Neziskové organizace

V naší rubrice Vedení účetnictví pro neziskové organizace naleznete partnery, kteří mají mnoho zkušeností v rámci této činnosti. V níže uvedeném článku Vám přiblížíme problematiku neziskových organizací, které v zákoně stojí tak trochu mimo organizace, jež mají za cíl generovat zisky.

Neziskový sektor kromě nevládních neziskových organizací zahrnuje i organizace příspěvkové, rozpočtové, odbory, politické strany a hnutí, zájmová sdružení právnických osob, družstva (pokud jsou zřizována za jinými účely než podnikání), nepodnikatelské obchodní společnosti (např. společnost s ručením omezeným, pokud jsou zřízeny k jiným účelům než podnikání), příp. i právnické osoby zřizované samostatnými zákony (např. Česká akademie věd, Česká televize, Český rozhlas).

Pojem „neziskový" se obvykle užívá:

pro aktivity, které nemají za účel přinést zisk tomu, kdo vložil do takové aktivity kapitál, ale mají jiný účel a užitek;

pro subjekty (organizace) - založené k nekomerčním, tj. neziskovým, či jiným než ziskovým účelům, respektive k dosahování společného, společenského dobra, k dosahování netržních užitků, tedy k veřejnému prospěchu přímo, nebo zprostředkovaně;

pro případy kdy není dosažený účetní zisk rozdělován mezi vlastníky kapitálu. Pro tento účel je možno za kvazi-vlastníky považovat také manažery ve vedoucím postavení;

pro případy, kdy je kombinaci použitých výrobních faktorů možno charakterizovat vztahem práce zaměstnává kapitál, případně kapitál kontrolovaný prací;

pro případy kdy jde o řádně účetně a legálně internalizované náklady(3Například pracovní dividendy člena družstva (které mohou být v našich podmínkách dnes podezřelé“, zatímco vysoký plat člena správní a dozorčí rady často ne)
pro výnosy mající charakter „ne-osobního zisku", „ne-spekulativního kapitálového zisku"

tam, kde jsou aktivity (povahy veřejných služeb a podobně) distribuovány za ceny do výše vlastních nákladů.

Vyhnout se pojmům „neziskovost“ a „prospěšnost“ je možné prostřednictvím společenské prospěšnosti příslušných aktivit, to pokud odlišíme:

sdružení kapitálu - jako subjekt zásadně ziskový, přinášející výnos z vloženého (rizikového) kapitálu jeho vlastníkům a kvazi-vlastníkům,

sdružení zájmu - jako subjekt založený k užitku jinému nežli je zisk, a to i když byl do činnosti k dosažení účelu založení případně vložen kapitál.

Můžeme pak neziskové organizace považovat obecně za sdružení zájmu. V národních účtech se neziskové instituce (NI) seskupují do institucionálních sektorů, obdobně jako i jiné ekonomické subjekty, především podle typu jejich ekonomického chování. Vymezení jednotlivých sektorů je obecně definováno v mezinárodních standardech „Systém národních účtů" (SNA 1993) a „Evropským systémem účtů" (ESA 1995).

2. Členění neziskových organizací podle:

1. předmětu jejích činnosti

Na základě uvedených charakteristik a typologií neziskových organizací i na základě členění používaného poradním orgánem vlády ČR - Radou vlády pro nestátní neziskové organizace - chápu pod označením „neziskové organizace" tyto dva typy, resp. skupiny:

státní (vládní, veřejné) neziskové organizace, které zabezpečují převážně realizaci výkonu veřejné správy. Jejich opodstatnění je dáno jejich posláním, kterým je podílení se na výkonu veřejné správy na úrovni státu, regionu či obce. Jejich právními formami jsou v podmínkách ČR příspěvkové organizace a bývalé rozpočtové organizace, od roku 2001 organizační složky státu, kraje či obce. Jejich určitá část se charakteristikami svých činností blíží nestátním neziskovým organizacím. Ze strukturálně-operacionálních definic neziskových organizací se jich tedy týká pouze institucionalizovanost, samosprávnost a neziskovost, tj. nejsou založeny za účelem podnikání a s tím spojenou produkcí zisku, který by sloužil k rozdělování mezi členy organizace.

Platným právním východiskem pro postavení příspěvkových organizací je zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

soukromé (nevládní, občanské, nestátní) neziskové organizace (dále také NNO), jejichž existence vychází z principu sebeřízení společnosti, což představuje schopnost určitého společenství lidí žijících a spolupracujících ve vymezeném prostoru, organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. Jde o podílení se na veřejné politice v rámci občanské společnosti, kdy se občané sdružují do různých typů nestátních neziskových organizací, čemuž napomáhá i svoboda sdružování jako jedna ze základních svobod demokratického státu. Jejich základní právní formy představují v České republice občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti a hlavně církevní právnické osoby, protože ty se zaměřením své činnosti blíží více veřejně prospěšným aktivitám než samotné církve či náboženské společnosti.

Nestátní neziskové organizace, jejich účetnictví a formu upravují zákony, jež jsou pro jednotlivé formy psány zvlášť.

občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb.,
obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb.,
nadace nebo nadační fond podle zákona č. 227/1997 Sb.
registrovaná církev nebo náboženská společnost nebo jimi zřízená tzv. církevní právnická osoba podle zákona č. 3/2002 Sb.

2. právní normy

Toto členění vychází z důrazu kladeného v praxi na institucionální formu neziskových organizací, která je vymezena jen danou legislativou. V právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, který v 4 18, odstavci 7 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace:

zájmová sdružení právnických osob, pokud tato sdružení mají právní subjektivitu,
občanská sdružení včetně odborových organizací,
politické strany a politická hnutí,
registrované církve a náboženské společnosti, nadace, nadační fondy,
obecně prospěšné společnosti,
veřejné vysoké školy,
obce,
vyšší územní samosprávné celky,
organizační složky státu a územních samosprávných celků (do roku 2001 rozpočtové organizace), příspěvkové organizace,
státní fondy
subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.

Rozhodujícími právními formami nestátních neziskových organizací v ČR jsou pak z hlediska jejich počtu a zaměření činnosti občanská sdružení a jejich organizační složky, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti - zejména jejich účelová zařízení.

3. kritéria globálního charakteru poslání

Toto kritérium je zásadní pro vymezení hranice mezi vzájemně a veřejně, resp. obecně prospěšnou činností. Používá ho mj. doc. Ing. Jaroslav Rektořík, CSc. (autor publikace o neziskovém sektoru) při své typologii neziskových organizací. Podle tohoto kritéria se neziskové organizace člení na:

Organizace veřejně prospěšné (Public Benefit Organzations - PBO), které jsou založeny za účelem poslání spočívající v produkci veřejných a smíšených statků, které uspokojují potřeby veřejnosti - společnosti (příkladně charita, ekologie, zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa),

Organizace vzájemně prospěšné (Mutual Benefit Organizations - MBO), které jsou založeny za účelem vzájemné podpory skupin občanů (i právnických osob), které jsou spjaty společným zájmem. Jejich posláním je tedy uspokojování svých vlastních zájmů a veřejná správa dbá, aby se jednalo o takové zájmy, které jsou ve vztahu k veřejnosti korektní, tedy neodporují zájmům druhých občanů a právnických osob. Jde například o realizaci aktivit v kultuře, tělesné kultuře, konfesních a profesních zájmů, ochrany zájmů skupin apod.

3. Charakteristické rysy neziskových organizací:

1) Účelová funkce a důvody založení neziskové instituce:

Nezisková instituce není založena za účelem dosahování zisku (na rozdíl od podnikatelského subjektu). Současně však tvorba zisku (finančního výnosu) není právně zakázána.

Důvody založení jsou v podstatě dva:

Nezisková organizace je založena za účelem dobročinné, nebo charitativní činnosti, tj. související se snahou poskytovat humanitární pomoc.

Druhým důvodem je snaha podporovat určité skupiny osob v podnikání, v politice nebo v jiných oblastech společenského života, např. v oblasti výchovy, zdravotní a sociální péče, péče o životní prostředí, apod.

Kdo zakládá

Zakladatelem neziskových institucí mohou být různé ekonomické subjekty. Mohou to být vládní instituce, které založením takové jednotky zajišťují provádění některé ze svých funkcí (např. v oblasti sociálního zabezpečení). Jsou to církevní a jiné náboženské společnosti zakládající zejména dobročinné, zdravotní, sociální a výchovné organizace. Zakladatelem mohou být také domácnosti, které zakládají různé zájmové a jiné organizace - např. sdružení zahrádkářů, rybářů, sportovní kluby aj. (a které se snaží uspokojit své potřeby, např. ve využiti volného času). Mezi zakladatele neziskových institucí patří i podnikatelské subjekty (průmyslové podniky, zemědělská družstva, banky, pojišťovny, apod.),.které spojuje určitý zájem (potřeba) podporovat některou ze svých činností, např. výzkumnou, vzdělávací, nebo organizační, apod. Za tím účelem také společně tuto činnost financují a kontrolují.

Pojem nezisková organizace pak souvisí s druhým charakteristickým rysem, kterým je

2) Rozdělování finančního výnosu (zisku):

Žádný finanční výnos (zisk) vyplývající z činnosti neziskové instituce se nesmí převádět subjektům, které ji založily, řídí nebo kontrolují. Vytvořený finanční výnos má být využit ve prospěch rozvoje dané instituce, na zlepšení poskytovaných služeb a vyráběného zboží.

Nemožnost převádět zisk subjektům, které ji založily, řídí nebo kontrolují stanovená zákonem (či jiným právním předpisem) znamená, že neexistuje žádný subjekt - „akcionář" nebo „společník", který by měl právo na určitý podíl ze zisku nebo z jiného docíleného výnosu. V tom je také podstata názvu „nezisková" instituce, nebol nepřináší zakladatelům žádný zisk. Z těchto důvodů mohou být neziskové instituce osvobozeny od daní různého druhu.

Jde o zcela jinou právní formu než jsou obchodní společnosti.

3) Způsob řízení neziskové instituce:

Řízením neziskové instituce bývá pověřena skupina osob (nebo osoba), zpravidla zvolená většinou hlasů zakládajících členů (zakládajícího člena) nebo jimi jmenovaná nebo zvolená v souladu se stanovami takové instituce, jakými jsou např. politická strana nebo odborový svaz a podobná sdružení.

Tato skupina osob a její činnost se podobá správní radě podniku nebo výkonnému výboru. To znamená, že rozhoduje o realizaci činnosti dané jednotky, o využívání technicko ekonomických zdrojů, včetně zapojení ostatních placených zaměstnanců neziskové instituce.

4. Soukromé (nevládní) neziskové organizace

Vymezení tohoto pojmu skýtá řadu úskalí a nutno říci, že ani teoretikové v této oblasti nedocházejí ke shodě. Pro každodenní praxi stačí znát mezinárodně uznávanou definici neziskových organizací spolu s jejich vymezením v české právní úpravě.

Nevládní neziskový sektor v ČR je pestrý v právních formách i v oblastech, ve kterých nevládní neziskové organizace působí.

Charakteristiky nevládních neziskových organizací

Komplexní a mezinárodně uznávanou charakteristiku nestátních neziskových organizací, která se snaží sledovat problematiku z nejrůznějších možných úhlů, přinesli ve svých studiích profesoři Salamon a Anheier.z Oba autoři chápou nestátní neziskový sektor jako soubor institucí, které existují vně státních struktur, avšak slouží v zásadě veřejným zájmům, na rozdíl od zájmů nestátních. Za určující považují pět základních vlastností, podle nichž jsou nestátní neziskové organizace:

institucionalizované (organized) - tj. mají jistou institucionální strukturu, jistou organizační skutečnost, bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány.

soukromé (private) - tedy jsou institucionálně odděleny od státní správy, ani jí nejsou řízeny. To neznamená, že nemohou mít významnou státní podporu nebo že ve vedení nemohou být mj. státní úředníci. Rozhodující je zde fakt, že základní struktura neziskových organizací je ve své podstatě soukromá.

neziskové (non-profit) - ve smyslu nerozdělování zisku, tj. nepřipouští se u nich žádné přerozdělování zisků vzniklých z činnosti organizace mezi vlastníky nebo vedení organizace. Neziskové organizace mohou svou činností vytvářet zisk, ovšem ten musí být použit na cíle dané posláním organizace.

samosprávné a nezávislé (seli-governing) - jsou vybaveny vlastními postupy a strukturami, které umožňují kontrolu vlastních činností, tzn. že neziskové organizace nejsou ovládány zvenčí, ale jsou schopny řídit samy sebe. Nekontroluje je ani stát, ani instituce stojící mimo ně.

dobrovolné (voluntary) - využívají dobrovolnou účast na svých činnostech. Dobrovolnost se může projevovat jak výkonem neplacené práce pro organizaci, tak formou darů nebo čestné účasti ve správních radách.

Právní formy nevládních neziskových organizací:

Občanská sdružení (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů), v říjnu 2001 bylo registrováno 47101 občanských sdružení a více jak 29 000 jejich organizačních jednotek s právní subjektivitou.

Obecně prospěšné společnosti (zákon č. 248/1995 Sb., o OPS)> v říjnu 2001 bylo registrováno 701 obecně prospěšných společností.

Nadace a nadační fondy (zákon č. 227/1997 Sb.> o nadacích a nadačních fondech), v říjnu 2001 bylo registrováno 299 nadací a 784 nadačních fondů.

Účelová zařízení církví (zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě víry a postavení církví a náboženských společností), v květnu 2001 provozovaly registrované církve 167 účelových zařízení s vlastní právní subjektivitou.

5. Financování neziskových organizací

Z hlediska používání pojmu neziskové organizace je třeba mít na zřeteli, že tato "neziskovost" nespočívá v tom, že organizace netvoří zisk ze své činnosti, ale v tom, že vytvořený zisk se znovu vrací do hlavní činnosti a není rozdělován individuálním vlastníkům společnosti. Proto je daleko výstižnější pojem "občanské společnosti", který se začíná v této souvislosti používat.

Je věcí státu, v jaké míře svěří své úkoly státním organizacím, nebo občanským organizací. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že je povinností státu výše uvedené služby zajišťovat a jestliže svěží tyto služby občanské organizace, nezbavuje se této povinnosti. Je tedy věcí vzájemné důvěry mezi státem a příslušnou občanskou organizací při převedení služeb mimo státní sféru. Občanská organizace musí svojí činností přesvědčit o tom, že je schopna služby zajišťovat a to za finanční a věcných podmínek daných státem a na druhé straně stát musí přesvědčit o úmyslu tyto služby příslušné občanské organizaci svěřit.

V tomto směru je nesmírně důležité vybudovat důvěryhodnost občanských společností, protože v mnoha případech se ukazuje, že tyto společnosti zajišťují potřebné služby na daleko vyšší úrovni, jelikož je zde přímý prvek osobní účastí a snahy na vysoké úrovni. Vyplývá to hlavně z toho, že společnosti jsou ustavovány z osob, které považují poskytování služeb za poslání a ne za zaměstnání.

Na problematiku financování neziskových organizací je nutno pohlížet jako na problematiku typického vícezdrojového financování. Organizace pro svojí činnost využívají vlastní zdroje (příspěvky členů, výnosy z vlastní činnosti a pod.), sponzorské dary a u občanských sdružení a obecně prospěšných společností je možné poskytovat dotace ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu obce. Na tyto dotace není právní nárok a jejich poskytování se řídí předem stanovenými podmínkami.

Základním předpisem, který stanoví finanční vztahy ke státnímu rozpočtu je zákon 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky. Tyto vztahy jsou dány jen tím, že ze státního rozpočtu je možné občanským sdružením a obecně prospěšným společnostem poskytovat dotace. Nadacím a nadačním fondům již nelze od 1. ledna 1999 dotace poskytovat. Z toho je zřejmé, že se u uvedených občanských společností nejedná o financování ze státního rozpočtu, ale o poskytování dotací. Dotace se poskytují podle § 5 rozpočtových pravidel a to zásadně jako účelové dotace na konkrétní akce, programy nebo předem stanovené oblasti potřeb.

K tomu vláda schválila zásady pro poskytování dotací ze státního rozpočtu občanským sdružením. Zásady samotné vycházejí z principu účelovosti poskytnuté dotace, což je v souladu s § 5 odst. 2 rozpočtových pravidel. Základem pro poskytování většiny dotací je vyhlašování konkrétních programů a úkolů na něž stát finančně přispívá. Do rozdělování těchto dotací jsou zapojeny odborné orgány ústředních orgánů státní správy, jako tzv. profesionální princip a není důvod proč by měl být tento princip měněn. Není také jasné čím by měl být tento princip nahrazen. K rozdělování dotací pro jednotlivé ústřední orgány je nutné uvést, že o objemu finančních prostředků pro jednotlivé kapitoly rozhoduje Parlament.

Zásady pro poskytování dotací neumožňují víceletou podporu. To jednoznačně vyplývá ze systému schvalování alokace finančních prostředků v rámci státního rozpočtu, kde zásadně Parlament rozhoduje o ročním rozpočtu; nelze přijímat závazky na víceleté období, protože o prostředcích dalších let není rozhodnuto.

Závěrem lze konstatovat, že je nutný rozvoj občanských společností a že musíme tento rozvoj po všech stránkách podporovat. Je nutné využít iniciativy soukromých subjektů, vlastně osobní iniciativy jednotlivců, kteří chtějí pomáhat společnosti a tuto pomoc nepovažují za práci, ale za své poslání. Nemůžeme se zastavit s podporou proto, že některé společnosti zneužily svého postavené pro osobní prospěch, ale musíme tyto jevy účinné a dostatečně eliminovat. Také je třeba se poučit z příkladů ze zahraničí a to nejen tím, že budeme konstatovat výši objemů finančních prostředků, podíly na výdajích rozpočtů, HDP a podobně, ale také tím, co je v zahraničí standardem při poskytování těchto financí a co je požadování pro jejich vyúčtování. Veřejná správa bude vždy přístupní iniciativě občanských společností, protože tato iniciativa vede k dalšímu posilování a zkvalitňování v poskytování veřejných služeb.

6. Účetní specifika

Každá účetní jednotka je povinna vést účetní evidenci. Ne jinak tomu je i u neziskových organizací. Budeme teď uvažovat konkrétní typ neziskové organizace a to např. obecně prospěšnou společnost. Základní výchozí právní úpravou pro vedení účetnictví je všeobecně zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který popisuje základní pravidla vedení účetní evidence. U neziskových organizací je určitou nadstavbou tohoto zákona vždy příslušný zákon, který se týká spravovaného typu organizace či sdružení majetku. V případě obecně prospěšné společnosti se jedná o z. č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, který tuto problematiku zpracovává v §19.

Ten v odst.1 říká, že podvojné účetnictví musí vést o.p.s., která:

1. provozuje doplňkovou činnost, nebo
2. jejíž celkové příjmy (výnosy) v předchozím roce dosáhly tři miliony Kč.

Odstavec 2. se zabývá oddělením evidence nákladů a výnosů spojených s doplňkovou činností, nákladů a výnosů spojených s obecně prospěšnými službami, tedy s hlavní činností, a náklady a výnosy nepatřící do předchozích skupin a spojené se správou obecně prospěšné společnosti.

Odstavec 3. říká, že roční účetní závěrku musí mít ověřenu auditorem ty obecně prospěšné společnosti, které:

1. jsou příjemci dotací nebo jiných příjmů ze státního rozpočtu, z rozpočtu obce, případně z rozpočtu jiného územního orgánu nebo od státního fondu, jejichž celkový objem přesáhne v roce, za nějž je účetní závěrka sestavována, jeden milion Kč,
2. nezřídily dozorčí radu, nebo
3. ve výši čistého obratu překročily deset milionů Kč.

Odstavec 4. dodává, že v ostatním platí pro obecně prospěšné společnosti předpisy o účetnictví, přičemž poukazuje na existenci z. č. 563/1991 Sb.

Od běžné podnikatelské sféry se účetnictví liší například konstrukcí účetní osnovy. Ta je ještě se specifickými postupy účtování součástí opatření MF ČR čj.283/71 700/1995, pro obecně prospěšné společnosti. Kromě drobných odlišností v diferenciaci nákladových a výnosových položek je účetní osnova dále rozšířena o třídu 9, která je podrobně specifikovaná. Třída 7 a 8 představuje tzv. volnou evidenci, kde mohou být účty využity pro nákladové a výnosové položky jednotlivých výdělečných činností provozovaných v rámci hospodářské činnosti. Mohou je také využívat pro náklady a výnosy podle činností nebo vnitroorganizačních útvarů.

Specificky vyznívá již výše zmíněná třída 9: jde o „Fondy, hospodářský výsledek a dlouhodobé úvěry a půjčky, rezervy, závěrkové účty a podrozvahové účty.“

7. Daňová problematika týkající se neziskových subjektů

Problematiku daní a daňového zatížení neziskové organizace k daňové problematice globálně. Jde také o kapitolu, která má za úkol dokreslit obrázek života a vývoje konkrétního neziskového subjektu. Tuto kapitolu jsme zařadili úmyslně proto, abychom zdůraznili, že přestože se jedná o neziskový sektor, platí pro něj stejná pravidla jako pro sektor ziskový, tedy že existují povinnosti, kterých se ani veřejně prospěšná činnost nemůže zbavit.

Neziskové organizace jsou zakládány nebo zřizovány podle speciálních zákonů např. obecně prospěšné společnosti se zakládají podle zákona č.248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Neziskové organizace jsou podle těchto speciálních zákonů právnickými osobami.

Z hlediska zdanění daní z příjmů tvoří neziskové organizace mezi právnickými osobami zvláštní skupinu, neboť na rozdíl od ostatních poplatníků daně z příjmů právnických osob nejsou neziskové subjekty zřizovány nebo zakládány za účelem dosahování soukromého prospěchu – zisku, tedy obecně vyjádřeno pro podnikání.

Pro účely zdanění daní z příjmů je důležité vymezit náplň, cíl, poslání neziskového subjektu z pohledu činnosti – tedy definovat hlavní a doplňkovou činnost.

Obecně jsou předmětem daně z příjmů právnických osob příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem a kapitálem. Příjmy z činností a z nakládání s majetkem neziskových organizací, které nejsou předmětem daně z příjmů, vymezuje exaktně zákon o dani z příjmů. (Jde souhrnně o příjmy nezahrnované do základu daně a o tzv. odčitatelné položky.)

Příjmy neziskových subjektů člení zákon o daních z příjmů v zásadě na dvě skupiny:

příjmy plynoucí z činností, které jsou posláním neziskových subjektů
příjmy, které plynou z hospodářské činnosti.

Kromě tohoto základního členění příjmů, může mít neziskový sektor i příjmy jiné, aniž by měl hospodářskou činnost, a přesto může být zdaňován. Jde konkrétně o úrokové příjmy plynoucí například z dluhopisů nebo termínovaných vkladů.

Předpisem, kterým se tedy neziskové subjekty řídí je zákon o dani z příjmů č.586/1992 Sb. Z tohoto zákona se pokusím vyjmout ty úpravy, které přímo souvisí se zdaňováním neziskové sféry.

Daň z příjmů právnických osob (vzhledem k příkladu obecně prospěšné společnosti) popisuje v rámci zákona §17 a následující §§. Souvislost s neziskovou sférou je patrná už v §18, který v odstavci 3. Vysvětluje, že u poplatníků, kteří nejsou zřízeni za účelem podnikání, jsou předmětem daně vždy příjmy z reklamní činnosti, ze členských příspěvků a příjmy z nájemného. U těchto poplatníků nejsou předmětem daně příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání za podmínky, že náklady spojené s prováděním veřejně prospěšné činnosti (hlavní činnosti stanovené statutem) jsou vyšší, jiným způsobem řečeno, že příjmy plynou ze ztrátové hlavní činnosti. K tomu může dojít, když nezisková organizace v rámci činností, které jsou jejím posláním, vykonává činnost, kterou realizuje za ceny, které jsou nižší než náklady na ně vynaložené. Upozorněme přitom na zákaz kompenzace cen ziskových a ztrátových.

Předmětem daně dále nejsou dotace a jiné formy státní podpory a podpory z rozpočtu obcí. Obdobným způsobem je posuzován i příspěvek, který subjekt získá prostřednictvím jiného donátora. Jedná se granty a typickým příkladem je grantová organizace PHARE.

Za poznámku stojí ještě §19, který v odstavci 1. písmenu r) popisuje osvobození od daně u těch příjmů, které plynou z užití majetku zapsaného do nadačního jmění. U obecně prospěšné společnosti tento fakt neplatí, protože obecně prospěšná společnost nemá ze zákona povinnost vytvořit jmění a tedy i zapisovat ho do obchodního rejstříku.

§20 charakterizuje základ daně a položky snižující základ daně. Přímou souvislost s neziskovou sférou můžeme najít v 7. odstavci, který říká: „Poplatníci, kteří nejsou zřízeni nebo založeni za účelem podnikání, mohou základ daně snížený o odčitatelné položky (§34) dále snížit až o 30%, maximálně však o 3 000 000 Kč, použijí-li takto získané prostředky ke krytí nákladů souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně. V případě, že 30% snížení činí méně než 100 000 Kč, lze odečíst částku 100 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.“ Tento odpočet má umožnit neziskovým subjektům lépe zajišťovat činnosti v oblasti jejich poslání – tedy hlavní činnosti. Odpočet ze základu daně může být tvořen jak příjmy ze ziskové hlavní činnosti, tak příjmy z ostatní hospodářské činnosti. Ale prostředky, které organizace tímto odpočtem získá, mohou být použity pouze na financování nákladů, které souvisí s příjmy z hlavní činnosti. Poplatníkům přitom neukládá žádný předpis, že musí tyto prostředky být deponovány na zvláštním účtu a ani není legislativně upraveno, zda je musí použít bezprostředně v následujícím zdaňovacím období, kdy byl odpočet uplatňován, či je mohou použít později.

K §20 ještě věcně patří odpočet na poskytnuté dary. Je legislativně upraveno, že odpočet na poskytnuté dary si nemohou uplatnit poplatníci, kteří nebyli zřízeni za účelem podnikání, přestože by byl dar směrován do zákonem o daních z příjmů vymezených cílů. Tato úprava existuje proto, že například právě obecně prospěšná společnost je zaměřena (je to její poslání) na poskytování prostředků na statutem vymezené aktivity, přičemž tyto prostředky korespondují s poskytnutými dary.

Odpočitatelné položky specifikuje §34, který ovšem funguje univerzálně, bez ohledu na to, jde-li o subjekt ziskový či neziskový. Pro ilustraci se jedná o nakládání s daňovou ztrátou či reinvestičním odpočtem (odpočtem na hmotný majetek).

V souvislosti s daní z příjmů vystupuje neziskový subjekt, jako kterýkoliv podnik se zaměstnanci, jako poplatník a zároveň plátce daně z příjmů. Jako plátce daně přitom funguje během výběru daní od svých zaměstnanců.

Vedle daní z příjmů může být nezisková organizace i poplatníkem spotřebních daní, silniční daně a může být i poplatníkem daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí. Vždy má přitom za povinnost chovat se přesně podle legislativních úprav, které jsou s těmito vyjmenovanými druhy daní spojené. Společnost je zvýhodněna podle ustanovení o dani z přidané hodnoty, ovšem jen co se týče hlavní činnosti, což upřesňuje §35 odst. a) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Tento paragraf říká, že od daně jsou osvobozena zdanitelná plnění související právě s výkonem hlavní činnosti neziskového subjektu.

8. Příklad účtování