NAPOJENÍ BANK V ČR NA EVROPSKÉ SYSTÉMY PLATEBNÍHO STYKU

. Finanční trhy byly přístupné pouze pro úzkou finančně zajištěnou vrstvu klientů a ti by se dnes nestačili divit, jaké služby by jim mohly být nabízeny. Zvyšování obratu peněz, propojujících čím dál pevněji tento svět, ale také lidi navzájem, je logickým důsledkem vývoje lidského pokolení a s ním souvisejícího rozvoje bankovního sektoru. Ten je ovlivňován do jisté míry politickou situací v dané zemí a také předešlým hospodářským vývojem.

Po roce 1990 jsme v České republice zaznamenali prudký rozvoj bankovnictví ve všech jeho formách, platební styk nevyjímaje. Světlo světa spatřilo mnoho nových firem a společností, které potřebovaly najít svou banku za účelem zajištění základních finančních a peněžních operací. Nastala dynamická poptávka po službách platebního styku, kterou banky mnohdy dokázaly uspokojit jen s vypětím sil. A tak sice zajišťovaly chod svých operací ve velkých objemech, mnohdy to však bylo na úkor kvality a tudíž spokojenosti klientů. Šlo o stav pochopitelný, protože prudce se rozvíjející bankovnictví nenašlo ihned potřebné množství kvalifikovaného a vyspělého personálu. Noví mladí i starší lidé přicházeli do bank bez jakýchkoliv zkušeností a ani při nejlepší vůli nemohli obsloužit klienty s profesionalitou, která by měla být bankovnímu úředníkovi vlastní.

Objevili se nové instrumenty platebního styku, například různé druhy platebních karet, šeková služba, široká veřejnost se postupně seznamovala s trvalými příkazy či automatickými převody zejména při obstarávání sdruženého inkasa obyvatelstva. Lidé začali více cestovat, a značně proto stoupl význam směnárenských operací. V neposlední řadě se vytvořila velká poptávka v oblasti platebního styku, na níž má značný vliv vznik nové euroměny (EUR). Její používání ovlivnilo všechny banky, a to nejen v regionu Evropské měnové unie. Při zajišťování operací platebního styku dochází v současné době ke kvalitnímu posunu směrem k rozvoji „elektronického bankovnictví“. To s sebou přináší nejen zefektivnění práce prostřednictvím špičkové výpočetní techniky a dokonalého programového vybavení, které některým bankám v České republice stále chybí, nebo není na dostatečně vysoké úrovni, tak aby zákazník mohl s bankou komunikovat 24 hodin denně sedm dnů v týdnu on-line, ale i budování tzv. samoobslužných bank, přepážek, přístupných klientovi nepřetržitě.

Také se začal rozvíjet zahraniční platební styk, zajišťovaný, buď přímými převody peněz tzv. hladkými platbami, nebo platby do zahraničí kdy předání dokumentů patřících ke zboží, je podmíněno zaplacením tzv. dokumentárními platbami, které klienti uvítali z důvodu zajištění svých obchodů. Těmito platbami do zahraničí a jejich zpoplatněním se budu ve své práci zabývat.

2. Literární rešerše

2.1. Platební styk

Již dlouhou dobu provázejí a ovlivňují vývoj lidstva peníze. S nimi souvisí i rozvoj tržních vztahů, při kterých dochází k jejich transferu mezi tržními subjekty a dochází tak k platebnímu styku. Lidstvo trápí od pradávna problém, aby ten, kdo vyrábí nějaké výrobky či poskytuje nějaké služby, dostal za ně zaplaceno dle svých požadavků, a to řádně a včas. Smyslem a úlohou platebního styku je tento problém vyřešit k plné spokojenosti všech zúčastněných subjektů. Historicky se tak platební styk rozdělil z hlediska formy placení, tj. zda placení za zboží či služby probíhá přímo ”z ruky do ruky”, tj. hotovostně, event. i bez účasti bank, nebo zda jsou peníze odúčtovány z účtu plátce a zúčtovány ve prospěch účtu příjemce v bance, tj. bezhotovostně (Blažek, 1997).

2.1.1. Hotovostní platební styk

Hotovostní platební styk je nejstarší formou platebního styku na celém světě, běžně používaný fyzickými i právnickými osobami. Je realizován prostřednictvím hotových peněz – bankovek a mincí. Jedná se o běžné úhrady zpravidla nižších částek, které jsou většinou požadovány občany a prováděny bankou nebo poštou. I ve státech s vysoce rozvinutým bankovním sektorem tato forma nadále existuje, při malých částkách se totiž nevyplatí používat platebních instrumentů (karet nebo šeků), neboť poplatky spojené s jejich použitím či zpracováním transakce by převýšily placenou částku (Blažek,1997).

2.1.1.1. Hotovostní platební operace

Jednotlivé ekonomické subjekty buď ukládají své hotové peníze na své účty u bank, nebo provádějí i výběr ze svých účtů, tzn. že převádějí své bezhotovostní peníze na hotovost. Tyto operace probíhají v bankách prostřednictvím pokladen a jsou označovány jako pokladní operace. Klient může své hotové peníze uložit na svůj bankovní účet buď prostřednictvím pokladny v bance v době pokladních hodin, nebo může využít služeb nočního trezoru mimo pokladní hodiny. Při výběru hotovosti z bankovního účtu může klient využít buď pokladny v bance nebo provést výběr pomocí platební karty z bankomatu (Landorová, 2002).

Schéma č. 1 Průběh hotovostního platebního styku

platba

v hotovosti

2.1.2. Bezhotovostní platební styk

Moderní formou platebního styku používanou po celém světě je provádění bezhotovostního platebního styku. Při této formě banka vystupuje ve formě zprostředkovatele. Tento způsob je vhodný zejména pro vyšší částky, což s sebou přináší mnoho výhod i některé nevýhody. Bezhotovostní PS probíhá tak, že klient přijde do své banky a dá příkaz této bance, aby uhradila určitou částku ve prospěch jiného klienta ať stejné nebo jiné banky. Klient takto dává příkaz bance, aby realizovala bezhotovostní platební styk. Banka odúčtuje poukazovanou částku z účtu klienta, který dává příkaz a zúčtuje ji ve prospěch příjemce ve stejné bance nebo informuje jinou banku, aby zúčtovala ve prospěch svého klienta určitou částku (Blažek.1997).

2.2. Platební styk v ČR

Bezhotovostní platební styk mezi komerčními bankami v ČR v současné době zajišťuje a garantuje centrální banka státu – ČNB. Děje se tak ve speciálním oddělení této banky, které je nazýváno Clearingové centrum ČNB tedy CC ČNB. Platební styk v ČR je uskutečňován na bázi centrálního zúčtování, které probíhá mezi centrálami jednotlivých bank a dalšími subjekty clearingového systému provádějícího datovou komunikaci s CC ČNB. Platby ve prospěch účtů vedených peněžními ústavy lze ještě provádět také peněžními poukázkami složenkami prostřednictvím České pošty, s.p. Zda je banka členem CC ČNB, tj. zda je možno provádět bezhotovostní převody ve prospěch účtů u ní vedených, zjistí klient z katalogu převodníků dat AP0001. V tomto katalogu si klient vyhledá podle názvu a sídla banky (rozlišují se banky se sídlem v ČR a SR) důležitý údaj, kterým je kód banky (čtyřmístný). Kód banky je stejný pro příslušnou banku a všechny její pobočky v ČR. Dle kódu banky jsou poté všechny položky identifikovány a zúčtovány ve prospěch příslušných bank (Blažek,1997).

2.2.1. Clearingové centrum ČNB

Clearingové centrum ČNB sídlí jako ČNB v Praze, možný vstup do CC ČNB byl do 1.ledna 1996 také v uzlu, tj. pobočce ČNB v Brně. CC ČNB zajišťuje pro členské banky bezhotovostní převody ve prospěch a k tíži jejich jednotlivých klientů. V CC ČNB jsou vedeny nostro účty jednotlivých komerčních bank, označované jako evidenční účty bank. Každá z členských bank CC ČNB si vede ve svém účetnictví svůj nostro účet u CC ČNB, aby měla přehled, jaké pohyby se na příslušném nostro účtu provádějí a po obdržení výpisů z nostro účtu mohla provádět odsouhlasování a kontrolu. Tyto účty mají pro banku povahu aktivních účtů. Transfer dat mezi zúčastněnými bankami a CC ČNB probíhá v režimu off-line prostřednictvím datových souborů, přičemž datový soubor je možno fyzicky transportovat na disketě do CC ČNB. Tento způsob provádějí banky jen v nouzovém režimu, např. při nemožnosti navázání datové komunikace. V ostatních případech se provádí dálkový přenos dat prostřednictvím modemu. Předávaná data od všech zúčastněných subjektů jsou jednotného formátu a struktury dle materiálu ČNB s názvem Podmínky ČNB, kterými se stanoví náležitosti, formát a struktura položek v mezibankovním platebním styku v ČR (Blažek,1997).

Jednotlivé transakce zvané též položky jsou identifikovány dvoumístným číslem, kdy první číslice udává celkový charakter položky. Typy položek, jsou vlastně kódy zpráv, které si předávají zúčastněné banky a CC ČNB (Blažek,1997).

Schéma č.2. Model průběhu zúčtování v clearingovém centru

Příkaz k provedení platby

Zpráva o zúčt.platby

Zpráva o zúčt. platby

2.2.2. Systém mezibankovního platebního styku v ČR

Zúčtovací centrum ČNB je jediným systémem mezibankovního zúčtování v ČR a účast v něm je pro banky povinná. Jsou jím zpracovávány veškeré mezibankovní transakce, ať už byly iniciovány příkazem klienta bance, šekem, platební kartou, či operací na burze (Revenda, 1999).

Systém mezibankovního zúčtování

Účty pro mezibankovní platební styk jsou vedeny v ČNB na základě smluv o účtu uzavřených s bankami podle obchodního zákoníků. Smlouvy stanoví pro všechny banky jednotné právní a technické podmínky vedení účtů a předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku (Revenda,1999 ).

2.2.3. Realizace platebního styku se zahraničím

Zahraniční platby zprostředkovávají banky mající oprávnění k zahraničnímu platebnímu styku, mezinárodně propojené společnosti platebních karet, Česká pošta a rovněž ČNB, která spravuje devizové rezervy. Zahraniční platební styk může být bankami prováděn následujícími způsoby:

- prostřednictvím nostro a loro účtů, které si banky vzájemně vedou se zahraničními korespondenčními bankami, tzv. korespondenční bankovnictví

- prostřednictvím vlastní sítě (v případě pobočky zahraniční banky)

- prostřednictvím některého z existujících zúčtovacích systémů. Přímé napojení na tyto systémy není v současné době českým bankám umožněno, jejich služeb mohou využít pouze zprostředkovaně přes korespondenta. Napojení bank působících na území České republiky na mezinárodní platební systémy zúčtovávající v euro je uvedeno v příloze ..

2.2.4. Korespondenční banky

Zahraniční platební styk je v naší zemi realizován bankami s devizovým povolením. Aby banky mohly splnit různé požadavky zákazníků v rámci jejich zahraničního ekonomického styku, musejí spolupracovat s bankami v zahraničí. Bankovní spojení v zahraniční jsou nutné na jedné straně jako prodloužená ruka k provedení transakcí v určité zemi a na druhé straně se od zahraniční banky očekává zapojení do uskutečnění obchodů v zájmu vlastních klientů. Zahraničí banky, které jsou k dispozici tuzemským bankám jako obchodní partneři, jsou označovány jako korespondenti nebo korespondenční banky.

Banky udržují tzv. korespondenční síť, tzn., že banka musí mít účet u korespondenční banky, všude tam kde není sama zastoupena. To platí i opačně. Banky, které jsou zapojeny do sítě S.W.I.F.T., si mezi sebou vyměňují základní čísla, která jsou základem pro propočet autentifikace, předepsané z bezpečnostních důvodů u určitých swiftových zpráv (Bartošek, 2000).

2.2.5. Typy účtů

S převážnou částí korespondenčních bank je vytvořeno účetní spojení, jehož prostřednictvím je možné zúčtovat platby v mezinárodním platebním styku. Účty vedené v korespondenční síti se dělí na:

- nostro účty (italsky ”náš”)

- loro účty (italsky ”jejich“)

Rozdíly ve využívání účtů nostro a loro:

- banka, od níž majitel účtu dostává z účtu nostro ve sjednané lhůtě a sjednaným způsobem výpisy

- banka, u níž je veden účet loro zasílá výpisy z účtu a očekává jejich odsouhlasení bankou majitele

- úhrada došlá k tíži účtu nostro systémem SWIFT, nebo jinak správně opatřena ověřovacími znaky je vždy vyplatitelná

- úhrada došlá prostřednictvím účtu loro je nevyplatitelná v případě nedostatku prostředků (není-li smluvně mezi bankami ošetřeno jinak-over draft).

Banky, které si navzájem otevřely účty si vyměňují knihy podpisových vzorů osob, oprávněných podepisovat písemné příkazy. Tyto knihy podpisových vzorů osob jsou předávány i v jiných formách (mikrofiš). Dále si mezi sebou vyměňují dálnopisné a telegrafické klíče a banky – členové organizace SWIFT i klíče swiftové.

Správnost došlé písemné úhrady si přijímající banka ověřuje kontrolou zpravidla dvou podpisů přikazující banky. Správnost telegrafické či dálnopisné úhrady si přijímající banka ověřuje rozklíčováním došlé zprávy.

Průběh hladkého platu znázorňují uvedená schémata.

Schéma č. 3

Platba mezi dvěma bankami, mající mezi sebou otevřený účet

MT 100

Schéma č. 4.

Platba mezi bankami, které nemají mezi sebou otevřeny účty

Schéma č. 5.

Platba prostřednictvím zprávy MT 100 a MT 202

MT 202 krytí úhrady

MT 100

2.3. Platební styk v zemích EU

2.3.1. Clearingové systémy členských zemí EU

Nejucelenější přehled o platebních systémech členských zemí Evropské unie podává tzv. Modrá kniha, kterou vydala Evropská centrální banka v roce 1999 (Modrá kniha EU). Clearingové systémy zemí EU jsou uvedeny v příloze č. 2.

ŠIHLA (1999) považuje původní stav v rámci EU, kdy platba z jedné země EU do jiné trvala i několik dní, po zavedení jednotné měny za neudržitelný a vážně ohrožující vlastní funkčnost měnové integrace. Od 4. ledna 1999 v rámci Evropské měnové unie funguje několik clearingových systémů, které jsou schopny provádět platby v euro v reálném čase mezi všemi členskými státy EMU.

2.3.2. Platební systémy zúčtovávající v EUR

Pro zajištění zúčtování plateb v EUR existuje několik způsobů, z nichž některé jsou stávající (systém korespondenčních vztahů), jiné jsou pro zúčtování v euro upraveny a některé jsou zcela nové.

Schlossberger (2000), Šihla (1999) a Sipko (1999) shodně uvádějí způsoby zúčtování platebního styku v EUR: zúčtovací systém Target, Euro 1, lokální clearingové systémy (např. Bacce, Eaf II) a tradiční systém korespondenčního bankovnictví.

2.3.3. Target

Nejrozsáhlejší a zároveň nejaktuálnější zdroj informací o tomto novém mezinárodním systému, který je obecně považován za milník mezi platebními systémy, je k dispozici na internetových stránkách ECB.

Target (Trans European Automated Real Time Gross Settlement Express Transfer Systém) je provozovaný Evropským systémem centrálních bank. Systém propojuje 15 národních clearingových systémů bankách členských zemí EU s platebním systémem Evropské centrální banky. Funguje jako brutto vypořádací systém v reálném čase, přičemž zúčtovací bankou je ECB.

Target byl vytvořen pro zajištění tří základních cílů:

- poskytovat bezpečný a spolehlivý platební systém pro zúčtování přeshraničních plateb v eurech na bázi brutto vypořádání v reálném čase

- zvýšit efektivitu zúčtování přeshraničních plateb v rámci zemi EU

- sloužit pro potřeby monetární politiky ECB a národních bank euro oblasti

Jeho velkou výhodou je dostatečně široká provozní doba, od 7:00 do 18:00 hodin, která se překrývá s clearingovými časy v Americe a Asii, a tedy přístupnost pro lokální zúčtovací systémy. Podle údajů k 1.3.2001 zveřejněných na internetových stránkách ECB je zpřístupněn asi 30 000 bankám v rámci EU a zpracuje přes 3,5 milionu domácích a zahraničních plateb za měsíc, což představuje hodnotu více než 20 tisíc bilionů EUR.

Kromě 12 zemí EMU se může k tomuto systému připojit jakákoli členská země EU. V současné době tak učinila pouze Velká Británie, kde vedle clearingového systému Chaps pro britskou libru funguje clearingový systém pro euro Chaps-euro, který je na Target napojen (zdroj: ECB)

Vedle clearingových systémů si však zcela jistě zachová svůj význam tradiční korespondenční bankovnictví, které bylo až doposud nejvíce využíváno pro zahraniční platební styk.

2.4. S.W. I. F. T.

V současné době se k zasílání dat platebního styku mezi bankami a ostatními finančními institucemi hlavně v mezinárodním měřítku používá dálnopisu nebo mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. (Schlossberger, 2002).

Předávání dat platebního styku dálnopisem využívají hlavně menší banky a finanční instituce, které zpracovávají velmi malé množství platebních operací, a napojení na swiftovou síť by pro ně bylo vzhledem k malému rozsahu využití příliš nákladné. Vedle toho existují celé oblasti, které dosud nejsou na swiftovou síť napojeny (např. některé země Středního a Dálného Východu) a kde se používá pouze dálnopisného přenosu. To samozřejmě nutí k využití dálnopisného spojení i banky, které jinak běžně používají mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. a které jsou nuceni tento způsob přenosu informací a dat použít tam, kde přijímající banka není dosažitelná jiným způsobem., případně na výslovnou žádost klienta, jenž si tento způsob spojení sjednal se svým obchodním partnerem. Používání dálnopisu k předávání dat platebního styku je cenově mnohem náročnější než použití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. a navíc je závislé na cenové politice národních telekomunikačních společností, které dálnopisné služby poskytují (Schlossberger, 2002).

2.4.1. Co je to S.W.I.F.T.

Pod zkratkou S.W.I.F.T. (The Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) vystupuje společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, která provozuje mezinárodní, počítači řízenou telekomunikační síť. Tato síť spojuje účastnické banky i další finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos dat týkajících se platebních a finančních transakcí a dalších souvisejících informací. Není zúčtovacím platebním systémem, ale pouze telekomunikační sítí. Spojuje účastnické banky a jiné finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos zpráv týkající se finančních operací a dalších souvisejících informací v mezinárodním měřítku. Swiftová síť se skládá ze dvou operačních středisek, jedno je umístěno v Evropě (Leden - Nizozemí) a druhé v USA (New York). Na operační střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory, tj. regionální zpracovatelé pro jednotlivé členské země nebo regiony (Landorová, 2002).

2.4.2. Přednosti telekomunikační sítě S.W.I.F.T

Největší předností této sítě je její široký mezinárodní rozsah. Na konci roku 1998 již spojovala 6.505 bank a finančních institucí ze 178 zemí světa. Další předností je její vysoká adaptabilita na potřeby bank a jejich platebních systémů. V současné době jsou standardy swiftových zpráv, prostřednictvím nichž jsou data předávána, přizpůsobeny jak potřebám bezhotovostního platebního styku prováděného pomocí navzájem otevřených účtů platebního styku (nostro a loro účty), tak clearingovým zúčtovacím systémům, pracujícím na bázi nettingového zúčtování i zúčtování v reálném čase (tzv. RTGS – Real Time Gross Settlement). Právě schopnost rychlého přizpůsobení novým podmínkám umožnila využití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. i pro potřeby platebních systémů fungujících v rámci evropské měnové unie (např. TARGET) (Schlossberger, 2002).

Přenos dat prostřednictvím mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. není limitován jejím použitím pouze pro mezinárodní spojení. Účastnické banky ji mohou využívat i v národním měřítku, a to dokonce i pro přenos dat interně, např. mezi pobočkami navzájem nebo mezi centrálou a pobočkami jedné a téže banky či finanční instituce. Použití přenosu dat prostřednictvím mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. v národních clearingových systémech je běžnou praxí již v řadě zemí (např. Belgie, Francie, Irsko, Norsko, Švédsko), jinde je ve stadiu zavádění (Austrálie, Kanada, Slovinsko). U clearingových systémů, které provozuje centrální banka, je využití systému S.W.I.F.T. závislé na rozhodnutí této centrální instituce (Schlossberger, 2002).

2.4.3. Rozvoj a přínosy swiftové sítě

S.W.I.F.T. je nezávislá družstevní společnost se sídlem v Belgii. Byla založena v roce 1973 velkými evropskými a severoamerickými bankami za účelem vývoje a provozu mezinárodní telekomunikační sítě pro potřeby bank a finančních institucí. Systém začal fungovat v roce 1977 a počet připojených bank a finančních institucí se z počátečních 250 velmi rychle zvyšoval. Jen za období let 1992-1998 se počet napojených zemí téměř zdvojnásobil a počet uživatelů zvýšil o 88% viz. příloha č. 3 (Schlossberger, 2002).

Přínosy ze zavedení systému S.W.I.F.T. a širokého zapojení bankovních a ostatních finančních subjektů v mezinárodním měřítku jsou nemalé. Znamenají efektivnější využití vložených finančních prostředků, snížení rizika při přenosu zpráv, zvýšení produktivity zpracování finančních informací díky automatizaci, snížení nákladů na přenos, přímý přístup k finančním institucím na celém světě

Družstevní společnost S.W.I.F.T. je společností plně vlastněnou členskými bankami, které zároveň tvoří účastnickou síť. Její mezinárodní telekomunikační síť zajišťuje vedle oblasti platebního styku také přenos dat a informací týkajících se finančních transakcí na peněžních trzích, kapitálových trzích a obchodně finančních transakcí (např. dokumentárních plateb). Zpočátku silně převažoval přenos dat v oblasti platebního styku a v oblasti operací na peněžních trzích, i když ty tvořily stále jen necelých 20% z nejpočetněji zastoupené oblasti. Postupem času však dochází ke zmenšování podílu oblasti platebního styku a výhledově by platební styk měl dosahovat asi 50% z celkového počtu přenášených dat (Schlossberger, 2002).

Banka, případně jiná finanční instituce, se může stát členem mezinárodní organizace S.W.I.F.T. na základě kladně vyřízené žádosti o členství (žádost musí být potvrzena centrální bankou nebo asociací příslušného státu), zaplacení členského poplatku, napojení na síť a úspěšného zakončení zkušebního provozu (při kterém prokáže schopnost komunikace, tj. odesílání a přijímání swiftových zpráv ve standardizovaných formátech). Samozřejmým technickým předpokladem každého uživatele je odpovídající hardwarové zařízení a softwarové vybavení (Schlossberger, 2002).

Přestože S.W.I.F.T. není výdělečnou organizací, své služby zpoplatňuje. Každý uživatel swiftové sítě za poskytované služby platí a výnos je určen na úhradu nákladů spojených s provozem a rozvojem swiftové sítě. Se stoupajícím počtem napojených zemí a uživatelů a s růstem počtu přenášených zpráv dochází současně ke snižování průměrné ceny za zprávu. Průměrná cena za zprávu byla v minulosti snižována buď formou zlevnění konkrétního typu swiftové zprávy nebo formou tzv. rabatů. Rabat tvořil procentuální část z celkové částky, kterou členská banka zaplatila společnosti S.W.I.F.T. za odeslané a přijaté swiftové zprávy v daném roce. Byl členské bance S.W.I.F.T. vrácen na konci účetního období, pokud tato banka přesáhla v daném roce určitý limitní počet odeslaných swiftových zpráv. V období let 1992-1997 vrátila společnost S.W.I.F.T. svým členům uvedenými způsoby cca 30 mld. Kč (1 mil. USD).

2.4.4. Swiftová zpráva

Přenos dat a informací realizovaný prostřednictvím swiftové sítě se provádí formou tzv. swiftových zpráv. Základem vzájemné komunikace je společný mezinárodní jazyk (angličtina) a vysoký stupeň standardizace formy i obsahu těchto zpráv. Ochrana swiftových zpráv před zneužitím se zabezpečuje jejich zakódováním a vzájemnou výměnou kódových klíčů mezi jednotlivými bankami (Schlossberger, 2002).

2.4.4.1. Druhy zpráv

Swiftová zpráva je stanovena trojmístným kódem, v němž na 1 místě stojí kategorie obchodního případu.

Tab. č. 1 Tvorba Swiftové zprávy

Skladba zpráv – každý druh zprávy tvoří tzv. header (hlavička) – počet polí, jejich obsah a rozsah je přesně stanoven.

Obsahují technické informace a řídící kritéria, jako např. odesílající a přijímající banku, druh zprávy a autentifikátor k zajištění příkazu. Vlastní text se skládá ze série polí, která jsou identifikována dvoumístnými numerickými kódy.

Tab. č. 2 Význam některých polí

Sjednocení adres bank

Pro zabezpečení zpráv byla nezbytné sjednotit adresy členských bank. K tomuto účelu si banky mohly zvolit zkratku svého názvu sestávající se ze 4 písmen, která je doplněna dvoumístným kódem země a dvoumístným kódem oblasti nebo města. Tímto vzniká osmimístná swiftová adresa, (např. Živnostenská banka má swiftovou adresu ve tvaru ZIBA CZ PP), která může být doplněna ještě pro interní účely trojmístným kódem vlastních poboček

2.5. Hladké platy

Hladký plat (úhrada, bankovní převod) je vedle šeku nejrozšířenějším platebním instrumentem v platebním styku. Je použitelný pro platy jak obchodní, tak neobchodní povahy. Obchodní platy vyplývají z přímého uskutečňování obchodních transakcí, tj. z provádění obchodu, přepravy a zasilatelství. Patří sem např. platy za zboží, za poskytované služby, za dopravu, leasingové splátky atd.; hladkým platem však končí i dokumentární operace. Naopak neobchodní platy nevyplývají z přímé realizace obchodních operací. Jako příklad platů neobchodní povahy můžeme jmenovat úhrady darů, penzí, alimentů, dotací zastupitelským úřadům cizích států, stipendií, cestovní a turistické výlohy, výnosy z cenných papírů a nemovitostí, autorské a umělecké honoráře, soudní a arbitrážní výlohy ze sportů atd. (Houda, 1993).

Prováděním mezinárodních hladkých platů jsou ve smyslu zákona pověřovány pouze devizové banky. Placení se uskutečňuje v podmínkách vnitřní konvertibility. V praxi to znamená, že existují jiné podmínky pro provádění mezinárodních hladkých platů pro devizové tuzemce (rozlišení na právnické a fyzické osoby) a jiné pro devizové cizozemce; tyto podmínky upravuje devizový zákon. Devizový tuzemec, právnická osoba, má nabídkovou povinnost vůči devizové bance a na druhé straně právo úhrady ke splnění devizového závazku vůči devizové bance a na druhé straně právo úhrady ke splnění devizového závazku vůči devizovému cizozemci v rozsahu daném devizovým zákonem (Houda, 1993).

2.5.1. Druhy hladkých platů

Z pohledu banky provádějící hladký plat rozlišujeme:

- došlé hladké platy (např. úhrady ze zahraničí)

- vyšlé hladké platy (např. úhrady do zahraničí)

Z pohledu klienta banky jsou:

- došlé hladké platy obchodní povahy (např. platy za vývoz)

- vyšlé hladké platy obchodní povahy (např. platy za dovoz)

Dalším rozlišujícím znakem hladkých platů je moment doručení zboží zákazníkovi. Na tomto základě rozlišujeme tzv. platby předem – akontace a platby po dodání zboží.

2.5.2. Způsob provádění hladkých platů

Banka, provádějící hladký plat (úhradu) na základě klientova příkazu, který je podložen krytím prostředků (vkladem na běžném účtu, složením hotovosti nebo v rámci poskytnutého úvěru), požádá svého zahraničního korespondenta (tj. banku, u které má veden svůj účet, nebo banku, na jejíž jméno vede účet ve svých knihách), aby na vrub jejího účtu (nebo uhrazuje částku na účet u sebe vedený) vyplatila nebo jinak uhradila příslušnou částku příjemci (Houda, 1993).

Banka příjemce po ověření platnosti příkazu provede výplatu příjemci (připíše mu ji na účet, vyplatí v hotovosti, vystaví mu šek, pošle úhradu poštovní poukázkou apod.). Banka příkazce může ve svém příkazu uvést nějakou podmínku pro provedení výplaty. V takovém případě je platba realizována až po splnění této podmínky.

Banka plátce účtuje s příkazcem ve svých knihách, banka příjemce účtuje souhlasně s bankou plátce a příjemcem úhrady (Houda, 1993).

Schéma č. 6 Průběh hladkého platu

1. 3.

2.

1. Příkaz k úhradě
2. Příkaz k úhradě
3. Účtování

Forma komunikace mezi bankami může být písemná, dálnopisná, telegrafická a dnes nejrozšířenější, komunikace prostřednictvím systému SWIFT.

Od způsobu komunikace je odvozena forma zajištění platnosti hladkého platu. Písemné úhrady jsou zpravidla podpisovány dvěma právoplatnými podpisy pracovníků banky. Za účelem podpisování si banky, které jsou v korespondenčním styku, pravidelně zasílají podpisové vzory, ve kterých je uveden rozsah oprávnění pracovníků podpisovat za banku. Dálnopisné a telegrafické úhrady jsou ověřovány klíči, které si banky k tomu účelu mezi sebou vyměnily (Houda, 1993).

2.5.3. Komunikace mezi bankou a klientem

O způsobu provádění hladkých platů je klient zpravidla informován svou bankou při otevírání účtu u ní.

Pro úhrady do zahraničí informuje banka svého klienta, jak má předkládat příkaz k platbě a sděluje mu všechny náležitosti tohoto příkazu. Správný platební příkaz s uvedením všech náležitostí je nezbytným předpokladem rychlého provedení platby. Náležitosti vyplývají z devizového zákona a navazujícího opatření ČNB (Houda, 1993).

Dnes má platební příkaz obsahovat datum přechodu zboží přes hranice, platba po dovozu číslo faktury (u akontací proforma faktury), platební titul a většinou má být faktura přímo přiložena. Banka plátce se rovněž s klientem dohodne, jakou formou se budou informovat o platech na nejbližší období. Předpokládá se, že některé údaje zde uvedené nebude v budoucnu třeba v platebním příkazu uvádět. Avšak i v zemích s plně konvertibilní měnou jsou bankami vyžadovány některé údaje, které umožňují uplatňovat bankovní dohled (ochrana vlastní měny, zábrana proti praní špinavých peněz apod.).

V podmínkách pro vedení účtu klienta je také zpravidla uvedeno, v jakém termínu se banka zavazuje provést příkaz klienta. Platba je provedena zatížením účtu klienta a souhlasným účtováním s bankou, na kterou je směrována. Je-li platba provedena k tíži účtu v CZK, je pro přepočet na devizu použit kurs ”deviza-prodej”. O uskutečnění platby je klient informován výpisem z účtu, případně debetním návěštím. Klient může požádat banku o urychlené provedení platby, za což zaplatí zvláštní výlohy.

Banka příkazce je o doručení úhrady informována až výpisem z účtu, který jí zasílá zahraniční banka. Nemůže si však ověřit správnost výplaty konkrétnímu klientovi (Houda, 1993).

Úhrady došlé ze zahraničí jsou určeny buď:

a) klientele banky, na kterou hladký plat došel,

b) klientele jiných peněžních ústavů,

c) klientele příležitostné.

2.5.4. Použití hladkého platu

Partneři si sjednávají placení formou hladkého platu v následujících případech:

- po uskutečněném dovozu (platnost vystavená v kontraktu se váže k vystavení faktury, k odeslání zboží, k přechodu zboží přes hranice); tento způsob je výhodný pro dovozce; zboží již obdržel, mohl si je prohlédnout, placení bylo odloženo, předpokladem je důvěra obchodních partnerů

- placení předem (svane, akontace); tento způsob je důkazem nedůvěry partnerů, zboží je odesláno až po obdržení platu. Často se vyskytuje jako částečné placení dodávky, kdy zbytek je placen po dovozu (např. formou dokumentárního akreditivu.

2.5.5. Náklady hladkého platu

Důvodem používání hladkých platů je nízká nákladovost platebního instrumentu. Banka vždy účtuje výlohy za platy do zahraničí. Obvykle bývá stanovena minimální částka výloh dále bývá stanovena procentní sazba (např. 1%) a maximální sazba. Některé banky nestanoví maximální sazbu, používají sazbu minimální a po ní následuje sazba procentní bez omezení (Houda, 1993).

U platů došlých ze zahraničí je praxe v účtování výloh jednotlivých bank různá. Některé banky zvýhodňují své klienty a veškeré došlé platy připisují na jejich účty bez výloh. Jiné banky účtují výlohy běžné klientele, neúčtují výlohy u platů sociální povahy (penze, alimenty). České banky si rovněž účtují výlohy na platy, které uskutečňují mezi sebou. Výlohy jsou v ČR účtovány v Kč. Sazebník bankovních odměn je klientům obvykle předáván při otevírání účtu a zasílán každé změně sazeb (Houda, 1993).

Zprávy zasílané mezi bankami nesou informace o tom, kdo ponese výlohy. Označení u vyšlých úhrad v příslušném poli zprávy ”OUR” znamená, že příjemce obdrží částku netto. Příkazce nese nejen výlohy své české banky, ale i banky zahraniční, zpravidla výrazně vyšší. Označení ”BEN” znamená, že při výplatě bude částka transferu snížena o výlohy zahraniční banky pokud tato výlohy z došlých úhrad počítá. Označení došlých plateb ”OUR” znamená, že český příjemce obdrží protihodnotu bez srážky výloh a česká banka požaduje výlohy na bance zahraniční. Banky pracují obvykle s dvěma sazebníky – jedním pro tuzemsko a druhým pro zahraničí (Houda, 1993).

2.5.6. Hladké platy v tuzemském platebním styku

Hladkým platem jsou rovněž uskutečňovány převody mezi klienty jedné čs. banky i mezi klienty různých bank. Pokud jde o převody v CZK, uskutečňují se prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB.

Schéma č. 7 Průběh zúčtování

Příkaz k úhradě Výpis z účtu

Medium Medium

Hladké platy jsou jedním z jednodušších platebních instrumentů. Předpokládá však kázeň a znalost ze strany klientů a precizní práci na straně bank. Jen tak mohou dobře sloužit rozvoji zahraničních a dalších vztahů.

2.6. Dokumentární platební styk

Jednotlivé způsoby platebního styku, které existují mezi dodavatelem a odběratelem a jsou nedílnou součástí podmínek kontraktů, jsou závislé ve značné míře na jejich vzájemné důvěře a obchodní praxi. Při placení jsou hotovostní platby (skutečné předání hotovosti např. při dodání zboží) méně obvyklé na rozdíl od tzv. bezhotovostního platebního styku. V tomto případě jsou banky prostředníky při plnění těchto platebních podmínek (Schlossberger, 2002).

Z hlediska bank lze bezhotovostní platební instrumenty uvedené v kontraktech rozdělit na:

¨ bezzávazkové, mezi které patří hladká platba, dokumentární inkaso a směnečné inkaso,

¨ závazkové, mezi něž řadíme dokumentární akreditiv, bankovní záruka a bankovní směnečný aval.

Dále je možné tyto platební instrumenty rozdělit na:

¨ dokumentární,

¨ nedokumentární.

Při použití jednotlivých druhů platebních instrumentů lze využít i některých forem financování obchodu, jako je např. financování dokumentárních inkas nebo akreditivů, forfaiting, eskont směnek, exportní odběratelský úvěr, exportní nebo importní úvěrové smlouvy či faktoring (Schlossberger, 2002).

Z těchto důvodů je snaha obchodní partnerů najít takový způsob garance, aby vývozce obdržel platbu za dodané zboží (službu) a dovozce získal zboží (službu), které si objednal a zaplatil. K tomu se využívají vhodně zvolené platební instrumenty, kterými jsou:

¨ dokumentární akreditiv,

¨ dokumentární inkaso.

2.7. Dokumentární inkaso

2.7.1. Vývozní dokumentární inkasa

Vývozní dokumentární inkaso je formou platebního styku se zahraničním, při které je vydání dokumentů, a tedy i zboží, podmíněno zaplacením, akceptací směnky nebo splněním jiných podmínek (Houda 1993).

Jeho použití je vhodné v případech, kdy vývozce není ochoten dodat zboží proti úhradě hladkým platem, ale nemá potřebu zajišťujícího instrumentu, jakým je dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso představuje větší jistotu než přímá úhrada, protože dovozce se nedostane ke zboží dříve, než zaplatí, akceptuje směnku nebo splní jiné inkasní podmínky. Banky, zabývající se inkasem, nepřebírají žádný závazek. Administrativní práce spojená s inkasem dokumentů přechází na banku vývozce, která využívá své vybudované sítě zahraničních korespondentů.

Výhody dokumentárního inkasa spočívají v nízkých bankovních odměnách, v menší pracnosti a s tím souvisejícím promptním obstaráním celého případu a konečně ve skutečnosti, že neváže devizové prostředky či domácí měnu. Ale nedává vývozci jistotu, že zboží bude dovozcem převzato a zaplaceno.

Použití je vhodné v těchto případech:

- vývozce nemá pochybnost o ochotě a schopnosti dovozce zaplatit

- politické, hospodářské a právní prostředí země dovozce je považováno za stabilní

- země dovozce nevydala restrikce na dovoz zboží

POSTUP

1. Stanovení inkasních podmínek
2. Inkasní příkaz a odeslání dokumentů
3. Předložení dokumentů a úhrada

2.7.1.1. Průběh dokumentárního inkasa

Dokumentární inkaso se vyskytuje ve dvou základních formách, a to jako dokumenty proti zaplacení nebo jako dokumenty proti akceptaci směnky. V případě dokumentů proti zaplacení je předkládající banka zmocněna vydat dokumenty trasátovi pouze proti okamžitému zaplacení. Může být připojena směnka splatná na viděnou-vista směnka. Jedná-li se o dokumenty proti akceptaci směnky, vydá předkládající banka dokumenty kupujícímu proti jeho akceptaci směnky, dovozce obdrží zboží dříve, než uskuteční platbu. V případě okamžitého prodeje zboží si může opatřit finanční prostředky na zaplacení směnky. Získává tak směnečný úvěr a je zproštěn zajistit si krátkodobé financování. Jakmile je zboží vydáno, jedinou jistotou prodávajícího je směnka akceptovaná trasátem.

V období před splatností směnky nese vývozce riziko nezaplacení. Může proto požádat kupujícího, aby směnka byla garantována inkasní bankou nebo jinou prvotřídní bankou.

Schéma průběhu dokumentárního inkasa viz příloha č. 4

2.7.1.2.Náležitosti inkasního příkazu.

a) Adresa trasáta

b) Název a adresa inkasní banky

c) Platební podmínka

d) Dokumenty

e) Směnka

f) Zvláštní poznámky

g) Podpůrná adresa (zástupce příkazce)

h) Odměny a výlohy

i) Úhrada

j) Podpis

2.7.2. Dovozní dokumentární inkasa

Dokumentární inkaso jako nástroj platebního styku u dovozu představuje nakládání banky s dokumenty na podkladě přijatých instrukcí zahraničního příkazce (tj. zahraniční banky nebo dodavatele) za účelem zaplacení, obstarání přijetí (akceptace) nebo vydání dokumentů na podkladě jiných podmínek. Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se tedy zavazuje tuzemská banka vydat dlužníku dokumenty opravňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, které jí byly svěřeny příkazcem, bude-li při jejich vydání zaplacena sjednaná částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Dispozici se zbožím má tedy zahraniční vývozce zajištěnu až do splnění v dokumentárním inkasu předepsaných podmínek.

Podkladem k provedení importního dokumentárního inkasa je příkaz k inkasu, který předá zahraniční vývozce (příkazce) svému bankovnímu spojení (vysílající bance) nebo ho zašle přímo na tuzemskou (předkládající) banku. Inkasní příkaz je doprovázen různou kombinací průvodních dokumentů – inkasních, dopravních, skladovacích, pojišťovacích a pomocných. Banka zahraničního dodavatele zašle inkasní dokumenty tuzemské (předkládající) bance, kterou pověří obstarání inkasa podle pokynů, jež obdržela od vývozce a které by měly odpovídat sjednanému kontraktu, spolu s dalšími instrukcemi (jako je údaj o tom, jak má být uhrazen výnos inkasa/např. při zapojení další, tzv. inkasní banky/, údaj o výši a úhradě zahraničních bankovních výloh, dispozice ohledně případného nepřevzetí zboží dovozcem – trasátem apod.).

2.8. Dokumentární akreditiv

Dokumentární akreditiv patří mezi nejdůležitější a nejrozšířenější závazkové platební instrumenty při koupi nebo prodeji zboží, resp. služeb. Je to písemný závazek banky odběratele, že poskytne třetí osobě (nebo na její řad) úhradu za dodané zboží resp. služby, a to pouze při splnění všech akreditivních podmínek (Schlossberger, 2002).

2.8.1. Účastníci dokumentárního akreditivu

standardní účastníci – účastníky dokumentárního akreditivu jsou tyto subjekty:

a) příkazce akreditivu (odběratel, kupující, aplikant)

b) vystavující banka (banka příkazce)

c) avizující, resp. potvrzující banka (banka příjemce

d) příjemce akreditivu (dodavatel, prodávající, beneficient – obecně dle obchodního zákoníku oprávněný).

2.8.2. Postup při placení akreditivem

Obecný postup při placení akreditivem se skládá v podstatě ze tří fází, a těmi je stanovení akreditivních podmínek, otevření akreditivu, výplata (čerpání, likvidace) (Schlossberger, 2002).

Postup placení akreditivem viz příloha 5.

1. Stanovení akreditivních podmínek
   1. Otevření akreditivu
   2. Výplata (čerpání, likvidace) akreditivu
   3. 4. Proplacení

Jakmile korespondenční banka prověří doklady a shledá je bez závad, okamžitě proplatí akreditiv, který potvrdila. Podle podmínky sjednané v akreditivu buď proplácí akreditivní částku, nebo akceptuje směnku, nebo konečně v případě akreditivu s odloženou splatností vystavuje slib, že zaplatí později (ve stanovené lhůtě). Korespondenční banka zašle dokumenty vystavující bance a požádá ji o proplacení (úhradu) akreditivní částky okamžitě nebo později. Vystavující banka zkontroluje dokumenty, aby se ujistila, že jsou v souladu s podmínkami akreditivu. Je-li tomu tak, uvolní je kupujícímu proti platbě příslušné částky. Na základě dokumentů může kupující převzít zboží a vyřídit ostatní potřebné dovozní formality (Schlossberger, 2002).

3. cíl práce a Metodika

Hlavní cíl práce

Cílem mé práce bylo zjistit nákladovost převodů peněz do zahraničí a to pomocí hladkých plateb, dokumentárních akreditivů a dokumentárních inkas. Kolik by za dané převody zaplatila vybraná fiktivní firma u zkoumaných bank. Mým cílem je vybrat dané firmě tu banku, u které by měla nejnižší náklady za převod peněz do zahraničí formou hladkých a dokumentárních plateb.

Dílčí cíl práce

Dílčím cílem mé práce bylo zjistit napojení bank v České republice na Evropské systémy platebního styku. Tyto informace jsem získala z internetových stránek ČNB

Metodika práce

V práci bylo využito dotazníkové šetření. Použitý dotazník je uveden v příloze 14. Dotazník byl zaslán 10 vybraným bankám, a vrátilo se jich 5. A to od SMW, ČS, a.s., ČSOB, Volksbanky, Živnobanky. Byla srovnávána nákladovost hladkých plateb s dokumentárními platbami. Tento dotazník měl pouze napomoci zjistit informace o bankách a poplatky za vybrané služby.

Zdroje dat a informací

Data, získaná z šetření, byla zpracována porovnáním vzájemných souvislostí mezi sebou v programu MS Excel 2000, Windows XP. Informace byly zpracovány do grafů a tabulek pro lepší přehlednost.

4. Syntetická část práce

4.1. Charakteristika dotázaných bank

4.1.1. Česká spořitelna, a.s.

Sídlo: Česká Spořitelna, a.s., Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4

Banis: 0800

Základní kapitál: 15.200.000.000 Kč

Udělení licence: 1.1.1969 – s.p.ú. 30.12.1991 – a.s.

Zahájení činnosti: 1.1.1969 – s.p.ú. 1.1.1992 – a.s.

Česká spořitelna, a.s. je banka s oprávněním vydávat hypoteční zástavní listy. S počtem více než 5 milionů klientů je největší bankou v České republice, v roce 2000 se stala členem silné středoevropské finanční skupiny Erste Bank. Od července 2000 do prosince 2001 prošla ambiciózní transformací, která se zaměřila na zlepšení všech klíčových součástí banky: od kvality služeb klientům, přes lidské zdroje a informační technologie, až po zavedení nového řízení úvěrových rizik.

Přesto, že klíčová část transformace skončila, Česká spořitelna i nadále pokračuje v dynamických změnách tak, aby se co nejdříve změnila v banku špičkových evropských kvalit. Rozvojem vlastní korespondenční sítě bank v zahraničí si spořitelna postupně vytvořila předpoklady pro přímý platební styk s většinou evropských států a ostatními, obchodně významnými centry zahraničního obchodu jako je USA, Japonsko, Kanada. Kromě operací hladkého platebního styku, nabízí spořitelna svým klientům i dokumentární platby, které postupně zavádí do sortimentu svých produktů. Rozvoji, zkvalitnění a zrychlení platebního styku přispělo napojení spořitelny na mezinárodní systém mezinárodní telekomunikační síť S.W.I.F.T. od 1.3.1993 a tuzemský clearing ve volně směnitelných měnách u ČNB.

Ve své práci se budu zabývat převodem peněz do a ze zahraničí a to:

a) Hladkými platy

b) Dokumentárními akreditivy

c) Dokumentárními inkasy

Zpoplatnění hladkých platů a dokumentárních plateb u České spořitelny:

a) Hladký plat vyšlý do zahraničí: 1% z částky převodu, minimálně 200 Kč, maximálně 1500 Kč

b) Hladký plat došlý do České republiky ze zahraničí: 1% z částky převody, minimálně 250 Kč maximálně 2000 Kč

c) Dokumentární akreditiv vývozní