Danuše Spurná - účetní a daňová evidence

Pomalu se smráká a mám opět pocit, že jsou jisté situace, které nechci řešit rok co rok? Účetní se se mnou tak, jak tomu bylo i vloni, rozloučila s omluvou, že uzavřela smlouvu s velikou společností a že už nemůže nadále se mnou spolupracovat. Možná si příliš stěžuji, ale zkuste mě pochopit. Třetím rokem po sobě jsem přišel po odevzdání daňového přiznání o osobu nebo společnost, která se starala o mé účetnictví, a to podnikám šest let. Zavírám oči, abych zkusil spíš usnout, nežli dumat nad tím, jak tuto situaci řešit, říkal jsem si: "Ráno moudřejší večera," nicméně zde to asi příliš neplatí, a tak poslední variantou, která mi pro krajní nouzi napadala, zůstávala možnost se vše naučit sám. Za předpokladu, že nad tím jako nezkušený "pseudo-účetní" strávím tři hodiny denně, se mi dělalo tak trochu nevolno.

Ranní káva byla příjemnou vzpruhou pro mou unavenou mysl, s chutí jsem se usadil pod pergolou a pozoroval psa, jak nekonečně trpělivým způsobem odolává urputné snaze mého čtyřletého syna o zavalení. Říkal jsem si, jak by asi bylo příjemné, kdybych měl někdy tak pevné nervy a měl tolik času, že bych mohl hledat dlouholetého partnera pro své, po měsíci mého vedení jistě nemocné, účetnictví.

Povzdechl jsem si, dopil do dna, zavolal psa domů, syna poslal do boudy. Rázem jsem si uvědomil, že jsem si spletl jména a zjednal nápravu – syna poslal domů a psa do boudy. Takřka nepozorovatelné pomumlávání doprovázející vyjíždění auta ze dvora ukončila až má čtyřletá ratolest, které z mě neznámého důvodu hodila můj mobil, který jsem měl položen na stole, do bočního skla mého nového auta. Rána to byla věru parádní, díky Bohu sklo i mobilní telefon přežili, a tak jsem jen skončil u myšlenky, že můj syn je asi budoucí "kriminálník" nebo talentovaný nadhazovač baseballu.

Paní ředitelce ve školce jsem na otázku, jak se syn přes víkend choval, odvětil, že byl hodný a těšil se do školky. Následoval však překvapující dotaz, proč tedy vypadám tak zkroušeně? Asi jsem vážně vypadal tak zamyšleně, že jsem si ani nedal práci s vymýšlením adekvátní výmluvy, a pověděl, co mám za problém, a kdo vede účetnictví jejich školky a proč?

"To víte, pro nás je velice důležité, aby náš partner, kterému svěříme své účetnictví, nás chtěl poznat a spolupracoval s námi, měl na nás čas a dle našich potřeb nám vycházel vstříc. Pokud si budete vybírat někoho, komu svěříte něco tak důležitého, měla by mít dlouholetou praxi, jedině ta ověří, jak moc šikovná, schopná a adaptabilní je."

"Účetní, který má své partnery deset let, je v mých očích ověřeným subjektem. Pokud chcete, mohu Vás odkázat na paní Spurnou, dělala pro naši školku účetnictví. Jak jsme se rozrůstali, rostla s námi, takže v tuto chvíli má na starost i naši daňovou evidenci. S finančním úřadem i s ostatními úřady, jež se týkají účetnictví a daní, jedná naším jménem. Umí nám poradit s čímkoli a my víme, že když potřebujeme cokoli na poslední chvíli, je ochotna přivézt výsledek třeba v neděli večer." domluvila paní ředitelka a v zápětí odvedla mého zlobivého syna do třídy, aniž bych ji stihl varovat, že nikdy nesmí nechávat mobil na stole.

Pár let už jsem nemusil hledat nikoho, kdo by vedl mé účetnictví, a teď vím, že to co jsem se před lety dozvěděl ve školce o paní Spurné, byla velice dobrá obchodní informace. Nyní můžu spát s klidem, že i kdyby zítra, v pátek, z nebe trakaře padaly, paní Spurná by přijela třeba v sobotu, po ustání zvýšené trakařové oblačnosti s četnými přeháňkami. 

Jakub Hejma