Oběžný majetek

Do oběžného majetku patří:

-          zásoby

-          pohledávky

-          finanční majetek

Zásoby

Charakteristická je jednorázová spotřeba a přeměna v jinou majetkovou složku.

Do zásob zahrnujeme:

-          materiál (=suroviny, pomocné látky, provozní látky, náhradní díly, obaly)

-          nedokončená výroba (=produkty, který prošly nějakou výrobní operací, tedy nejsou už materiálem ale nejsou ještě hotovým výrobkem; např. hrnek bez ucha)

-          polotovary (=nezkompletované výrobky)

-          výrobky (=produkty, které prošly všemi výrobními operacemi i technickou kontrolou, mohou být předmětem prodeje)

-          zboří (=statky, které podnik nakupuje za účelem dalšího prodeje + výrobky vlastní výroby prodávané ve vlastních prodejnách)

-          zvířata (=mladá zvířata, zvířata ve výkrmu, drobné zvířectvo, nikoliv základní stádo)

Pohledávky

Pohledávka je nárok podnikatele na úhradu peněžní částky od dlužníka. Podnikatel tedy vystupuje ve finančním vztahu v roli věřitele.

Pohledávku můžeme mít vůči:

-          odběratelům (pohledávka vzniká odesláním faktur a trvá až do zaplacení faktury odběratele

-          zaměstnancům (pracovníkovi vyplatíme zálohu na pracovní cestu nebo na drobný nákup)

-          společníkům (pohledávky za upsané vlastní jmění)

-          finančnímu úřadu (daňové pohledávky)

-          jiným podnikům (jiný podnik nám způsobil škodu, máme pohledávku na náhradu škody)

Finanční oběžný majetek

Finanční oběžný majetek členíme na:

-          peněžní prostředky v hotovosti, na účtech

-          ceniny (=majetek představující určitou hodnotu – poštovní známky, kolky, telefonní karty, stravenky)

-          krátkodobý finanční majetek (vklady a cenné papíry, které podnik zakoupil a vlastní je nejdéle jeden rok. Cennými papíry rozumíme takové, které představují určitou hodnotu. Např. akcie, vkladové listy, směnky)

koloběh oběžného majetku

Platí, že peníze na začátku koloběhu by měly být menší než na konci = zisk firmy.

Oběžný majetek má obíhat. To je důležité pravidlo, protože vystihuje ekonomickou zásadu, která říká, že peníze vložené do zásob jsou peníze „umrtvené“, a je potřeba je co nejrychleji zpracovat a přeměnit na hotové výrobky, aby se daly prodat a přinesly tak nové peníze. Tento proces nazýváme koloběh oběžného majetku.

Rychlost oběhu zásob

Rychlost oběhu zásob měříme dvěma ukazateli:

celková spotřeba

počet obrátek = ---------------------    [ počet]

průměrná zásoba

365 dní

doba obratu = -----------------     [ dny]

počet obrátek

Dosáhneme lepších ekonomických výsledků pokud dobu obratu zkrátíme (kratší dobu jsou peníze vázány v zásobách).

Ocenění zásob

Druhy ocenění jsou:

-          při jejich pořízení

-          při výdeji do spotřeby

Oceňování zásob při jejich pořízení

Způsob ocenění zásob závisí na způsobu jejich pořízení.

Způsob ocenění materiálu při pořízení je:

-          nákupem (oceňují se pořizovací cenou, tj. cenou obsahující jak cenu pořízení, tak i vedlejší náklady související s pořízením)

-          vlastní výrobou (oceňují se ve vlastních nákladech, které obsahují vždy náklady přímé, popř. i část nákladů nepřímých - zejména těch, které bezprostředně souvisejí s výrobou - výrobní režie)

-          bezplatným nabytím -darem (oceňují se reprodukční pořizovací cenou - cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje - zpravidla se stanoví na základě odborného odhadu)

Oceňování zásob při jejich výdeji do spotřeby

V principu samozřejmě platí i při vyskladnění zásob výše uvedené způsoby ocenění. V praxi ale nastává problém, jak ocenit např. stejný druh nakoupených zásob pořízený za různé ceny.

Způsob ocenění materiálu při výdeji je:

-          metoda průměrných cen ( Cena při úbytku zásob se stanoví jako vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen. Ten pak může mít dvě podoby:

• proměnlivý, který se počítá při každém výdeji
• periodický, který se počítá za určité období, jehož délku si stanoví účetní jednotka, ale nesmí být delší než 1 měsíc

-          metoda FIFO (=“First In First Out“; Úbytky materiálu neoceňují cenou nejstarší zásoby. Při použití této metody je nutná pomocná evidence, abychom měli přehled, kolik měrných jednotek příslušného druhu materiálu je na skladě a za jaké ceny)

zásobování

Zásobování je zajišťování zásob pro podnik, který nemůže nakupovat materiál denně, ale s předstihem a v dostatečném množství = vytváří zásobu.

Proč podnik tvoří zásoby:

-          aby výroba byla plynulá (=nejsme závislí na situaci na trhu, nečekáme na dodávky, můžeme je ihned použít)

-          aby výroba byla hospodárná (=šetříme náklady na dopravu, mzdy, čas; ale porostou náklady na skladování

Zásobovací proces:

-          plánování potřeby materiálu

-          zajišťování materiálu

-          příjem materiálu

-          skladování

-          příprava k výrobě

-          výdej do spotřeby

Plánování potřeby materiálu

Pro stanovení plánu zásob vycházíme z plánu výroby jednotlivých výrobků a spotřebních norem, které určují přípustnou a nezbytnou spotřebu materiálu na zhotovení jednoho výrobku (např. spotřeba surovin na jedno jídlo, spotřeba plechu na zhotovení karosérie apod.)

Nejjednodušší forma plánu má podobu bilance porovnávající zdroje zásob s potřebou zásob:

PZ = počáteční zásoba

N = nákup

S = spotřeba

KZ (NZ) = konečná zásoba

(norma zásob)

Abychom mohli říci, jak velká má být optimální zásoba, je potřebné ještě říci, ke kterým účelům zásoby slouží. Pro každodenní dodávky do výroby slouží běžná zásoba. Kromě ní existuje pojistná zásoba (p), která kryje zpoždění v dodávce materiálu nebo náhle zvýšenou spotřebu v důsledku výkyvu poptávky.

V podnicích, které musejí materiál před použitím ve výrobě ještě upravit, nalezneme technickou zásobu (t). Technická zásoba není vždy nutná, jestliže je možné nebo vhodné nakupovat materiál již upravený.

Dobu mezi dvěma dodávkami nazýváme dodávkový cyklus (c). jeho dílka závisí na velikosti objednávek

Normy optimální zásoby:

dodávkový cyklus (c)

- časová norma zásob(ČNZ) = ---------------------- + pojistná zásoba (p) + technická zásoba (t)

2

- průměrná denní spotřeba materiálu (s) = spotřeba (S) / 360

- norma zásob (NZ) = časová norma zásob (ČNZ) * s

- normativ zásob = norma zásob (NZ) * cena za jednotku

Zajišťování materiálu

Zajišťování materiálu provádí oddělení nákupu, jehož úkolem je zajistit požadovaný materiál v potřebném množství, druzích, kvalitě, ve stanovené době a za výhodných cenových podmínek.

Při nákupu materiálu a projednávání cenových podmínek se setkáváme s pojmy:

-          rabat - srážka z ceny při odebrání většího množství a je udána v % z ceny bez DPH

-          skonto - je sleva při okamžitém placení zboží v hotovosti

-          provize - což je odměna v procentech z účtované ceny

-          bonifikace

Příjem materiálu

Příjem materiálu se děje na základě dodacího listu a zahrnuje kontrolu přebraného materiálu z hlediska kvality, kvantity a splnění podmínek kupní smlouvy.

Skladník přejímá materiál na sklad dokladem o převzetí materiálu tzv. přejímkou a materiál je zapsán do skladové karty.

Skladování

Skladování představuje činnost, při níž se materiál nebo výrobky soustřeďují na určitém místě a připravují se na vydání do výroby či obchodní sítě.

Metody řízení zásob

Zásoby představují pro firmy nemalé náklady, proto se je snažíme racionálně řídit.

Metody řízení zásob:

-          Just In Time (JIT)

-          Metoda ABC

Just In Time

= zásobování právě včas

Firma sepíše smlouvy se svými dodavateli zásob a dohodne přesné termíny zásobování tak, aby zásoby šly přímo z nákladního auta do výroby. Postup je závislý na úplné přesnosti dodavatelů - opožděním dodávky dochází k zastavení výroby a finančním ztrátám. Ale při správném fungování se ušetří náklady na sklady, evidenci zásob, pojištění. Metoda JIT se u nás používá ojediněle.

Metoda ABC

= řízení zásob podle důležitosti

Tato metoda člení zásoby do 3 skupin:

-          skupina zásob A - základní suroviny, které firma spotřebovává ve velkém množství; pro firmu nejdůležitější a finančně nejnákladnější. Pro řízení zásoby používáme metodu normování - dodávky zásob jsou v pevných dodávkových cyklech a je stanovena:

• časová norma zásob
• normovaná zásoba v naturálních jednotkách
• normovaná zásoba ve finančním vyjádření

-          skupina zásob B - zásoby, které se snadno a rychle objednávají a jsou méně nákladné, druhově pestřejší. Pokud zásoba klesne na skladový limit, zásobovač objednává.

-          skupina zásob C - druhově nejpestřejší, ale finančně nejméně nákladné. Zásobovač nakupuje operativně, co potřebuje, do výše měsíčního finančního limitu.

Logistika

Celým procesem pořizování zásob prolíná logistika. Rozumíme jí všechny činnosti při pořizování zásob od volby dodavatele a nákupní cesty, stanovení velikosti nákupu a zásob přes zabezpečení dopravy a skladování, přejímky až k výdeji do spotřeby. Současně se zabývá zabezpečením informací v tomto procesu, tj. - doklady, počítačovou podporou, ústní komunikací. Je tedy základem celého nákupního marketingu.

Často se také setkáme se starším termínem zásobování, který má trochu užší význam, znamená především stanovení velikosti nákupu, zabezpečení dodávky, skladování a výdej materiálu.

V českých podnicích se nejčastěji vytváří samostatné oddělení pro pořizování materiálu (logistiku). Při nákupu nových druhů či velkých nákupů bude spolurozhodovat vedoucí obchodního úseku a ředitel podniku za konzultace s techniky, ekonomy atd.

Toto oddělení bývá začleněno do tzv. obchodního úseku. Ten se může skládat nejen o oddělení, která zabezpečují nákup (tedy logistiky), ale také z oddělení, která zabezpečují prodej (tedy marketingu či prodeje).

Obchodní úsek

logistika                                                         marketing

plánování          nákup            sklady

Průběh

1.  Vybrali jsme dodavatele, dohodli podmínky a uzavřeli smlouvu (kupní , o dílo popř. nepojmenovanou).

Smlouvu uzavřeme

-  ústně - pokud dodavatele dobře známe a dodávka se týká relativně malého obchodu,

-  písemně - formou objednávky

- formou písemné smlouvy, kontraktu apod.

2.  Dodavatel zasílá zboží (vlastní dopravou, prostřednictvím veřejného přepravce) popř. si pro zboží dojede odběratel. Odběratel je při přejímání povinen zkontrolovat, zda přebírané zboží odpovídá smlouvě. Fyzická přejímka je kontrola nakoupených zásob po stránce:

·       kvantitativní (spočítáme, zvážíme, změříme či jinak kvantitativně zhodnotíme dodaná množství a zkontrolujeme s průvodními doklady - především s Dodacím listem).

·       kvalitativní (kontrolujeme, zda dodávka odpovídá dohodnuté jakosti). Většinou se v praxi setkáme se statistickou přejímkou, kdy podle předem stanovené metodiky kontrolujeme pouze část dodávky a podle výsledků této kontroly usuzujeme na kvalitu celé dodávky  (pokud z palety součástek zkontroluji 20 náhodně vybraných a z nich 18 bude vadných, mohu prohlásit celou paletu za vadnou a chtít po dodavateli např. nové bezvadné plnění).

3. Kromě fyzického toku, který jsme si stručně popsali v bodě 2., nás bude zajímat i

informační tok spojený se zásobováním.

Informační tok spojený se zásobováním

O všech pohybech zboží (zásob) musí existovat písemné zápisy (doklady, počítačová evidence).

Dodavatel vystaví:

• Dodací list - jde fyzicky s dodávkou (veze ho přepravce zboží) k odběrateli, kterému slouží pro přejímku zboží.
• Fakturu - daňový doklad - tento doklad nemusí jít s dodávkou, může být zaslán například poštou. Je to účetní doklad a na základě něj je zboží uhrazeno.

Odběratel vystaví:

• Příjemku - doklad slouží k zaznamenání příjmu zboží na sklad.
• Skladní kartu - jestli daný druh zboží ještě nebyl přijímán na sklad, vystaví skladní kartu novou. Pokud už určitý druh zboží byl někdy na skladě a je evidován na existující skladní kartě, pak pouze připíše na tuto kartu zvýšení stavu zásob.
• Zapíše do Knihy došlých faktur přijetí nové faktury.
• K uhrazení faktury vystaví Příkaz k úhradě (při platbě z účtu u banky) nebo Výdajový pokladní doklad (platba v hotovosti)

Skladování zásob

Způsob skladování ovlivní rovněž velikost nákupu - pokud ničím jiným, pak už jen velikostí skladu. Při zabezpečení skladování se řeší 2 základní otázky:

1) Kde umístit sklady

Jeden centralizovaný sklad umožňuje zavést vysoký stupeň automatizace, centralizovaný nákup, jednodušší kontrolu, využít moderních metod řízení zásob. Díky tomu klesají skladovací náklady. Nevýhodou jsou delší vzdálenosti při dodávání a zdlouhavější komunikace, a proto naopak rostou dopravní náklady.

Více decentralizovaných skladů má výhody a nevýhody obrácené. Rozhodnutí je věcí propočtu, zjištění, při kterém způsobu jsou celkové náklady na skladování a dopravu nižší.

2) Mít vlastní sklad nebo sklad pronajmout

Vlastní sklad můžeme postavit tak, aby vyhovoval našim požadavkům, aby chránil zboží podle naší potřeby a zásoby byly pod naší přímou kontrolou. To je vykoupeno drahou výstavbou, nutností zabezpečovat provoz skladu se všemi náklady. Proto vlastní sklad volíme tehdy, jestliže bude vysoce vytížen. Pak se náklady na skladování - které jsou především fixní - rozloží do velkého množství položek.

Při pronájmu skladu ušetříme náklady na výstavbu, můžeme si sklad pronajmout i krátkodobě, můžeme zvolit několik druhů skladů (což u vlastního skladu není možné). Na druhé straně nemusí být vhodný sklad právě k dispozici a trmácíme přímou kontrolu nad zbožím.

Zásady skladování

1)      správné technické podmínky = tlak, vlhkost, teplota

2)      hospodárnost = udržovat na skladě optimální zásobu

3)      právní podmínky = skladování podle zásad obchodního zákoníku

4)      evidenční zásady = materiál zapisujeme na příjemky, skladní karty a výdejky

5)      organizace = materiál ukládáme do skladu x oddělení prostor pro příjem materiálu

Evidence

Nejdůležitější doklady spojené se zásobováním a prodejem:

-          faktura

-          dodací list

-          příjemka

-          skladní karta

-          výdejka

Faktura

Faktura - daňový doklad - je dokladem, který slouží pro:

-          zanesení do účetnictví

-          pro účely zúčtování daně z přidané hodnoty

-          vznik a uhrazení závazku

Fakturu smí dodavatel vystavit nejdřív v okamžiku předání zboží odběrateli nebo prvnímu veřejnému přepravci (České dráhy, kamiónová doprava, lodní doprava, letecká přeprava apod.). Pokud dodavatel chce, aby odběratel zaplatil za zboží dopředu (což v případě nových kontaktů nebo méně spolehlivých odběratelů není výjimkou), může vystavit tzv. zálohovou fakturu (v plné výši), což ovšem není daňový doklad. Dnem zdanitelného plnění je teprve okamžik předání zboží, ke kterému pak musí být dodavatelem vystaven daňový doklad (vyúčtovací faktura).

Dodací list

Dodací list - vystavuje dodavatel pro kontrolu, co za zboží posílá. Fyzicky musí jít s dodávkou, aby odběratel mohl provést přejímku zboží. Doklad slouží pro prvotní evidenci, z tohoto pohledu není účetním dokladem. Tento doklad neslouží k úhradě.

Příjemka

Příjemka je doklad vystavený ve skladu odběratele a spolu se skladní kartou a výdejkou se vztahuje ke skladovému hospodářství. Na jednu příjemku můžeme přijmout na sklad větší množství druhů zboží, je to doklad multidruhový. Příjemka slouží jednorázově pro jedno přijetí.

Studenti si rádi pletou pojmy přejímka a příjemka:

-          přejímka je proces kontroly a přijímání zboží na sklad

-          příjemka je doklad evidující přijaté zboží

Skladní karta

Skladní karta (skladová karta) - je doklad vystavený ve skladu, který slouží pro evidenci pohybu zásoby určitého druhu v čase. Je to tedy doklad jednodruhový, který slouží ve skladě dlouhodobě. Při příjmu nové zásoby je vystavena příjemka a na skladovou kartu se připíše jeden řádek zvyšující zásobu na novou hodnotu. Při výdeji ze skladu je vystavena výdejka a na skladovou kartu se připíše další řádek snižující zásobu na nižší hodnotu. Skladová karta tedy slouží k trvale aktuálnímu přehledu o stavu zásoby určitého druhu na skladě.

Výdejka

Výdejka - slouží k výdeji ze skladu do výroby. Jednorázový multidruhový doklad. Současně se při výdeji provede odepsání vydaného množství ze skladní karty.