl pojistné ze svého příjmu ve výši x% průměrné hrubé mzdy v ekonomice. Jedince můžeme rozlišit na statického, jehož příjem kopíruje vývoj průměrné mzdy ve fixním poměru, nebo na dynamického jedince, jehož příjem v poměru k průměrné mzdě rostl od 80% v okamžiku, kdy vstoupil na trh práce až ke 120% v 60 letech. Po zbylou dobu aktivity zůstává poměr konstantní.

Mikroekonomickými kritérii jsou náhradový poměr, vnitřní výnosové procento a implicitní daň. Náhradový poměr je vyjádřen jako poměr výše nově přiznaného důchodu a výše poslední předdůchodové mzdy. Ukazuje tedy míru v jaké mu systém nahradí dřívější příjem. Náhradový poměr ovlivňuje výše pojistné sazby, statutární věková hranice pro odchod do důchodu. Vnitřní výsové procento pak určuje výnosnost důchodového systému. Porovnává „současné hodnoty výdajů a současné hodnoty příjmů jedince. Výdaje zde představují skutečně odvedené pojistné do systému - určité procento z vyměřovacích základů upravené o pravděpodobnost, že jedinec pojistné v daném roce skutečně platil (tzn. že nečerpal náhradní dobu). Příjmy (důchody) jsou upraveny pravděpodobností, že se jedinec daného roku, ve kterém důchod pobírá, dožije."

Implicitní daň vyjadřuje jakým způsobem systém motivuje jedince setrvat na trhu práce, tedy zda je pro něj výhodné v daném roce odejít do důchodu. V případě, že setrvání na trhu práce přináší jedinci profit, bude implicitní daň záporná.

Při kalkulaci implicitní daně vychází výkonný tým ze znalosti příjmů, který bude typizovaný jedinec dostávat ve formě starobního důchodu. Nejprve se vypočte současná hodnota v budoucnu vyplácených důchodů pro případ, že se jedinec rozhodne zůstat na trhu práce ještě jeden dodatečný rok. Tato současná hodnota byla následně vydělena mzdou v důchodovém věku, tím je zjištěno kolikanásobek posledního předdůchodového příjmu mu systém v budoucnu přinese. Na tyto budoucí důchody dosáhne jedinec jen s pravděpodobností, že se dožije dalšího roku. Tato pravděpodobnost budoucí příjem diskontuje. Je také nutné zjistit jaký přínos získá jedinec odejde-li z trhu práce již nyní. „Čistý efekt zvýšení budoucího důchodu potom vyplývá z rozdílu uvedených poměrů. Při zohlednění explicitních nákladů, které musí jedinec vynaložit ve formě důchodového pojištěn zjistíme změnu důchodového bohatství - implicitní daň." Nulová implicitní daň znamená, že bohatství jedince se nemění ať už setrvá na trhu práce nebo odejde do důchodu.

Dále bylo ještě nutné stanovit proměnné parametry, které umožňují překročit rámec typizovaného jedince. Jedná se o věkovou hranici pro odchod do důchodu, která se může pro ženy a muže lišit, o skutečný věk odchodu do důchodu, o doby pojištění jedince zahrnující i náhradní doby pojištění, o délku rozhodného období, výši procentní výměry, koeficienty růstu nebo procentní sazby pojistného.

Současný důchodový systém v České Republice je založen na průběžném financování, což znamená, že závisí na demografickém vývoji. Jak již bylo řečeno demografický vývoj v české Republice není příznivý. Stárnutí populace způsobuje snižování poměru mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem a důchodci. Díky dílčím úpravám v důchodovém systému se tento poměr stabilizoval, což ukazuje graf č. 2.

Graf č.2 : Vývoj počtu poplatníků na 1 důchodce

Zdroj : Peníze.cz [online]. Praha. Poslední úpravy 20.4.2007 [cit. 2008-04-06] Dostupné na WWW : http://www.penize.cz/18368-penzijni-system-bez-reformy-dluh-je-nevyhnutelny-

V roce 1996 byl zaveden účet důchodového pojištění v rámci státních finančních aktiv, díky kterému je možno sledovat příjmy, výdaje i administrativní náklady povinného důchodového pojišťění. To hned následující rok ukázalo deficit systému, proto byly zpřísněny valorizační podmínky a zápočty některých náhradních dob. V roce 1999 byl systém rozšířen o možnost nepovinného důchodového pojištění se státním příspěvkem. V roce 2003 zákonem č.424 a 425/2003 Sb. byly provedeny úpravy pro snížení osob s nárokem na důchod. Zvýšila se věková hranice pro odchod do důchodu, procentní pojistná sazba, minimální vyměřovací základ u OSVČ a redukovaly se náhradní doby. Bez dalších reforem se však očekává další snižování počtu poplatníků na jednoho důchodce.

Současný systém je postaven na dvou pilířích - povinném a dobrovolném. Oba tyto pilíře se potýkají s problémy. Státní pilíř není dostatečně připravený stárnutí obyvatelstva a vyznačuje se nadměrnou solidaritou systému. Nadměrná redukce osobního vyměřovacího základu způsobuje, že lidé s vysokými příjmy mají relativně nižší důchod než ti, kteří měli příjmy nižší. Projevem nadměrné sociální solidarity je také koncepce náhradních dob, která umožňuje si pro účely důchodového pojištění započítat i doby, za které povinné pojištění neplatíme. Tyto doby činí průměrně až třetinu všech dob pojištění. Vážným problémem je i zvýhodnění osob samostatně výdělečně činných, které si mohou zvolit nízký vyměřovací základ a tím odvádějí oproti zaměstnancům do systému mnohem méně. V neposlední řadě jsou problémem předčasné důchody. Ty byly zavedeny jako ochrana pro občany, kteří se v předdůchodovém věku nedokážou přizpůsobit trhu práce. Jejich konstrukce je v porovnání se starobními důchody po dosažení statutárního věku výhodná a spolu s nepříznivými podmínkami na trhu práce vede ke zvyšujícímu se počtu předčasných důchodců.

V oblasti dobrovolného pilíře můžeme sledovat neustálý nárůst počtu lidí, kteří uzavírají smlouvy u penzijních fondů. Podle údajů Asociace penzijních fondů České Republiky bylo k 31.12.2007 uzavřeno 3 962 098 smluv. I přesto se nepovinný systém potýká s řadou problémů. Jedním z nich jsou nízké příspěvky do systému. Průměrná výše příspěvku se pohybuje pod 500Kč (2,5% průměrné mzdy), část účastníků tedy nedosahuje na nejvyšší státní podporu. Nízké příspěvky mají za následek také nízké jmění fondů. Ideální není ani věková struktura účastníků, většina z nich je ve věku od 40 do 59 let. Bohužel v současné době je penzijní připojištění využíváno spíše jako výhodné spoření se státním příspěvkem. Pro dosažení správného fungování penzijního připojištění by měli být účastníci z nižších věkových kategorií a nemělo by být využíváno jednorázového vyrovnání.

Graf č.3 : Věková struktura účastníků penzijního připojištění

Zdroj : Český statistický úřad [online]. Praha. Poslední úpravy 10.02.2008 [cit. 2008-04-06] Dostupné na WWW : http://www.czso.cz

V České Republice jako jedné z mála zemí není majetek fondů a klientů oddělen a fondy tak mohou sahat i na peníze klientů.

Pro zhodnocení současného systému vyjádřil Výkonný tým parametry (redukční hranice, základní výměra valorizace) následovně : stanovil valorizaci vyplácených důchodů jako CPI + 1/3 růstu průměrné mzdy, indexaci základní výměry dle vývoje průměrné mzdy, stejně tak indexaci redukčních hranic.

Příjmová strana systému ve vztahu k HDP bude stabilní, vyplývá to z makroekonomického scénáře, kde z vývoje průměrné mzdy a produktivity práce můžeme předpokládat, že podíl mezd a platů na HDP zůstane stabilní. Výdaje do roku 2010 zaznamenají mírný pokles, způsobený předpokladem nižší než mzdové valorizace důchodů. Následující nárůst by se měl v roce 2060 stabilizovat kolem 13% HDP. Vývoj celkových nákladů systému závisí na rostoucích výdajích na starobní důchody a z části také na invalidní důchody. Saldo důchodového systému je tedy důsledkem vývoje výdajů.

Předpokládá, že v roce 2023 systém skončí s přebytkem, to je však pouze důsledek převedení pojistného na státní politiku zaměstnanosti na důchodový účet. Nemá to ale vliv na stav veřejných financí jako celku, ale pouze na důchodový účet. Výkonný tým uvádí, že k tomu, aby byl systém i nadále udržitelný, bylo by nutné v budoucnu vytvořit rezervní fond, který by byl schopen financovat budoucí nároky.

Valorizace a rostoucí počet trvale zkrácených předčasných důchodů, jejichž relace k průměrné mzdě klesá, způsobily ještě kromě mzdové indexace základní výměry a redukčních hranic klesající tendenci agregovaného náhradového poměru. Díky štědrému náhradovému poměru roste i reálná hodnota starobního důchodu.

Tabulka č.8: Základní přehled makroekonomických a mikroekonomických výsledků současného systému

Zdroj : Závěrečná zpráva výkonného týmu

Individuální náhradový poměr ukazuje vysokou míru redistribuce systému. Náhradový poměr příjmově typizovaného jedince s příjmy na úrovni 75% průměrné hrubé mzdy je asi 77%, zatímco pro příjmově typizovaného jedince s příjmy ve výši 300% průměrné hrubé mzdy dosáhne náhradový poměr pouhých 28%. Vnitřní míra výnosu v dlouhém období mírně klesá, ale dlouhodobý výnos se pohybuje okolo 5,5%. V případě implicitní daně došel Výkonný tým k závěru, že v rozmezí 60. a 62. roku věku je implicitní daň pro příjmově typizovaného jedince záporná, tedy ho podněcuje k setrvání na trhu práce. Vyšší motivace od systému se ale začíná projevovat až u ročníků narozených po roce 1960, což je podle Výkonného týmu způsobeno fixací důchodového věku a v důsledku růstu doby dožití i růstu doby pobírání starobního důchodu.

Výkonný tým provedl výpočty, jak by současný systém reagoval na změnu jednotlivých parametrů. Parametry, které Výkonný tým upravoval, byly věková hranice pro odchod do důchodu a zrušení předčasných důchodů, způsob valorizace důchodů a jejich kombinace. Ostatní parametry byly zachovány ve stejné podobě jako v současném systému.

Výkonný tým počítal se třemi možnostmi posunutí hranice odchodu do důchodu, posunutí na 65 let (muži dosáhnou této hranice v roce 2030, ženy mezi roky 2033-2043), posunutí na 67 let (muži dosáhnou této hranice v roce 2044, ženy mezi roky 2047-2051), posunutí věkové hranice na 69 let (muži dosáhnou této hranice v roce 2058, ženy mezi roky 2061-2065) a zrušení odchodu do předčasných starobních důchodů.

Vyšší míra participace na trhu práce by vedla k růstu reálného HDP. Po vyprchání toho efektu by se HDP opět ustálilo na úrovni současného systému.

Výdaje důchodového systému jsou na zvyšování věkového hranice pro odchod do důchodu velmi citlivé. V základní variantě se výdaje pohybují na úrovni 13% HDP. Bylo zjištěno, že v případě zvýšení věkové hranice na 65 let se výdaje redukují na úroveň 11,5% HDP, a v případě věkové hranice 67 výdaje klesnou na 10% HDP. Zrušením předčasných důchodů dojde k nárůstu výdajů o 0,5% HDP nad základní variantu, to je způsobeno zápornou implicitní daní, jelikož odchod do důchodu se v této fázi života nevyplácí.

Model počítá se sekundárním nárůstem počtu invalidních důchodců. Základní variantě se předpokládá se zvýšením z 555 000 v roce 2004 na 685 000 v roce 2035. U varianty zvýšení věkové hranice na 65 let je předpoklad počtu invalidních důchodců pro rok 2038 ve výši 750 tisíc a u varianty s hranicí 69 let je to kolem 750 000 - 770 000.

Graf č.4: Saldo důchodového systému při změnách věkové hranice pro odchod do důchodu

Zdroj : Materiály Výkonného týmu

Příjmy důchodového systému se v jednotlivých variantách neliší od základní varianty, kde dlouhodobě činí 8,4%.

Celkový náhradový poměr je v základní variantě tažen směrem dolů nejen nižší než mzdovou valorizací důchodů, ale také rostoucím počtem předčasných důchodů. Zrušení možnosti předčasných důchodů vede po překonaní dočasného efektu daného nižší než mzdovou valorizací k růstu celkového náhradového poměru nad 40 % průměrné hrubé mzdy a následné dlouhodobé stabilizaci na této úrovni.

Při každoroční valorizaci důchodů lze využít těchto možností : cenové valorizace (zvýšení důchodů o růst indexu spotřebitelských cen), mzdové valorizace (důchody se zvyšují tempem shodným s tempem růstu průměrné nominální mzdy) a švýcarské valorizace (zvýšení vyplácených důchodů o ½ růstu průměrné nominální mzdy a ½ růstu indexu spotřebitelských cen).

Změny valorizačního schématu ovlivňují výdaje důchodového systému. Nemění se sice počet nově přiznaných a vyplácených důchodů, ani výše a náhradový poměr nově přiznaného důchodu. Výše výdajů u jednotlivých valorizačních variant ovlivňuje celkový náhradový poměr. Nejnižší saldo kumuluje nejméně štědrá varianta - cenová valorizace. Při ní se výdaje udržují na hranici 12% HDP, kdežto při mzdové valorizace rostou na úroveň 16%. Příjmy systému se opět od základní varianty neliší.

Celkový náhradový pomět u mzdové valorizace má rostoucí tendenci, naopak u cenové valorizace výrazně klesá díky měnící se struktuře důchodů. Švýcarská valorizace se z hlediska náhradového poměru pohybuje uprostřed mezi cenovou a mzdovou variantou.

Graf č.5: Saldo důchodového systému při změnách valorizace

Zdroj : Materiály Výkonného týmu

Kombinované varianty byly pro posuzování dvě, první tzv. věková zahrnuje zvýšení věkové hranice na 69 let pro muže a ženy a valorizaci důchodu švýcarskou metodou a druhá tzv. důchodová varianta zahrnuje zvyšování věkové hranice na 65 let pro muže a ženy a valorizaci důchodů stejně jako v základní variantě.

Obě varianty mají za úkol stabilizovat důchodový systém, proto v obou případech došlo k poklesu výdajů systému oproti základní variantě. Výdaje u věkové varianty dosáhly 8,7% HDP v 50. 60. letech 21. století. V důchodové variantě výdaje v 50. letech vrcholily na úrovni 9,8% HDP. U obou variant byl hlavním důchodem pokles starobních důchodců díky zvýšení věkové hranice, tím na druhou došlo k nárůstu invalidních důchodců, který však nebyl tak markantní.

Příjmy důchodového systému jsou v relaci k HDP shodné s vývojem základní varianty.

Na saldo důchodového systému působí výrazněji efekt zvyšování věkové hranice než efekt valorizace důchodů. Obě varianty se dostanou do deficitu v okamžiku, kdy silné ročníky narozené v 70. letech 20. století vstoupí do důchodového věku.

Graf č.6: Saldo důchodového systému při kombinovaných změnách

Věková varianta poskytuje vyšší náhradový poměr než varianta důchodová. Tato vyšší míra náhrady je udržena v celém horizontu projekce, i přesto nevěková varianta je méně deficitní. Věková varianta poskytuje v prvních 20 letech projekce dokonce vyšší náhradový poměr než základní varianta díky vyšší míře valorizace.

Zvýší se též počet osob na hranici chudoby. V základní variantě se pod hranici chudoby dostanou přibližně 2% nově přiznaných důchodů, po zavedení parametrických změn by na konci období počet nově přiznaných důchodů na hranici chudoby dosáhl 9%.

Kombinací parametrických úprav současného systému lze dosáhnout dlouhodobé stability. Hlavní úlohou v posílení stability je zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu a významnější snížení průměrných vyplácených důchodů. Tím klesá náhradový poměr a vnitřní míra výnosu.

Porovnání variant jednotlivých stran nebyl pro Výkonný tým lehkým úkolem, protože každá z nich představuje komplexní návrh řešení.

Každá reforma se musí pohybovat v magickém trojúhelníku mezi věkovou hranicí pro odchod do důchodu, výší důchodu a výší pojistné sazby. Důchodový systém, ve kterém by byly všechny tři parametry pro občana ideální, neexistuje.

Ve variantě KSČM jsou zachovány vysoké důchody při mírném zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, to ale pro zachování udržitelnosti systému vyžaduje značný růst pojistné sazby. Varianty ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU dosahují rovnováhy systému snížením náhradového poměru. Varianta ODS jde naopak cestou snížení pojistné sazby při snížení důchodu na pětinu průměrné mzdy. Pro udržení stability systému je pak nutné zvyšovat věkovou hranici.

Omezit by se měla i velmi vysoká míra solidarity obsažená v současném systému. Příjmově slabším skupinám by se měl snížit vysoký náhradový poměr, a zvyšovat důchody příjmově silnějším skupinám, kterým současný systém poskytuje velmi nízkou míru náhrady předdůchodových příjmů. Omezování solidarity je obsaženo ve variantách ČSSD a US-DEU.

Varianty ODS a KDU-ČSL prohlubují vysokou míru solidarity. Dávají ale možnost se částečně vyvázat ze státního pilíře a zvýšit si budoucí důchod účastí v soukromém penzijním fondu. Zanesení možnosti účasti v soukromém pilíři do variant reformy ukazuje na víru ve stabilitu finančních a kapitálových trhů a schopnost občanů zabezpečit se dobrovolně na stáří. Varianty KDU-ČSL a US-DEU věří v dlouhodobou stabilitu kapitálových trhů a varianta ODS spoléhá na racionalitu občanů, kteří se dobrovolně zajistí na stáří.

Výdaje státního důchodového systému dosahují v základní variantě 13%HDP a ve 30. letech 21. století, kdy vstoupí do důchodu silné ročníky 70. let 20. století, by se měl ještě o 5 p.b. zvýšit. Největší pokles výdajů předpokládá varianta rovného důchodu ODS, kde by se výdaje měly ustálit na úrovni 6% HDP. Toho dosahuje snížením vyplácených důchodů a zvyšováním věkové hranice, která kopíruje růst naděje dožití. Nejmenší snížení výdajů předpokládá varianta KSČM, výdaje této varianty dosáhnou 12,4% HDP.

Graf č.7 : Porovnání výdajů státního systému na důchody

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Varianty ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU vedou ke stlačení výdajů na 8% HDP. ČSSD snižuje výdaje zavedením NDC systému, varianty KDU-ČSL a US-DEU pak tohoto dosahují omezením výše vyplácených důchodů a možností se částečně vyvázat ze státního systému.

Příjmy současného systému na úrovni 8,4% HDP, získávané pojistnou sazbou 28% vyměřovacího základu, jsou dlouhodobě nedostačující pro krytí důchodových závazků, stejně tak jako u varianty KSČM. Tato varianta se na rozdíl od ostatních snaží řešit tento problém zvyšováním pojistné sazby na 33,5%. ČSSD se pak snaží příjmy zvýšit přesunem 1,6% hrubé mzdy placené na politiky zaměstnanosti. Zvýšení příjmů důchodového systému by pak vedlo k poklesu disponibilního příjmu a úspor domácností, který může způsobit pokles prostředků domácností, věnovaných do soukromého pilíře.

Graf č.8 : Porovnání příjmů státního důchodového systému

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Ostatní varianty naopak omezují příjmy důchodového systému. Nejrazantněji varianta ODS, která předpokládá snížení pojistné sazby až o 8%, tím se uvolní disponibilní prostředky ve výši 2,5% HDP. Varianta KDU-ČSL snižuje pojistnou sazbu vybraným skupinám obyvatel, ale zvyšuje příjmy systému o část nepřímých daní. Dále pak varianta KDU-ČSL i US-DEU předpokládá pokles příjmů díky možnosti částečného vyvázání, která v budoucnu sníží i výdaje systému o část důchodu vyvázaných jedinců.

Díky saldu důchodového systému mohl Výkonný tým posoudit dlouhodobou udržitelnost systému. Zachování současného systému by vedlo v dlouhém období k vytváření deficitu kolem 4,5% HDP zejména díky růstu výdajů.

Saldo jednotlivých variant se dlouhodobě pohybuje od -0,3 do 0,7% HDP s výjimkou varianty KSČM, kde saldo přesahuje 1% HDP. Transformační deficit, který vznikne výpadkem příjmů hned po zavedení reformy a snížením výdajů až v horizontu 15 až 30 let, se objevuje ve variantách ODS, KDU-ČSL a US-DEU. Vevariantě rovného důchodu vzniká po spuštění reformy deficit ve výši 1,8% HDP, který se podaří vyrovnat až v roce 2035. Ve stejném roce se vypořádá s deficitem ve výši 0,8% HDP i varianta US-DEU. Dodatečné příjmy z nepřímých daní měly zabránit transformačnímu deficitu ve variantě KDU-ČSL. Ve variantách Dobrovolného vyvázání je transformační deficit cenou za zlepšení příjmové situace vyvázaných jedinců.

Varianta ČSSD nejprve vykazuje přebytky, ale kolem roku 2045 kulminuje deficit na úrovni 1,4% HDP. Propad je způsoben odchodem populačně silných ročníků do důchodu. Stabilitu systému ale ukazuje to, že se vrací sám bez vnějších zásahů do rovnováhy.

Graf č.9 : Porovnání salda státního důchodového systému

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Celkový náhradový poměr vyjadřuje relaci průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě. Mezi individuálními náhradovými poměry můžou díky míře redistribuce systému vznikat značné rozdíly. Nejvyšší náhradový poměr zaručuje varianta KSČM, ta ho udržuje na úrovni 40% průměrné hrubé mzdy. Štědrost systému je pak kryta zvýšením pojistné sazby, které snižuje životní úroveň občanů v produktivním věku, a přesunem deficity do ostatních částí veřejných rozpočtů.

V ostatních variantách se náhradový poměr snižuje. Ve variantě ČSSD klesá náhradový poměr pozvolně díky dlouhému přechodu na NDC systém. Úroveň vyplácených důchodů je stlačena na úroveň 27% hrubé mzdy na konci horizontu projekce. Vyšší míru náhrady poskytují obě varianty s dobrovolným částečným vyvázáním. Vyšší náhradový poměr je dán možností zvolit si výhodnější systém. Občané s vyššími příjmy si mohou zvýšit míru náhrady vyvázáním části pojistného ve prospěch fondového pilíře. Naopak občané s nízkými příjmy zůstanou ve státním pilíři a využijí redistribuce. Kombinace dvou pilířů tedy umožňuje dosáhnout relativně vyššího celkového náhradového poměru.

Varianta ODS je složitěji porovnatelná s ostatními variantami, jelikož snižuje náhradový poměr na 20% hrubé mzdy a pojistnou sazbu o 8%. Pokud by byly tyto prostředky využity na zabezpečení ve stáří náhradový poměr by se výrazně zvýšil.

Graf č.10 : Celkový náhradový poměr v hrubém vyjádření

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Významným ukazatelem sociální udržitelnosti důchodového systému je procento důchodců, kteří se propadnou pod hranici chudoby. Ta je stanovena na úroveň 24,5% průměrné mzdy. Důchodový systém by měl být schopen zajistit důchody alespoň na hranici životního minima pro osoby, které na něj po zákonem definovanou dobu přispívaly.

Nejmenší procento chudých je v nejvíce solidárních systémech financovaných vysokou pojistnou sazbou. Varianta KDU-ČSL chrání nízkopříjmové občany před chudobou prohlubováním solidarity díky možnosti vyvázání se ze státního pilíře. Procento nových důchodů pod hranicí chudoby nepřekročí 4%. Opakem je varianta rovného důchodu, kde je každý důchod pod hranicí chudoby. To je způsobeno definicí hranice chudoby, pokud by byla stanovena pod úrovní 20%, procento chudých důchodců by bylo nulové. Navíc by systém rovného důchodu se mzdovou valorizací chránil před chudobou po celou dobu pobírání důchodu.

Vysoké procento nových důchodů pod hranicí chudoby je také u variant NDC a kombinovaného systému. U NDC systému se pod hranicí chudoby pohybuje 65% a u kombinovaného 35 - 45 % nově přiznaných důchodů. To je způsobeno zavedením výrazné ekvivalence do obou variant. Vysoce ekvivalentní systém nedokáže občany, kteří mají nízké příjmy nebo krátkou pracovní kariéru, ochránit před chudobou.

Graf č.11 : Podíl nově přiznaných důchodů pod hranicí chudoby

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Individuální náhradový poměr vyjadřuje poměr nově přiznaného důchodu a posledního předdůchodového příjmu. Pro porovnání jednotlivých variant musíme použít příjmově typizovaného jedince, ten je ale charakterizován odchodem do důchodu v 65 letech, proto se může lišit od statutárního věku navrhovaného jednotlivými variantami.

Následují graf porovnává náhradový poměr pro příjmově typizovaného jedince, který po celou dobu své kariéry pobíral průměrnou mzdu, polovinu průměrné mzdy a trojnásobek průměrné mzdy. Bod na úsečce ukazuje náhradový poměr jedince s průměrným příjmem. Čím je úsečka delší, tím je systém více redistributivní.Poloha úsečky pak označuje štědrost systému, čím vyšší je náhradový poměr tím méně klesá životní úroveň jedince po odchodu do důchodu.

Graf č.12: Náhradový poměr pro muže narozeného v roce 2000

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Graf č.13: Náhradový poměr pro ženu narozenou v roce 2000

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Graf ukazuje, že nejvyšší náhradu pro nízkopříjmového muže poskytuje základní varianta více než 90%) a varianta parametrické optimalizace (více než 80%). Štědrá je pro chudé muže i varianta KDU-ČSL s náhradovým poměrem zhruba 75%. Pro bohaté jedince je nejvýhodnější varianta NDC, kdy pro každého nehledě na příjem připadá náhradový poměr ve výši 45%. Ve variantě US-DEU si polepší muž s trojnásobkem příjmu díky posílení ekvivalence.

Náhradový poměr nemá ale sám dobrou vypovídající schopnost. Jeho výše je ovlivněna výší pojistné sazby, proto varianty s vyšší pojistnou sazbou nebo nižší valorizací mohou nabízet vyšší náhradový poměr. Plně mzdová valorizace u variant US-DEU a ODS je pak důsledkem nižších náhradových poměrů. Ani individuální náhradový poměr není pro hodnocení některých variant vhodným parametrem. Náhradový poměr PTJ narozeného v roce 2000 je ve variantě ODS nulový. To je způsobeno tím, že věková hranice pro tohoto jedince je 69 a nárok na důchod vzniká až jejím dosažením. V 69 letech obdrží jedinec s průměrným příjmem 20% předdůchodové mzdy, jedinec s příjmem poloviny průměru získá 40% předdůchodové mzdy a osoba s trojnásobkem průměrné mzdy obdrží pouze 6,7% své předdůchodové mzdy. To vypovídá o značné příjmové solidaritě. Vychýlení můžeme sledovat také ve variantě US- DEU, kde je náhradový poměr vyvázaných jedinců vyšší díky dofinancováním navýšené pojistné sazbě.

Ukazatel vnitřní míry výnosu eliminuje nevýhody obsažené ve srovnání variant pomocí individuálního náhradového poměru. „Jejím nákladem je zaplacené pojistné a výnosem tok důchodů získaný po zbytek života jedince. Vyjadřuje tak, při jaké úrokové míře by muselo být odvedené pojistné ukládáno, aby jedinec mohl obdržet uvedený tok důchodů. Úroveň vnitřní míry výnosu vypovídá o štědrosti systému a je nezatížená velikostí pojistné sazby, mírou valorizace a statutární věkovou hranicí."

V grafu svědčí poloha úsečky o štědrosti systému a její délka o míře redistribuce. Porovnávání se základní variantou v tomto případě Výkonný tým neprováděl, jelikož základní varianta vykazuje vysokou ale reálně nedosažitelnou vnitřní míru výnosu. Proto raději provedl porovnání s věkovou variantou zmíněnou v parametrických úpravách základní varianty. Porovnání je naznačeno v grafech pomocí barevného pásu, který vytyčuje rozpětí mezi mírou výnosu jedince s polovinou a jedince s trojnásobkem průměrné mzdy (PTJ50% a PTJ300%), a dále pomocí vodorovné přerušované čáry vyznačující vnitřní míru výnosu PTJ100% ve věkové variantě.

Graf č.14: Vnitřní míra výnosu muže narozeného v roce 2000

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Graf č.15: Vnitřní míra výnosu ženy narozené v roce 2000

Pro muže s průměrným příjmem je nejštědřejší variantou varianta KSČM (4,8% p.a.) následována variantou ČSSD, KDU-ČSL, ODS a US-DEU. Ženy s průměrným příjmem a dvěma dětmi by na nejvyšší vnitřní míru výnosu dosáhla ve variantě KDU-ČSL (5,2%), protože ta zvýhodňuje ženy nižší věkovou hranicí i snížením pojistného podle vychovaných dětí. Pro muže s trojnásobkem průměrné mzdy představuje nejvyšší výnos varianta ČSSD, nejnižší pak varianta ODS. Jednice s nízkými příjmy zvýhodňuje nejvíce KSČM. Z tohoto hodnocení vyplývá, že výhodnost jednotlivých variant závisí na příjmové skupině, do které se jedinec řadí.

Uvedené varianty se liší především mírou solidarity. Výkonný tým seřadil varianty od nejvíce solidární k nejvíce ekvivalentní takto : ODS, KSČM, KDU-ČSL, US-DEU a ČSSD. Vysoká míra solidarity je v systému rovného důchodu ale kompenzována omezením jejího objemu, tedy snížením pojistné sazby, naopak varianta KSČM zachovává míru solidarity dnešního systému, ale zvýšením pojistné sazby její objem zvětšuje. NDC systém zajišťuje jedincům stejného pohlaví stejnou výnosnost. K jisté míře solidarity dochází mezi muži a ženami díky použití unisex úmrtnostních tabulek. Solidarita mezi pohlavími je obsažena i v ostatních variantách prostřednictvím institutu náhradních dob, delší naděje dožití žen a nižší věkové hranice pro odchod do důchodu žen.

U variant s dobrovolným vyvázáním dochází k zmenšování objemu solidarity. Ti, kteří se z povinného pilíře vyvážou, přispívají na důchody nízkopříjmových skupin menší měrou. Zároveň se jim zvyšuje výnosnost, protože nízký výnos státního pilíře je kompenzován výnosem v pilíři fondovém. Rozdílnost variant s dobrovolným vyvázáním se projevuje v míře solidarity. Varianta KDU-ČSL úpravami důchodového vzorce posiluje solidarity, kdežto US-DEU zavádí stejným způsobem vyšší ekvivalenci. Výrazně se tento rozdíl projevuje při porovnání výnosu jedince s polovinou příjmu a s jedince s trojnásobkem průměrného příjmu.

Implicitní daň značí zda je pro jedince po dosažení důchodového věku výhodné setrvat dodatečný rok na trhu práce nebo nikoli. Kladná implicitní daň značí čistou ztrátu ze setrvání na trhu práce jeden dodatečný rok, negativní daň naopak čistý zisk.

U dávkově definovaného systému je obtížné dosáhnout pojistně-matematické neutrality. Parametry neumožňují nastavení tak, aby systém byl schopen za dodatečný rok setrvání na trhu práce odměnit jedince různého pohlaví, příjmu nebo generace. V různých parametrech dosahuje implicitní daň různých hodnot v závislosti na nastavení důchodového vzorce. DC systém je na rozdíl od BD systému pojistně-matematicky neutrální, jelikož dodatečně odpracované roky znamenají dodatečně odvedené pojistné, které se promítne ve výši důchodu. Kombinovaný systém obsahující státní DB a fondovou DC složku zmírňuje variaci implicitní daně ve státním pilíři podle váhy fondového pilíře.

V současném systému představuje odchod do důchodu čistou ztrátu ve výši 20% předdůchodové mzdy. Implicitní daň je negativní i dva roky po věkové hranici, protože současný systém přiznává bonus za přesluhování, ten je ale nedostačující pro kompenzaci klesající naděje dožití, což se odráží rostoucích kladných hodnotách implicitní daně ve věku 70 a 75 let. Podobný vývoj má implicitní daň i ve variantě KSČM s posunem do vyššího věku díky vyšší statutární věkové hranici.

Graf č. 16: Implicitní daň muže narozeného v roce 2000 s průměrným příjmem

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

Graf č.17: Implicitní daň ženy narozené v roce 2000 s průměrným příjmem

Zdroj : Závěrečná zpráva Výkonného týmu

„Nejlépe si v kritériu implicitní daně vede systém NDC. Jedná se o příspěvkově definovaný systém, který je blízký pojistně matematické neutralitě. Hodnoty implicitní daně se proto pohybují velmi blízko nuly. K narušení neutrality dochází pouze z titulu použití unisex úmrtnostních tabulek pro výpočet anuity. V důsledku toho systém mírně motivuje muže k opuštění trhu práce (kladná implicitní daň) a naopak motivuje ženy k setrvání na trhu práce (negativní implicitní daň). Lépe než základní varianta působí na trh práce i varianty s možností dobrovolného vyvázání. Zapojení příspěvkově definované fondové komponenty přibližuje hodnoty implicitní daně nule a zvyšuje se pojistně matematická neutralita. Ta je narušena pouze ve variante US-DEU, která parametrickými úpravami dále zpřísňuje předčasné odchody do důchodu, což se promítá ve vysoké negativní implicitní dani v předdůchodovém věku"

Nejhůře motivuje občany setrvat na trhu práce varianta rovného důchodu, ta se spíše vyplatí při odchodu do důchodu ve stanoveném věku. Předčasný odchod nepřinese žádný důchod a pozdější odchod z trhu práce důchod nezvýší. Implicitní daň je tedy kladná. Ale na rozdíl od jiných variant motivuje tato k setrvání na trhu práce zrušením předčasných důchodů a zvyšující se věkovou hranicí, která kopíruje růst naděje dožití.

V únoru letošního roku vláda schválila návrh zákona pro důchodovou reformu, který se bude snažit prosadit v Parlamentu. Změny v důchodovém zabezpečení by se měly týkat občanů mladších 50 let.

Vládní návrh obsahuje zvyšování věkové hranice do důchodu. Pokračovat by se mělo stávajícím tempem zvyšování věkové hranice, tedy 2 měsíce pro muže a 4 měsíce pro ženy za každý rok tak, aby v 65 letech odcházeli do důchodu muži, bezdětné ženy a ženy, které vychovaly jedno dítě. Ostatní ženy by podle počtu vychovaných dětí odcházely do důchodu v rozmezí 62 až 64 let.

Návrh dále plánuje postupně sjednotit věkovou hranici žen a mužů pro „trvalý" nárok na vdovský a vdovecký důchod, postupně prodloužit potřebnou délku pojištění, redukovat náhradní doby a obsahuje výrazné změny v oblasti invalidních důchodů.

Novinkou by měl být postupný odchod do penze. Dnes má člověk, který dosáhl statutární věkovou hranici, dvě možnosti, buď začít pobírat starobní důchod, nebo setrvat v práci a nepobírat žádný důchod. Novela počítá se zavedením možnosti pobírat polovinu starobního důchodu při souběhu s pracovní činností s tím, že za každých 180 dnů výdělečné činnosti se zvýší procentní výměra starobního důchodu o 1,5% výpočtového základu.

Výraznou úpravou by měly projít invalidní důchody. Podle nové definice invalidity se důchody nebudou rozlišovat na plné a částečné, ale vymezí jeden druh invalidity (invalidního důchodu) rozdělený do třech stupňů. . Podle těchto stupňů by se měla lišit i procentní výměra invalidního důchodu.

Tabulka č. : Stupně invalidity a procentní výměra invalidního důchodu

Zdroj : MPSV.cz [online]. Praha. Poslední úpravy 8.11.2007 [cit.2008-04-16] Dostupné na : <www.mpsv.cz/>

Vláda chce dále zredukovat velký rozsah náhradních dob pojištění a to zrušením studia na střední škole, vyšší odborné škole a vysoké škole jako náhradní doby pojištění. Jednoznačný důvod pro zrušení je, že ačkoli se po dobu studia pojištění neplatí, je tato doba zahrnuta do doby pro nárok a výpočet důchodu.

Všechny tyto změny jsou zahrnuty v tzv. první etapě důchodové reformy, na kterou by měla navazovat ještě druhá a třetí etapa. Druhá etapa se týká zejména financování státního i soukromého důchodového pojištění. V rámci třetí etapy bude řešena možnost volby účastníků pojištění k částečnému vyvázání ze státního důchodového pojištění ve prospěch soukromého systému

Mezi opatření druhé etapy v rámci státního pilíře patří zavedení plateb státu za náhradní doby pojištění, vytvoření rezervy pro důchodovou reformu a vytvoření „důchodového fondu". Opatřeními v oblasti soukromých důchodů by měly být oddělení majetku akcionářů a klientů, zavedení možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní plány, zvýšení motivace k vyšším příspěvků, zvýšení participace zaměstnavatelů a podpora čerpání doživotních penzí z penzijního připojištění.

Prozatím byl v zákoně o důchodovém pojištění s účinností od 1.1.2008 rozšířen okruh osob účastných na důchodovém pojištění o osoby osobně pečující o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost).

Lze říci, že se návrh reformy drží doporučení Výkonného týmu. Ten v Závěrečné zprávě doporučuje pokračovat v prodlužování hranice odchodu do důchodu v závislosti na rostoucí naději dožití. Reforma současné vlády v tomto bodě odpovídá návrhu ODS, který je v tomto směru Výkonným týmem kladně hodnocen. Výkonný tým také doporučil zvážit změny v oblasti invalidních důchodů. Ačkoli nespecifikoval podobu změn, podle mého názoru je rozčlenění invalidních důchodců do více skupin dobrým krokem. Dalšími doporučeními Výkonného týmu jsou redukce náhradních dob, kterou vládní návrh také obsahuje, a zvyšování motivace důchodců setrvat na trhu práce, čehož chce vládní reforma dosáhnout tzv. postupným odchodem do penze. V druhé etapě reformy počítá vládní návrh s vytvářením rezervy pro důchodovou reformu, čímž reaguje na varování Výkonného týmu o vzniku transformačního deficitu. Možnost částečného vyvázání, zahrnuta ve třetí etapě reformy a převzata z návrhu KDU-ČSL, by měla snížit Výkonným týmem kritizovanou vysokou míru redistribuce současného systému.

Jak již bylo řečeno, žádná reforma nemůže být ideální. Zpráva Výkonného týmu zdůrazňuje, že nelze vytvořit návrh reformy, ve kterém by byla zahrnuta nízká věková hranice pro odchod do důchodu, nízká pojistná sazba a vysoké důchody.

Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji se přímo nabízí řešením zvyšování, věkové hranice pro odchod do důchodu. To by mělo být postupné v návaznosti na růst naděje dožití. Zvyšování věkové hranice by pak zpomalilo pokles počtu poplatníků, kteří přispívají na jednoho důchodce. Vliv by mělo samozřejmě na příjmy díky vyššímu počtu poplatníků a výdaje díky nižšímu počtu důchodců. Zvyšování věkové hranice však nemůžeme provádět do nekonečna. Už dnes diskutovaná věková hranice 65 let přináší protesty ze strany těžce manuálně pracujících osob, jako jsou např. horníci. Těžko si představit, že téměř 70-tiletý člověk bude v dole těžit uhlí. Řešení tohoto problému má ve svém důchodovém systému Itálie. Ta se ale potýká s problémem velkého počtu profesí, kterých se zvýhodnění týká. Je tedy nutné na tento problém nahlížet realisticky.

Podobný dopad v oblasti příjmů a výdajů jako zvyšování věkové hranice by mělo zrušení možnosti odchodu do předčasného důchodu. Díky tomu by ale mohl narůst počet invalidních důchodců. Je třeba lidi spíše motivovat, aby setrvávali na trhu práce. Toho je možné dosáhnout formou benefitů za odpracované roky nad statutární hranicí pro odchod do důchodu. Takovou možnost poskytuje účast ve fondovém pilíři formou dodatečně naspořených prostředků. V této souvislosti by také pro pozdější odchod do důchodu mohlo motivovat omezení možnosti souběhu výdělečné činnosti a pobírání důchodu.

Dalším problémem současného systému je zvýhodnění OSVČ, ty se podílejí na příjmech systému menší měrou než zaměstnanci, jelikož pojistné odvádí z vyměřovacího základu, který si samy zvolí (je stanovena minimální hranice). Podpora OSVČ byla zavedena pro podpoření rozvoje podnikání. Dnes však toto považuji za zbytečné. OSVČ by se měly podílet na odvedeném pojistném ve stejném rozsahu jako zaměstnanci.

V současném systému můžeme pozorovat vysokou míru redistribuce. Tu by se mohlo podařit zmírnit zavedením možnosti se částečně vyvázat ze státního pilíře. Pro skupiny s nižšími příjmy by se převedením částí odvodů do fondového pilíře zvýšil náhradový poměr. Částečné vyvázání by také umožnilo snížení důchodů ze státního pilíře, rozdíl by si pak občané kompenzovali čerpáním naspořených prostředků formou anuity. Vyvázání by ale způsobilo výpadek příjmů systému. Ten by byl kompenzován v dlouhodobém horizontu snížením výdajů na důchody vyvázaných jedinců.

V reformě systému bych nezapomínala na omezení zápočtu náhradních dob. V současném systému je odhadováno, že náhradní doby pojištění tvoří až 30% všech započtených dob. Navrhovala bych zachovat zápočet péče o dítě do 4 let a pobírání invalidního důchodu jako náhradní doby v plném rozsahu. Ostatní náhradní doby by se měly započítávat v omezeném rozsahu.

Inspiraci pro reformu systému důchodového zabezpečení bychom měli čerpat z výsledků reforem v Maďarsku a Polsku. Jednak protože stejně jako mi jsou postkomunistickými zeměmi, a jednak protože u nich reforma důchodového systému již proběhla a může poskytnout důležité výstupy.

Jak je patrné z uvedených důchodových systémů vybraných zemí Evropy, celoevropským trendem by mělo být prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu. Odchod do důchodu v nejvyšším věku v rámci uvedených zemí mají Švédové. Ačkoli je možné odejít do důchodu již v 61 letech, jsou švédští důchodci motivováni setrvat na trhu práce zvyšováním důchodu za každý rok v práci až do 70 let. V ostatních sledovaných zemích se věk do důchodu příliš neliší od současného stavu v ČR. Rozdíl však najdeme v odstranění výhod žen v otázce statutární hranice. Ve všech vybraných zemích kromě Polska se věk odchodu do důchodu u žen a mužů neliší.

Všechny uvedené systémy důchodového zabezpečení obsahují soukromý pilíř, ve kterém je účast povinná. V ČR stále povinnost spořit si soukromně na stáří neexistuje.

Inspiraci bychom mohli čerpat i v otázce invalidních důchodů. V žádné ze zemí nejsou tyto důchody vypláceny ze systému důchodového zabezpečení, nýbrž jsou součástí sociálního pojištění. Výjimku tvoří Itálie, ta však oproti ČR má přísnější pravidla. Plný invalidní důchod je přiznán pouze při 100% ztrátě schopnosti pracovat a na částečný invalidní důchod má nárok občan, který má omezenou schopnost pracovat o 67-99%. Z toho můžeme soudit, že většina českých plně invalidních důchodců by dosáhla pouze na částečný invalidní důchod a čeští částečně invalidní důchodci by nepobírali důchod vůbec.

Nepříznivý demografický vývoj, který postihuje většinu vyspělých zemí světa, způsobuje stárnutí populace. Je tedy nepochybné, že výdaje na starobní důchody neustále rostou a systémy důchodového zabezpečení, které nejsou na toto připravené se budou dostávat do vážných finančních problémů. Vyvstává tedy potřeba systémy důchodového zabezpečení reformovat tak, aby byly finančně udržitelné.

V České Republice se zatím nepodařilo systém důchodového zabezpečení komplexně reformovat, byly sice provedeny některé dílčí změny, ale ty z dlouhodobého hlediska ke stabilizaci systému nevedou.

Reforma důchodového systému je v dnešní době velmi diskutovaným problémem. Její podoba a průběh závisí na politických rozhodnutích, proto bylo cílem mé práce zhodnotit návrhy reforem jednotlivých politických stran zastoupených v Parlamentu České Republiky. Z hodnocení jednotlivých variant důchodových reforem, které jsem provedla na základě materiálů Výkonného týmu Vladimíra Bezděka, vyplývá, že se nedá se přesně stanovit, který z reformních návrhů je ten nejlepší. Ideální podoba důchodového systému neexistuje, proto každý návrh v některých hodnocených parametrech ostatní převyšuje a v jiných právě naopak.

Obecně lze z problémů současného systému odvodit, že je zcela nezbytné postupně prodlužovat věkovou hranici odchodu do důchodu v závislosti na zvyšující se naději dožití. Současný systém se potýká s mnoho problémy. Některé z nich, které jsem v práci uvedla, řeší reforma, která byla v únoru 2008 schválena Vládou a nyní čeká na projednání v Parlamentu České Republiky.

V mé práci jsem se také snažila nastínit podobu reforem, které proběhly v jiných evropských zemích. Uvedla jsem podobu italské důchodové reformy, zejména proto, že Itálie vykazuje v rámci Evropy nejkritičtější demografický vývoj, a podobu reformy ve Švédsku, protože je považováno za zemi s jednou z nejlepších sociálních politik. Zaměřila jsem se ale zejména na země, které jsou postkomunistickými státy jako Maďarsko, Polsko a Slovensko. Domnívám se, že státy s podobnou minulostí jako Česká Republika, kde reformy již proběhly, nám mohou poskytnout řadu užitečných zkušeností s reformovanými systémy důchodového zabezpečení.

My diploma project deals with questions of the old age pension scheme revision. I focus on the problems of the current old age pension scheme and I try to evaluate the concepts of the old age pension revision by political parties in Parliament of Czech Republic.

At the beginning work deals with the social politics and the old age pension scheme in a general way. In the next part the current old age pension scheme in CR, revisions made in other European countries and demographic process including demographic prognosis are described.

The most important part of my work deals with the problems of the current old age pension scheme and the concept evaluation of the old age pension scheme revision.

The end of the work contains the concept of the current Government and my own evaluation of the revision steps.

Mon traivail de diplôme s´occupe de la problèmatique de la réforme de l´assurance retraite. Je me concentre sur les problèmes du systéme d´assurance retraite actuel et j´evalue les propositions de la réforme, qui sont proposées pas les patis politiques du tchéque Parlement.

D´entrée je m´occupe de la politique social et de l´assurance retrait en géneral. Dans la partie suivant je descris le systéme d´assurance retraite actuel, les réformes des autres pays européens et l´évolution demographique dans la République Tchèque.

La plus important partie du travail se concentre sur les problèmes du systéme d´assurance retraite actuel et sur l´évaluations des propositions de la réforme du systéme d´assurance retrait, qui sont proposées par les pratis politiques.

La conclusion du travail contient la proposition de la réforme, qui est mis par Le Gouvernement contemporain, et mon évaluation de la réforme possible.

Tabulka č.1: Podíl jednotlivých pilířů ve vybraných zemích

Tabulka č.2: Státní příspěvek na penzijní připojištění

Tabulka č.3: Povinná doba pojištění u invalidních důchodů

Tabulka č.4: Koeficienty přepočtu pro rok 2008

Tabulka č.5: Redukce osobního vyměřovacího základu

Tabulka č.6: Průměrný věk odchodu do důchodu některých členských zemí EU

Tabulka č.7: Výše přiznané důchodové dávky v závislosti na věku odchodu do důchodu

Tabulka č.8: Základní přehled makroekonomických a mikroekonomických výsledků současného systému

Graf č.1: Schéma makroekonomického modelu

Graf č.2: Vývoj počtu poplatníka na 1 důchodce

Graf č.3: Věková struktura účastníků penzijního připojištění

Graf č.4: Saldo důchodového systému při změnách věkové hranice pro odchod do důchodu

Graf č.5: Saldo důchodového systému při změnách valorizace

Graf č.6: Saldo důchodového systému při kombinovaných změnách

Graf č.7 : Porovnání výdajů státního systému na důchody

Graf č.8 : Porovnání příjmů státního důchodového systému

Graf č.9 : Porovnání salda státního důchodového systému

Graf č.10 : Celkový náhradový poměr v hrubém vyjádření

Graf č.11 : Podíl nově přiznaných důchodů pod hranicí chudoby

Graf č.12: Náhradový poměr pro muže narozeného v roce 2000

Graf č.13: Náhradový poměr pro ženu narozenou v roce 2000

Graf č.14: Vnitřní míra výnosu muže narozeného v roce 2000

Graf č.15: Vnitřní míra výnosu ženy narozené v roce 2000

Graf č.