Evropská integrace a daňová spolupráce

Cíl v rámci daní

- napomáhat integraci

- jednotlivý cíl není stanoven

V měnové politice jako jednoznačný cíl – je přijetí společné měny

Cíl fiskální (daňové) politiky: ???

- existence oddělených daň. systémů v minulosti

- nástup globalizace, vznik nadnárodních společností

- evropská integrace: 4 zákl. smlouvy, 3 pilíře EU a 4 „svobody“EU

- daňová spolupráce – pro a proti

- Jednomyslný souhlas při hlasování o daních /brzda harmonizace?/

4 zakládající smlouvy:

1. Smlouva o založení ESUO – podepsána 18. 4. 1951, konsolidační znění 1997, zánik 2002

2. Smlouva o založení EURATOM – Římské dohody 1957

3. Smlouva o založení EHS – 1957 Římské dohody, 1993 přejmenována na Evropské společenství

4. Smlouva o EU –Maastrichtská podepsaná 7. 2. 1992, účinnost od 1. 10.1993

- Amsterodamská podepsaná 2. 10. 1997, účinnost od 1. 1. 1999

- z Nice podepsaná 26. 2. 2001, účinnost od 1. 1.2003 DANĚ

3 pilíře EU

1. Evropská společenství – sem patří: ESUO, EURATOM, ES (dříve EHS)

2. Zahraniční a bezpečností politika

3. Policejní a soudní spolupráce

4základní svobody:

¨ volná pohyb zboží

¨ volný pohyb pracovních sil a právo usazování

¨ volný pohyb kapitálu a plateb

¨ volný pohyb služeb

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) – věnuje se daním

Článek 95 – 99

Přímé daně 1 článek

Nepřímé daně 4 články

Článek 97 zrušen

Dnes – dle konsolidovaného znění v Nice – čl. 90, 91, 92, 93 – kapitola 2

- čl. 94, 95, 96, 97 – kapitola 3

Koordinace – nezakládá povinnost něco harmonizovat

Aproximace – tendence, že velká část zemí tvrdí, že stačí se jen přibližovat (daněmi), ne harmonizovat

Harmonizace – nejvyšší stupeň

1. fáze – výběr daní, daňový základ, daňové sazby
2. Metody harmonizace – transpozice, implementace, komunitarizace

Evropská integrace a daňová spolupráce

• Základní dokumenty Evropské unie a daňová ustanovení v nich obsažená
• Příčiny spolupráce a harmonizace v oblasti daní a vymezení pojmů
• Daňová konkurence versus daňová koordinace a harmonizace
• Základní charakteristiky daňových systémů zemí EU

Cíl monetární politiky: měnová unie

Daňová konkurence vs. daňová harmonizace

Konkurence:

• Ekonomický stimul soutěže
• Úspory ve veřejných rozpočtech
• Možnost vzniku nových a předávání dobrých praxí

Koordinace, harmonizace:

• Omezení daňových úniků, účinků škodlivé konkurence
• Veřejné projekty a programy
• Precizace společně sdílených principů

Evropská integrace a daňová spolupráce

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství

KAPITOLA 2

Daňová ustanovení

Článek 95: Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiných výrobků. Členské státy zruší nebo upraví nejpozději na začátku druhé etapy předpisy, které platí ke dni vstupu této smlouvy v platnost a která jsou v rozporu s výše uvedenými pravidly.

Článek 96: Pokud jsou výrobky vyvezeny na území některého členského státu, nesmí být navrácení vnitrostátních daní vyšší než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny.

Článek 97: Členské státy, jež vybírají daň z obratu podle kumulativního systému v několika fázích, mohou u vnitrostátních daní na dovezené výrobky nebo u navracení daní poskytovaných za vyvezené výrobky stanovit průměrné sazby pro určité výrobky nebo skupiny výrobků za předpokladu, že tím nebudou porušeny zásady stanovené v článcích 95 a 96. Pokud tyto průměrné sazby nejsou v souladu s výše uvedenými zásadami, vydá Komise potřebné směrnice nebo rozhodnutí určená tomuto státu.

Článek 98: Osvobození od daně a navracení daní při vývozu do jiných členských států s výjimkou daně z obratu, spotřebních a ostatních nepřímých daní, jakož i vyrovnávací poplatky při dovozu z členských států jsou přípustné pouze tehdy, pokud zamýšlená opatření na omezenou dobu předem schválila Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou.

Článek 99: Komise zváží, jakým způsobem by mohly být zákony různých členských států týkající se daně z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní, včetně vyrovnávacích opatření uplatňovaných v souvislosti s obchodováním mezi členskými státy, harmonizovány v zájmu společného trhu.

22. 9. 2008

Nástroje daňové politiky Evropských společenství

Orgány (instituce) EU

Evropský parlament – 785 členů

Evropská rada – 27 zástupců

- 345 hlasů – každý zástupce má určitý počet hlasů (ČR má 12 hlasů)

- akty se hlasují kvalifikovanou většinou nebo trojí většinou :

a) 255 hlasů

b) 62% celkového počtu obyvatel

c) 14 zemí

- pro daně je jednomyslnost

¨ Hospodářský a sociální výbor

¨ Výbor regionů

¨ Evropská komise – stěžejní orgán pro daně

- 27 komisařů

- Lászlo Kovacz – komisař pro daně a celní unii

- DG – direktorate generali – každý komisař má

Generální ředitelství pro daně a celní unii

Fce komise:

• Má výlučnou iniciativní pravomoc – může předkládat návrhy k právním předpisům; pravomoc je jen v I. pilíři
• Je „strážce smluv“ – měla by dbát nad dodržováním smluv; může žalovat členský stát
• Má dbát na čistotu hospodářské soutěže – zda nedochází k porušování svobod, cla (www.euroskop.cz)

Právo EU nemá jednotnou povahu.

V současnosti nemá EU právní subjektivitu.

Právo EU bereme v úvahu jako právo v širším slova smyslu (v oblasti daní).

Příklad:

1. Nařízení Rady (sekundární právo) č. 1103/97 ze dne 17. 6. 1997
2. Směrnice 2006/112/EC(EEC); EHS, ES
3. Rozhodnutí – je závazné, ale většinou pro určitý stát
4. Stanoviska a doporučení – jsou sice nezávazná, ale sledují se

-JUDIKÁTY – stanoviska, přednost práva před národní legislativou

Primární a sekundární právo ES

Evropská unie nemá právní subjektivitu, jedná se pouze o politický svazek, proto evropské komunitární právo je vždy právo Evropských společenství, která právní subjektivitu mají.

Právo ES se v důsledku existence Evropského soudního dvora a jeho judikatury vyvinulo do nového typu mezinárodní legislativy, v jehož prospěch členské státy EU omezily svá suverénní práva.

Je třeba rozlišovat 2. a 3. pilíře v užším slova smyslu, v širším slova smyslu zahrnuje i první pilíř.

Evropský soudní dvůr může vykonávat kontrolu nad 1. a 3. pilířem

Mezi primární právo patří zakládající smlouvy ve znění pozdějších předpisů a smlouvy o přistoupení. (a také judikáty Evropského soudního dvora.)

Sekundární právo je tvořeno legislativními akty orgánů Evropských společenství (Rada, Rada a Evropský parlament, Komise).

Primární právo ES

1)ZÁKLÁDAJÍCÍ SMLOUVY

2)PŘÍSTUPOVÉ SMLOUVY

1.rozšíření 1.01.1973 Dánsko, Irsko, Velká Británie a Severní Irsko

2.rozšíření 1.01.1979 Řecko

3.rozšíření 1.01.1985 Španělsko a Portugalsko

4.rozšíření 19.08.1994 Rakousko, Finsko a Švédsko

5.rozšíření 16.04.2003 ČR, Estonsko, Kypr, LT, LV, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko

6.rozšíření 25.04.2005 Bulharsko, Rumunsko

3) JUDIKÁTY EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA* institut řízení o předběžné otázce

Sekundární právo Evropských společenství

Právo Evropských společenství

1) Primární komunitární právo

2) Sekundární komunitární právo

• nařízení – okamžitá platnost, Nařízení Rady RS č. 1103/97 ze dne 17. 6. 1997, vše ve prospěch občana – zaokrouhlování jsou
• směrnice (direktivy) – nemusí je stát převzít okamžitě, má na to určitou platné stanovenou lhůtu, mají značení: povinně

rok vydání/číslo směrnice/EC, ECC

po roce 2006 /ES, EHS do roku 2006

• rozhodnutí – pouze pro jeden stát
• stanoviska nezávazné, ale státy je sledují, protože se z nich mohou stát BÍLÉ
• doporučení KNIHY nebo SMĚRNICE

Směrnice (direktivy) ES – základ daňovou harmonizaci

• přímý účinek – může nastat, kdy členská země neimplementuje směrnici do národní legislativy, i když uplynula lhůta, ve které to měl učinit; po uplynutí lhůty má směrnice přímý účinek
• nepřímý účinek
• povinnost implementace do národní legislativy

institut přímého účinku

• vymáhání implementace směrnic
• označování směrnic: Rok vydání/ číslo směrnice / EC (EEC), např. 77/388/EEC

Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. 6. 1997 – týká se Eura

Směrnice 2006/112/EC (ECC) nebo ES (EHS)

Internetové zdroje komunitárního práva v oblasti zdaňování

Systém právních informací EUR-LEX

Evropský soudní dvůr

• 27 soudců
• 9 generálních advokátů
• sídlo v Lucemburku
• na pomezí práva kontinentálního a anglosaského
• judikáty stanovily přednost práva EU před národní legislativou

JUDIKÁTY ESD

- 1. judikát z 21. 12. 1954 a 2. judikát taky z roku 1954 se týkal Francie

- 26/62 z 5. 2. 1963 – „VAN GEND EN LOOS“ – název judikátu, podle toho, co se řeší (bezprostřední použitelnost a bezprostřední účinek primárního práva)

Van Gend en Loos byl největší nizozemská speditérská společnost, která dovážela mj. formaldehyd. Celní sazba na tuto látku v r. 1958 (ke dni nabytí účinnosti SEHS) 3%. V roce 1960 však vzrostla na 8%, což společnost považovala za rozpor z čl. 12 SEHS ( „členské státy se mezi sebou vyhnou zavádění nových dovozních nebo vývozních cel nebo dávek s rovnocenným účinkem či zvyšování těch, která uplatňují ve svých vzájemných obchodních vztazích“). Vedla o to spor s Nizozemskou fiskální správou, která jej však přerušila a předložila ESD předběžnou otázku, zda „čl. 12 má vnitřní účinek“.

Při posuzování vnitřního účinku ustanovení SEHS je třeba vždy brát ohled na jeho ducha, text a další okolnosti. ES vytvořilo nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch členské státy dobrovolně omezily (byť jen ve vymezených oblastech) svoji suverenitu. Jeho subjekty však nejsou jen členské státy, ale rovněž i jejich příslušníci. Omezení celních poplatků a dávek s rovnocenným účinkem je jednou z nejpodstatnějších podmínek fungování celní unie a tedy důležitým pravidlem ES. Jeho podstata spočívá ve zdržení se státu ke zvyšování cel. Je to povinnost uložená státům, jejími beneficienty však jsou příslušníci těchto států.

ESD zavádí teorii bezprostřední použitelnosti (zatím jen primárního práva) a bezprostředního účinku – jednotlivci se mohou dovolat takových ustanovení práva ES, která (pokud by byla státem řádně implementována) by vylepšila jejich právní postavení; dovolat se těchto ustanovení může jednotlivec i přesto, že není jejich adresátem, a to za podmínky jasnosti a bezpodmínečnosti takovéhoto ustanovení, bez nutnosti jejich konkretizace prováděcím aktem.

Předběžné otázky ESD

1. ES-EHS vytváří nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch dochází k omezení suverénních práv národních států v dílčích oblastech členských států
2. Přímý účinek nejen na státy, ale i na příslušníky státu → dopad na občany jednotlivých států; národní stát to nemusí ve své legislativě upravit
3. Právo EHS má přímý účinek a zavazuje národní státy, aby chránily firmy, občany

Ještě tady chybí asi 4 otázky

Judikát 15. 7. 1964 – 6/64 „FLAMINIO COSTA“

(nadřazenost komunitárního práva, přímý účinek, přednost před národním právem; řízení o předběžné otázce)

Flaminio Costa byl milánský advokát, byl akcionářem a.s. vyrábějící elektřinu (Ente nazionale Energia elettrica). Ta však byla v r. 1962 znárodněna zákonem Italské republiky. To považoval Costa za nepřípustné podle článků 53, 37, 93 a 97 SEHS, a tak navrhl soudu, aby byla podána předběžná otázka dle čl. 177 SEHS na interpretaci těchto ustanovení. ESD musel tehdy ještě posoudit otázku absolutní nepřípustnosti předběžné otázky, kterou namítala italská vláda z důvodu, že soudce by měl aplikovat výlučně italské právo a ne právo EHS, které má být předmětem výkladu.

Jeden ze základních aplikačních problémů – střet normy práva ES s normou národního práva – byl vyřešen v rozhodnutí Costa stanovením zásady aplikační přednosti práva ES před národním právem. ESD, vycházeje ze samostatnosti práva ES jakožto právního řádu, která je podmíněna přenosem pravomocí z členských států na ES, konstatoval, že by mj. bylo zpochybněním podstaty práva ES a ohrožení cílů zakládacích smluv, kdyby členský stát mohl pozdější legislativou přijmout normy odporující právu ES.

Aplikačním důsledkem zásady přednosti práva ES před národním právem je neaplikovatelnost národních předpisů (i později přijatých) odporujících předpisům ES.

• týkal se přímo občana
• individuální právo – dovolání občana u ESD

6. 10. 2008

Evropská komise (orgán)

Jediný orgán ES, který předkládá legislativu. Většinou schvaluje návrh Rada (ta představuje zájmy členských států)

• zákonodárná pravomoc
• výkonná
• kontrolní
• „strážce smluv“

Řízení proti porušení práva

a) Komise zašle členskému státu oficiální dopis – odůvodnění podmínky porušení práva

b) Když stát nereaguje, pošle 2. dopis s lhůtou, do kdy má ten daný problém členský stát vyřešit

c) Komise postoupí věc Evropskému soudnímu dvoru

oficiální sdělení Komise (COM)–nejsou závazná, ale jsou sledována → přijato jako směrnice

„BÍLÉ KNIHY“ – vyjadřují určitý celek návrhů v určité oblasti

„ZELENÁ KNIHA“ – dokumenty, které mají za úkol vyvolat diskuze a v případě souhlasu můžou vyústit v Bílé knihy

Evropský soudní dvůr (ESD)

Primární právo - normy vytvářené členskými státy

Sekundární právo - normy vytvářené Společenstvím

Komunitární právo

Zásada (Vlastnosti komunitárního práva)

1) Supremace – zásada přednosti práva Evropského společenství před národními právy

2) Subsidiarita – ES má být aktivní pouze tehdy, pokud by byly akce členských

států neúčinné

3) Direct effect – „přímý účinek“

Nařízení (directly applicable) – bezprostředně použitelné; mají vždy přímý účinek

Směrnice – nemá primárně přímý účinek, ale může ho mít, ale musí splňovat 3 podmínky:

a) Musí uplynout doba určená pro implementaci směrnice

b) Text musí být jasný, zřetelný, bezpodmínečný a nedávající prostor pro různorodý výklad

c) Musí mít pouze :

ü Vertikální účinek – může ovlivňovat vztah státu vůči podniku, stát vůči jednotlivci

ü Vzestupný účinek – pouze občan může požadovat něco po státu, nebo podnik po státu, ale NE NAOPAK!!!! Výhodný pro poplatníka, protože správce daně nemůže využít ustanovení směrnice v neprospěch daňového subjektu, ale poplatník může ve svůj prospěch toto využít

Nepřímý účinek směrnice

• i když směrnice není implementovaná, měly by se jí členské státy řídit
• zasáhlo by to i horizontální a vzestupné účinky
• postavení poplatníka se může zhoršit
• účinek nesmí být postaven proti národní legislativě ( zákonu).

Coutra legem – možný střet národního zákona; stavební pozemek jako příklad několika judikátů je sekundárním právem až po zapsání do katastru, v ČR SP nemusí být zapsán a je brán jako stavební pozemek

Proces přijímání směrnice

Daně schvaluje Rada – směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty

Vztah mezi směrnicí a Evropským soudním dvorem

1. Žaloba pro neplatnost - do 2 měsíců po přijetí Směrnice ji může členský stát napadnout
2. 2. ESD vymáhá její implementaci – pokud ji stát ještě neimplementoval
3. Proces předběžné otázky, kdy se ho národní orgány mohou ESD ptát na správný výklad směrnice nebo aktu

Posláním ESD je vykládat právo ES.

Jednotlivé druhy řízení před ESD:

1) Přímé žaloby – nejsou v rámci daní až tak využívány

2) Řízení o tzv. předběžné otázce – zcela specifický druh ES:

a) může odpovídat na výklad smlouvy (směrnice)

b) odpovídat na platnost smluv (směrnice)

c) statuty jednotlivých institucí v rámci ES

Posloupnost předběžné otázky:

1. I. Národní soud (NS) – řeší určitou kauzu, posuzuje jeho stav, pokud má problém s výkladem, tak vznese předběžnou otázku k ESD
2. II. ESD získá od NS předběžnou otázku, tu prostuduje a doporučí NS
3. III. Kauza na NS – a soud aplikuje výsledky ESD

Cca 2 roky trvá u daňových otázek to vyřešení předběžných otázek. 6,7 předběžných otázek ohledně daní z NS na ESD

Činnost ESD v daňové oblasti 1, 2

• Institut řízení o předběžné otázce
• „daňová činnost“ ESD:

ü „obecné“ zásady (naplňování tzv. 4 svobod), jejichž původ je legislativně ošetřen už v primárním právu

ü „daňové“ zásady – napomáhají k fungování jednotného trhu, ošetření sekundárním právem, především směrnicemi

• ESD v oblasti nepřímých daní zajišťuje výklad práva ES

Harmonizace a koordinace v oblasti přímých daní

Přímé daně: Harmonizace či „jen“koordinace?

Harmonizace přímých daní zakotvena v čl. 98 zakládající Smlouvy o EHS. Původně se počítalo dokonce se strukturální harmonizací.

Problém harmonizace přímých daní: