Pojetí výkazu cash flow
Z výkazu cash flow lze posoudit i schopnost podniku zajistit v budoucnu dostatečnou tvorbu peněžních prostředků na úhradu splatných závazků, na výplatu dividend, na investiční financování. Prokazuje také vztah mezi ziskem a čistým peněžním příjmem.
Základním zdrojem informací při sestavování výkazu cash flow jsou přírůstky a úbytky peněžních prostředků ve firmě. Správně vygenerované cash flow je tedy výkazem přírůstku a úbytků (příjmů a výdajů) podle oblastí financování. Toto vygenerování však v mnoha případech nelze zajistit, a tak hlavním zdrojem sestavení cash flow je rozvaha, výkaz zisku a ztráty a účetnictví firmy. Hlavním problémem přehledu je tedy přetransformování nákladové a výnosové položky do podoby peněžního toku.
Účelem výkazu cash flow je podat přehled o:
- finančních a investičních procesech v příslušném účetním období v jejich vzájemné souvislosti, zejména o struktuře finančních zdrojů a jejich výši a o struktuře užití finančních zdrojů,
- finanční situaci podniku, resp. o změnách ve finanční situaci podniku v rámci účetního období se zaměřením na likviditu a solventnost a jejich vývoj v účetním období,
- finančních zdrojích z vlastní činnosti a cizích zdrojích ve vztahu k jednotlivým formám jejich užití,
- změně stavu peněžních prostředků a jejich ekvivalentů jako ukazatele, který vyjadřuje likviditu podniku.
Výkaz cash flow informuje o peněžních tocích za uplynulé účetní období v členění na:
- provozní činnost,
- investiční činnost,
- finanční činnost.
Členění podle činností umožňuje uživatelům výkazu cash flow vyhodnocovat váhu jednotlivých činností na celkovou finanční situaci podniku a hodnotit vzájemné vztahy a vazby jednotlivých činností.
Výkaz cash flow odpovídá na následující otázky: kolik peněžních prostředků měla účetní jednotka na počátku sledovaného období, jaká byla tvorba peněžních prostředků podle jednotlivých činností (tj. za činnost provozní, investiční, finanční), jaké bylo užití peněžních prostředků podle jednotlivých činností, kolik peněžních prostředků má účetní jednotka k dispozici na konci období a jaký je celkový peněžní tok za sledované období.
1.1.1 Peněžní tok
Peněžním tokem se rozumí pohyb peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů. Cílem výkazu cash flow je:
- prokázat změnu stavu peněžních prostředků za uplynulé účetní období,
- rozčlenit přírůstky a úbytky peněžních prostředků do jednotlivých položek, které se vztahují k jednotlivým činnostem.
1.1.2 Peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty
Základní otázkou v přehledu o peněžních tocích je, jaký obsah vymezit pro peněžní fond (peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty), jehož změnu stavu se v přehledu o peněžních tocích snažíme prokázat a vysvětlit.
Peněžními prostředky se rozumějí peněžní prostředky, tj. peníze v pokladně včetně cenin, peníze na účtech a peníze na cestě.
Peněžními ekvivalenty se rozumí krátkodobý likvidní majetek, který je snadno a pohotově směnitelný za předem známou částku peněžních prostředků, a u tohoto majetku se nepředpokládají významné změny hodnoty v čase. Za peněžní ekvivalenty se považují např. termínované vklady s maximálně tříměsíční výpovědní lhůtou a likvidní obchodovatelné cenné papíry.
1.2 Členění peněžních toků na činnosti (funkce)
Podstatou výkazu cash flow je vysvětlit vývoj peněžních prostředků a jejich ekvivalentů během sledovaného účetního období a podat informaci o vývoji finanční situace podniku během tohoto období.
Pro analýzu cash flow je třeba peněžní toky členit do tří základních činností:
- peněžní toky z provozní činností,
- peněžní toky z investiční činností,
- peněžní toky vztahující se k financování podnikové činnosti.
Z hlediska analýzy je navíc důležitá otázka, kdo odpovídá za příslušné oblasti. Za sféru provozu jednoznačně odpovídá management podniku, zatímco sféra investování a financování patří spíše do působnosti vlastníků.
Současně výkaz o peněžních tocích zajišťuje vazbu mezi výkazem zisku a ztráty a změnami aktiv a pasiv v rozvaze.
1.2.1 Peněžní toky z provozní činnosti
Provozní činností se rozumějí základní výdělečné činnosti podniku a ostatní činnosti podniku, které nelze zahrnout mezi investiční a finanční činnosti. Je nutné upozornit, že vymezení provozní činnosti pro účely výkazu cash flow není plně totožné s vymezením provozní činnosti u výkazu zisku a ztráty.
Do peněžních příjmů z provozní činnosti patří zejména:
- příjmy z prodeje vlastních výrobků včetně záloh odběratelů,
- příjmy z prodeje zboží včetně přijatých záloh od odběratelů,
- příjmy z prodeje služeb včetně přijatých záloh od odběratelů,
- příjmy z prodeje či postoupení práv, licencí a know-how a obdobných produktů,
- příjmy ze zprostředkovatelské činnosti,
- výdaje za pořízení materiálu včetně placených záloh,
- výdaje za pořízení zboží včetně placených záloh,
- výdaje vzniklé v souvislosti s výplatami mezd a odměn zaměstnancům,
- výdaje za nákup externích služeb včetně placených záloh.
Součástí provozní činnosti jsou obvykle také:
- příjmy a výdaje z mimořádné činnosti a splatná daň z příjmů včetně záloh na daň z příjmů, pokud je nelze jednoznačně přiřadit k finanční nebo investiční činnosti,
- přijaté a vyplacené úroky, přijaté dividendy, resp. podíly na zisku, pokud se podnik nerozhodne zahrnout je do finanční činnosti.
-
1.2.2 Peněžní toky z investiční činnosti
Peněžními toky z investiční činnosti se rozumí pořízení a prodej dlouhodobého majetku, eventuálně činnost související s poskytováním úvěrů, půjček a výpomoci, které není možno považovat za provozní činnost. Peněžní toky z investiční činnosti je možno členit do těchto tří základních skupin příjmů a výdajů:
A, výdaje spojené s pořízením dlouhodobého majetku,
B, příjmy z prodeje stálých aktiv,
C, půjčky a úvěry spřízněným osobám.
Do peněžních výdajů z investiční činnosti se zahrnují zejména:
- výdaje spojené s pořízením pozemků, budov a staveb, zařízení, inventáře a dalšího hmotného dlouhodobého majetku nákupem či vlastní činností,
- výdaje spojené s pořízením nehmotného dlouhodobého majetku,
- výdaje spojené s pořízením podílových cenných papírů a vkladů v podnicích s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, eventuálně výdaje na pořízení ostatních finančních investic,
- výdaje související s platbami za opční smlouvy,
- výdaje související s poskytováním úvěrů, půjček či finančních výpomocí spřízněným osobám,
- příjmy z prodeje pozemků, budov a staveb, zařízení, inventáře a dalšího hmotného investičního majetku,
- příjmy z prodeje nehmotného dlouhodobého majetku,
- příjmy z prodeje podílových cenných papírů a vkladů v podnicích s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, eventuálně z prodeje ostatních finančních investic,
- příjmy související s opčními smlouvami,
- příjmy ze splátek úvěrů, půjček a výpomocí od spřízněných osob.
1.2.3 Peněžní toky z finanční činnosti
Způsoby financování podniků jsou v současné době velmi rozmanité. Podnik se financuje buď z vlastních zdrojů prostřednictvím vlastních akcionářů či společníků (úpis akcií, dodatečné vklady), nebo se podnik obrací na třetí osoby (věřitele) stojící mimo podnik, k nimž patří zejména banky. Financování ovlivňuje složení vlastního kapitálu a cizích pasiv.
Peněžními toky z finanční činnosti se rozumí příjmy a výdaje peněžních prostředků a ekvivalentů, které mají za následek změnu ve velikosti vlastního kapitálu a dlouhodobých závazků, popř. krátkodobých závazků, pokud se vztahují k obecnému financování podnikové činnosti.
Do finanční činnosti se zahrnují zejména tyto peněžní toky:
- příjmy z vydávání akcií či podílů,
- příjmy z vydávání dluhopisů s přednostním právem na výměnu za akcie,
- příjmy z vydání opčních listů,
- příjmy z peněžních darů a dotací do kapitálu,
- příjmy od akcionářů, resp. společníků na úhradu ztrát minulých účetních období,
- příjmy z přijatých úvěrů, půjček a výpomocí, zejména bankovních,
- příjmy z dotací na pořízení dlouhodobého majetku,
- výdaje z titulu splácení půjčených částek, tj. úvěrů, půjček, výpomocí, příp. včetně vyplácených úroků,
- výdaje na výplatu dividend, resp. podílů na zisku.
1.3 Zpracování výkazu cash flow
Výkaz cash flow může mít tyto formy přehledu:
a) bilanční forma – výkaz obsahuje na jedné straně tvorbu peněžních prostředků, na druhé straně jejich užití,
b) sloupcové pojetí
Výkaz cash flow může být sestavován metodou přímou nebo nepřímou.
Účetní jednotka může na základě vlastního uvážení zvolit buď přímou metodu sestavení výkazu cash flow nebo nepřímou metodu. Sestavení výkazu metodou přímou ale předpokládá, že sledujeme toky peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů v průběhu účetního období, tzn. jsou sledovány jednotlivé položky zachycované na účtech peněžních prostředků a ekvivalentů. Tento postup vyžaduje propracovanou metodiku výkaznictví a číselné dokladové řady. Např. je nutné oddělit dodavatelské faktury investiční a ostatní provozní dodavatelské faktury, apod. Vzhledem k náročnosti tohoto postupu většina podnikatelských subjektů nebyla dosud schopna sledovat ve svém účetnictví přímo toky plateb a používá pro sestavení výkazu cash flow metodu nepřímou.
V provozní činnosti mohou být peněžní toky vykázány přímou i nepřímou metodou. V rámci provozní činnosti vycházíme ze zisku z běžné činnosti před zdaněním a tento zisk je mimo jiné upraven o zaplacenou daň z příjmů (jde o výdaj, nikoli náklad), inkasované a placené dividendy. Pro zajištění přesnějšího ukazatele cash flow z provozní činnosti pro finanční analýzu provádíme také úpravu o nákladové a výnosové úroky. Při výpočtu změny pracovního kapitálu vycházíme z brutto stavů.
V investiční činnosti mohou být peněžní toky sledovány na bázi toků plateb „na investice“ a „z prodeje investic“, tj. přímým způsobem, nebo je korigován údaj o nabytí stálých aktiv o hodnotu investičních závazků nezaplacených a tržby z prodeje stálých aktiv jsou upraveny o pohledávky z investiční činnosti neuhrazené.
Ve finanční činnosti jsou peněžní toky vykázány přímým způsobem a sledujeme inkasované příjmy za upsaný základní kapitál, příjmy z emisního ážia, inkasované peněžní dary a dotace, vyplacené dividendy a podíly na hospodářském výsledku.
Výkaz prezentující peněžní toky důsledně nepřímou metodou zpravidla neposkytuje o moc více informací, než může uživatel zjistit z rozdílové rozvahy (udělá-li rozdíl konečných a počátečních stavů rozvahových položek). Pohled na firmu poskytnutý tímto výkazem je obdobou pohledu, který nabízí rozvaha.
Naproti tomu výkaz prezentující přímé peněžní toky ukazuje firmu z jiné stránky než rozvaha a poskytuje uživateli řadu dodatečných informací. Proto přímé vykázání některých tříd peněžních toků vyžadují mezinárodní účetní standardy i opatření MF. Sestavit takový výkaz přímou metodou můžeme jen tehdy, pokud účetní jednotka od začátku období vhodným způsobem kódovala doklady, jinak bude muset přistoupit k nepřímému odvozování přímým peněžních toků. To je snáze proveditelné u těch tříd peněžních toků, kde je menší počet pohybů, např. u nákupu dlouhodobého majetku. U některých tříd peněžních toků, jako u inkasa tržeb od odběratelů, by toto odvozování bylo značně složité.
Při sestavování výkazu cash flow platí tyto zásady pro vyjadřování změny rozvahových položek:
- přírůstek aktiv je vyjádřen jako záporný peněžní tok – přírůstek aktiv představuje užití peněžních prostředků,
- úbytek aktiv je vyjádřen jako kladný peněžní tok – úbytek aktiv představuje zvýšení peněžních prostředků,
- přírůstek pasiv je vyjádřen jako kladný peněžní tok – zvýšení pasiv znamená, že nedošlo k úbytku peněžních prostředků,
- úbytek pasiv je vyjádřen jako záporný peněžní tok – úbytek pasiv představuje užití peněžních prostředků.
Výkaz cash flow v podobě navržené v opatření MF je založen na nepřímém způsobu sestavení cash flow v první části provozní činnosti. U zbývající části provozní činnosti a u investiční a finanční činnosti se vychází z přímého sledování přírůstků (příjmů) a úbytků (výdajů) peněz a peněžních ekvivalentů.
1.4 Vykazování specifických položek v přehledu o peněžních tocích
Metodika účetnictví platná pro sestavení přehledu o peněžních tocích v ČR vyžaduje vykázání níže uvedených položek v samostatných nekompenzovaných položkách. Jedná se o tyto položky: příjmy a výdaje z mimořádných událostí, přijaté a vydané úroky z úvěrů a půjček, přijaté a vydané dividendy, resp. podíly na zisku, platba daně z příjmů včetně zaplacených doměrků za minulá zdaňovací období včetně zaplacených záloh na daň z příjmů za běžné účetní období.
1.4.1 Mimořádné příjmy a výdaje
Příjmy a výdaje, které se pojí s mimořádnými účetními případy, např. přijatá úhrada za pojistnou událost, se vykazují podle věcného určení buď v provozní, investiční nebo finanční činnosti. Tento způsob vykázání umožní uživatelům informací porozumět podstatě těchto peněžních toků a jejich účinku na současné i budoucí peněžní toky podniku. Je nutné důsledně oddělovat mimořádné náklady a výnosy uváděné ve výkazu zisků a ztráty a požadované příjmy a výdaje z mimořádných událostí v přehledu o peněžních tocích. Zvláště je nutné si uvědomit, že většina účetních případů účtovaných na účty mimořádných nákladů a výnosů má nepeněžní charakter a nedotkne se nikdy peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů. Příkladem mimořádného příjmu může být například přijatá úhrada od pojišťovny za škodu, proti níž byl podnik pojištěn.
1.4.2 Platba daně z příjmů
Obdobně jako příjmy a výdaje z mimořádných událostí se posuzují také platby daně z příjmů včetně doměrků za minulá zdaňovací období a zálohy na daň zaplacené v běžném účetním období, tj. vykáží se v příslušné činnosti přehledu o peněžních tocích podle svého věcného určení. Pokud se tedy podaří vztáhnout peněžní toky z plateb daně z příjmů ke konkrétní transakci, ze které vyplynuly, vykáže se zaplacená daň z příjmů v té činnosti, do které je zahrnuta transakce, ze které je daňový peněžní tok odvozen. Příkladem může být prodej jedné provozovny či konkrétní nemovitosti, u které je možno přiřadit zaplacenou daň z příjmů z tohoto prodeje do investiční činnosti.
V praxi je však často nemožné vztáhnout peněžní toky z plateb daně z příjmů ke konkrétním daňovým výnosům a nákladům a dále peněžní toky z plateb daně z příjmů se vztahují k jinému zdaňovacímu období než peněžní toky předmětné operace, ze které vyplynula následně daňová povinnost. Pokud tedy není možno výdaj na platbu daně z příjmů přiřadit ke konkrétní činnosti, je uváděn v provozní činnosti.
1.4.3 Úroky
Peněžní toky spojené s přijatými a vyplacenými úroky se zahrnou do provozní činnosti, popř. v závislosti na rozhodnutí podniku do finanční činnosti.
Většina účetních jednotek zahrne bezesporu placené úroky do provozní činnosti. Tento postup je v souladu jak s českou účetní legislativou, tak i s mezinárodními účetními standardy. Přesto je možné a dobře zdůvodnitelné považovat placené úroky za peněžní tok z finanční činnosti. Za prvé, placené úroky jsou cenou za cizí zdroje, stejně jako dividenda cenou za poskytnutý vlastní kapitál. Obě tyto kategorie by měly být tedy podle této filozofie vykazovány v jedné činnosti, tj. ve finanční činnosti. Rozhodnutí o strategií úvěrového zatížení a o výplatě dividend obvykle není v přímé pravomoci vrcholového vedení, nýbrž vlastníků podniku. Jejich vyčlenění do finanční oblasti usnadňuje hodnocení práce managementu a výkonnosti provozu. Za druhé, zahrnutí placených úroků do finanční činnosti by umožňovalo vyjádřit celkový vztah k bankovnímu sektoru, od kterého pochází většina cizích zdrojů, tj. zadlužování (zvyšování dluhů), úhrada závazků (splácení dluhů) a úhrada finančních nákladů (platba úroků). Součet těchto tří toků představuje celkový vztah k bankovnímu sektoru. Jestliže je součet těchto položek kladný, podnik se zadlužuje. V případě, že je záporný, vyjadřuje to splácení dluhů.
Česká i mezinárodní účetní legislativa ponechává účetním jednotkám možnost výběru při zařazení placených úroků a praxe obvykle dává přednost jejich zařazení do provozní činnosti.
1.4.4 Dividendy
Příjmy z titulu přijatých dividend se zahrnou do provozní činnosti, popř. v závislosti na rozhodnutí podniku do finanční činnosti.
Vyplacené dividendy se zahrnou do finanční činnosti, ledaže by podnik pouze přerozděloval dividendy mezi akcionáře od dceřiného či přidruženého podniku, potom je možno zahrnout tento výdaj do provozní činnosti.
1.5 Zdroj informací přehledu o peněžních tocích a analytické evidence
Informační zdroj pro sestavení výkazu cash flow tvoří údaje z účetnictví. Nejdůležitějším informačním zdrojem jsou údaje o změně stavu rozvahových položek a údaje z výkazu zisků a ztrát. U některých položek přehledu o peněžních tocích se čerpají údaje z jednotlivých syntetických a analytických účtů, resp. z obratů těchto účtů. Použití informačního zdroje a podrobnost analytické evidence závisí na modelu a metodě sestavovaného přehledu. Účetní jednotka bude využívat jiné informace a jejich zdroje v případě sestavení výkazu cash flow přímou metodou (analýza bankovních a pokladních operací prostřednictvím například kódování operací) nebo nepřímou metodou. Vzhledem k tomu, že praxe v převážné míře využívá nepřímou metodu, je třeba si uvědomit následující základní informační zdroje:
- změna stavu rozvahových položek,
- obraty stran MD nebo DAL některých rozvahových účtů,
- údaje z účtů nákladů a výnosů,
- analytická evidence některých rozvahových účtů,
- syntetické účty rozvahy,
- vybrané operace na bankovních, pokladních účtech či účtech peněžních ekvivalentů.
Účetní jednotka, která si připravuje koncepci sestavování výkazu cash flow, si musí určit, které položky zvoleného modelu bude získávat netto metodou a které brutto metodou. Při netto zjišťování některých položek přehledu musí podnik zajistit v účetnictví předpoklady pro sledování vybraných peněžních operací na bankovních a pokladních účtech, eventuálně na účtech peněžních ekvivalentů.
K naplnění příslušných položek se používá celé škály informačních zdrojů uvedených výše. Zdá se, že největší praktickou potíží bude zavedení analytického členění některých účtů pro potřeby sestavení výkazu cash flow. Analytická evidence musí umožnit:
- vykázat změnu stavu peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů,
- rozčlenit pohledávky a závazky podle činností nebo podle jednotlivých položek výkazu cash flow
- vyloučit některé položky z obsahu některých účtů, například některé nepeněžní operace, mimořádné přírůstky a úbytky zásob (dary, vklady, manka a škody).
Praktický a efektivní způsob sestavení výkazu cash flow nemůže vycházet z analýzy jednotlivých účetních případů na peněžní toky, nýbrž musí vyjít z dostupných informací obsažených v účetních knihách a v účetních výkazech, tzn. nevycházet primárně ze vstupních informací v podobě jednotlivých účetních případů (ačkoliv pro účely výkladu sestavení výkazu cash flow je tento způsob účelný), nýbrž z výstupních, často agregovaných účetních informací. Pro potřeby sestavení výkazu cash flow je však třeba vytvořit v účetnictví předpoklady pro zjištění některých údajů, zejména stavů pohledávek a závazků členěných podle kritérií výkazu (jednotlivé činnosti a položky v rámci jednotlivých činností). To ovšem může v praxi působit potíže, a proto je nutné zvolit co nejefektivnější systém zjišťování potřebných údajů, který má co nejmenší dopad na rozšiřování analytiky. Prvním požadavkem na analytické třídění pohledávek a závazků pro účely sestavení výkazu je členění pohledávek a závazků vztahující se k činnosti provozní, investiční a finanční.
1.6 Využití výkazu cash flow
Výkaz cash flow se využívá především ve finanční analýze, plánování, při vyhodnocování investičních variant a při oceňování podniku. Především dokládá přírůstky a úbytky peněžních prostředků za sledované účetní období. Odpovídá na otázku, kolik peněžních prostředků podnik vytvořil a k jakým účelům je použil. Právě přehled o peněžních tocích je nejpřesvědčivějším a nejnázornějším dokladem toho, že zisk a peníze nejsou jedno a totéž.
O údaje výkazu cash flow se opírají pracovníci peněžních ústavů (při rozhodování o poskytnutí úvěrů a o podmínkách jeho splácení) i zahraniční firmy, které vkládají svůj kapitál do privatizovaných podniků. Údaje o peněžních tocích jsou zajímavé rovněž pro existující i potenciální akcionáře a jiné investory, obchodní partnery, věřitele i burzovní instituce.
1.7 Shrnutí
Výkaz cash flow se využívá především ve finanční analýze, plánování, při vyhodnocování investičních variant a při oceňování podniku, proto je také velice důležitý. Dokládá především přírůstky a úbytky peněžních prostředků za sledované účetní období.
Nejdůležitějším informačním zdrojem jsou údaje o změně stavu rozvahových položek a údaje z výkazu zisku a ztráty. Právě přehled o peněžních tocích je podle mého názoru nejpřesvědčivějším a nejnázornějším dokladem toho, že zisk a peníze nejsou jedno a totéž.
Výkaz cash flow se sestavuje přímou a nepřímou metodou. Metoda přímá je velmi přesná, však velice náročná metoda, zejména na analytickou evidenci v účetnictví, proto je v praxi také málo využívaná. Většina podnikatelských subjektů nebyla dosud schopna ve svém účetnictví sledovat přímo toky plateb a proto používá pro sestavení výkazu cash flow metodu nepřímou.
_thumb.jpg)
