Daňový systém v ČR


- jsou to peníze nás všech, nás poplatníků

- jsou v rukou zástupců, kteří rozhodují o hospodaření

- kontrola se provádí na základě sdělení o nakládání prostřednictvím parlamentu

- velmi citlivá politická záležitost

Soustava veřejných rozpočtů - zabezpečováno z daní

- státní rozpočet

- municipální rozpočty – rozpočty nižších stupňů – krajů, měst a obcí

- mimorozpočtové fondy – mají účelové užití – financují se konkrétní účelové platby, potřeby (bezpečnost, obrana, veřejné komunikace, sociální potřeby obyvatel, právní prostředí, fond dopravní infrastruktury (nejvýznamnější), fond bydlení, životní prostředí, kinematografie, zdravotní,…

Rozpočty mají příjmovou a výdajovou stránku.

Příjmy rozpočtů

- daňové – přes 90% příjmů státního rozpočtu

- veřejné příjmy (nedaňové) – 8,1% příjmů státního rozpočtu

Veřejné (nedaňové) příjmy

- příspěvky do mimorozpočtových fondů – kinematografie (do ceny vstupenek)

- poplatky (správní, soudní) – za úkon státní správy, jednorázové poplatky (za občanský průkaz, dálniční známy, mýtné)

- úvěry, půjčky - od světové banky, z mezinárodních fondů

- prodej státního majetku (obecného) – ještě se může prodat letiště, pošta,..

Stav rozpočtu – vyrovnáním příjmů a výdajů – saldo

- schodek (v ČR většinou)

- přebytek

Daňové příjmy – zabezpečovány z daňového systému a z pojistného systému

Daňový systém

- souhrn všech daní, které se na daném území (státním) vybírají

- souhrn všech daní, které existují a které vznikly na základě aplikací daňových zásad a historického vývoje

Daňové zásady

- požadavky, které vymysleli daňoví teoretici jaké požadavky musí systém splňovat, aby fungoval

- daňové efektivnosti – aby se minimalizovali náklady na správu daní

- spravedlnosti – ovlivňování majetkových rozdílů

- právní efektnosti – aby byla veřejnost dobře informována

- jednotnosti a srozumitelnosti – co má kdo platit, z čeho,…

- správného ovlivňování ekonomických subjektů – důchodové daně

Historie

- anglosaské daňové systémy – vycházejí ze společného systému – majetkové, přímé daně, nepřímé zdanění postrádá, minimální pojistný systém (lidé se mají o sebe postarat)

- kontinentální daňové systémy – především německý – hlavně pojistný systém (sociální pojištění), malé příjmové daně

Daňový mix – struktura daní přímých a nepřímých.

Daňový systém v ČR – daňové příjmy

- nevymyká se od okolí

Přímé daně – daňové břemeno nese poplatník

- z příjmů

  • FO
  • PO

- z majetku

  • převodové
    • z převodu nemovitostí
    • (dědická)
    • (darovací)
  • z nemovitostí
    • ze staveb
    • pozemků
  • silniční

Nepřímé daně – daně nese poplatník nepřímo, nakupuje zboží, ze spotřeby…

- ze spotřeby

  • univerzální
    • DPH
  • selektivní
    • spotřební
      • cigarety, tabák
      • minerální oleje (benzín) – nejvyšší
      • alkohol

q pivo

q víno

q líh a lihoviny

  • cla

Ostatní

- místní poplatky (NE soudní a správní)

- pojistný systém (sociální zabezpečení)

Významnost jednotlivých daní v celkovém systému

- relativní

  • pojištění 40% z celkových daňových příjmů
  • nepřímé daně - DPH 19%, spotřební 11%
  • FO 14%, PO 13%
  • majetkové 2%
  • cla 1%

- absolutní – v roce 2007 dosáhl celkový rozpočet příjmů 946 miliard korun z toho 871 miliard byly daňové příjmy

  • pojištění 355 miliard
  • nepřímé daně 295 miliard – z toho DPH 163 miliard, spotřební 131 miliard
  • daň z příjmu 205 miliard – z toho PO 170 miliard, FO 98 miliard (nejvíce za mzdy), v roce 2007 nižší FO protože nižší daně a společné zdanění manželů
  • majetkové 9-10 miliard (stálý příjem v tomto rozmezí) – nejvýznamnější je daň z převodu nemovitostí 35%, silniční 30%, z nemovitosti 29%
  • benzín a cigarety – velké příjmy asi 130 miliard?
  • cla – mají stále menší význam – 1 miliarda a kousek
  • poplatky 4,5 miliardy

Specifikem daňového mixu v ČR je vysoké pojištění.

Daňové určení – kam plynou finanční prostředky z daní

- státní rozpočet, rozpočty obcí a měst, rozpočty krajů, infrastruktura

- o nejvýnosnější daně se dělí státní rozpočet a rozpočty obcí a krajů

Municipální rozpočty

- daně si vyberou sami nebo jsou jim přiděleny

- příjmy - vlastní zdroje (prodej obecního majetku, vydávání obligací,..) nebo pomocí daňového procesu

Přiřazování výnosů daní jednotlivým úrovním daňových rozpočtů

- svěřené daně – daň z nemovitostí (výhradně pro obce, vybírají si je sami)

- sdílené (dělené) daně – rozdělení mezi státní (ústřední) a municipální rozpočty (krajů, měst a obcí), rozdělí se určitá % - DPH, daň z příjmu FO a PO

- státní fond dopravní infrastruktury – silniční daň a částečně spotřební daň

- sociální pojištění se soustřeďuje na zvláštní účet státního rozpočtu, zdravotní pojištění si vybírají zdravotní pojišťovny

Právní rámec – který platí jen do konce 2007 (zatím bez schválení v 12/2007)

- právní normy, které upravují daňový systém, navazují na ně další zákony (v 2004 jsme přijaly euronovelu)

- zákon o

  • dani z příjmu
  • DPH
  • spotřebních daní
  • správě daní a poplatků – upravuje činnosti s finančním úřadem – procesní zákon
  • dani z nemovitosti
  • silniční dani
  • dědické a darovací (bude příští rok zrušeno)
  • pojistném
  • důchodovém pojištění
  • veřejném zdravotním pojištění
  • prováděcí zákon o pojistném
  • správních poplatcích
  • soudních poplatcích
  • rozpočtových pravidlech – od příštího roku změna
  • stabilizaci veřejných rozpočtů

- hmotné a procesní zákony – přednost mají hmotné (většina jsou hmotné)

- mezinárodní právní normy jsou vnitřním předpisům nadřízeny (např. mezinárodní zdanění)

Systém sociálního zabezpečení se skládá z:

- sociální zabezpečení

- veřejné zdravotní pojištění

Daňová kvóta

- ukazatel, který se používá pro mezinárodní srovnání jak jednotlivé daně se platí v různých zemích

- poměr mezi sumou vybraných daní k hrubému domácímu produktu v běžných cenách za fiskální rok

Daňová kvóta složená – zahrnuje v čitateli navíc pojištění

- říká nám velikost zdanění ve fiskálním roce, míře přerozdělování a hrubém domácím produktu, velikosti (rozsahu) veřejného sektoru v zemi (čím větší daňová kvóta, tím více vybrané daně i pravděpodobně vyšší náklady = sociální stát)

- nic neříká o poměru pojištění a daních z příjmu, nic o daňové struktuře (daňovém mixu)

země OECD

- daňová kvóta v těchto zemí je vyrovnaná, pohybuje se mezi 25%-50%, průměr je 35%

- nejvyšší kvóta – severské země (Švédsko 50%, Dánsko 45%, Norsko, Finsko)

- nejnižší kvóta – zámořské země (USA, Japonsko – 25%)

- průměrná kvóta – kolem 37 % evropské země včetně ČR (nepatříme k zemím, co platí vysoké daně, jsme v průměru) – Belgie, Rakousko, Francie a Itálie jsou výjimkou, mají kvótu přes 40% - 45%

- podprůměrní – Španělsko, Řecko

- pokud je kvóta pod 20% je bez pojištění

Základní prvky daňové techniky

- mimo daní jsou i další odvody

  • dávka
  • daně
  • poplatky
  • půjčky

Daně

- platba, povinná ze zákona, určená do veřejného rozpočtu, neúčelová, nenávratná, neekvivalentní

- pravidelné i jednorázové

povinná – objem peněženky nezkracujeme dobrovolně a ani by jsme to nechtěli

do veřejného rozpočtu – rozlišujeme v právním slova smyslu (jsou označeny v právní normě jako daň) a v ekonomickém slova smyslu (nemusí to tak být jako u právní, protože není odváděna do veřejného rozpočtu

nenávratná – máme smůlu na rozdíl od půjčky ta je návratná (nebo úvěr)

neúčelová – my platíme a nevíme na co, nevíme co z našeho odvodu bude financováno, u pojistného existuje vazba mezi placením a vydáváním na rozdíl od daní – je to účelová daň (účelová je také daň z motorových vozidel – ale v jiných zemí, ne naše silniční daň)

neekvivalentní – nevíme jak se podílíme na spotřebě veřejných statků, někteří neplatí, ale spotřebovávají

Poplatky

- nejsou povinné ze zákona (jinak povinné jsou), platíme je tehdy, když chceme po státní správě úkon

Funkce daní

- fiskální – naplňují státní rozpočet v takové míře, aby stát mohl financovat potřeby

- redistribuční – bereme všem, dáváme chudým

- stabilizační – stabilizace hospodářského cyklu

- alokační

Daňová konkurence a harmonizace

Konkurence – odlišnost výše daní; - do 90 let, v jednotlivých zemí se neplatí stejně vysoké daně, existují země s vysokým, průměrným i nulovým (daňové ráje) zdaněním, mezi zeměmi existuje konkurence ve výši míry zdanění, země s nižší hodnotou jsou cílem investorů

Harmonizace

- státy bojují proti daňové konkurenci, obrana je zharmonizovat daňové systémy, aby nedocházelo k přelévání kapitálu, aby byly stejné daně ve všech státech

- EU se spokojila s pouhým sbližováním hlavně v nepřímých daní (DPH, spotřební), podařilo se unifikovat zdanitelné plnění a částečně v oblasti sazeb jak u DPH, tak spotřebních (stanovena minimální daň), u daně z příjmu se sbližování zatím nepovedlo, každá země si stanovila svoje daně z příjmu

Daňová koordinace – státy se dohadují jak vyloučit dvojí zdanění

Konstrukční prvky daně

- aby správně fungovala a byla pochopena

- každá daň musí obsahovat

  • stanovení subjektu daně (koho se týká)
  • objektu daně (za co se platí - vymezení veličiny, která má být podrobena zdanění)
  • základ daně a jeho odvození
  • sazba daně
  • zavedení slev na dani (daňových zápočtů)

–> s tím souvisí stanovení způsobu (inkasa/placení – nejlépe v tom čase, kdy naběhnou příjmy)

Daňový subjekt – osoba povinná platit nebo odvádět daň, rozlišujeme 3 skupiny

- poplatník

  • osoba, která je podrobena dani, díky tomu, že její činnost nebo předmět je předmětem daně (má příjem nebo majetek)
  • osoby zamýšlené, povinnost si vypočítat a zaplatit daň
  • daňový přesun – zamýšlený poplatník může přenést daňové břemeno na jinou osobu (pronájem – daň z nemovitosti je do něj zahrnuta – zákon nemůže postihnout)

- plátce

  • daňový subjekt, který je za zákona povinen do rozpočtu odvést daň (vybranou nebo sraženou pod svou majetkovou odpovědností)
  • vybranou od jiných subjektů např. DPH – daň platím jako spotřebitel – odvádí jí prodejce = plátce
  • sraženou jiným poplatníkům např. u daně z příjmu – zaměstnanec získává čistá příjem po zdanění, srážka u zdroje je způsob inkasa, kdy daň za poplatníka platí plátce, minimalizuje administrativní náklady spojené se srážkou, platby jsou plynulé bez daňových úniků

- domácnosti

  • daň se platí společně u společného zdanění, zdanění se účastní manželé společně (částečná splitting, může být i úplný, kde je zahrnuta celá rodina), vzniká daňová úspora
  • od 1.1.2008 již zase není – zmizela daňová progrese – je jen 15% dań a tak to nemá význam, oba zdaňují stejně

Základní objekty daně a jeho odvození - vymezit objekt zdanění – rámcové vymezení veličiny, která má být podrobena zdanění (z čeho se daň vybírá)

- hlava – předmětem je osoba (alternativa je např. poplatek za odpad na osobu )

- majetek – majetkové daně

- důchod – důchodové daně (neboli daň z příjmu)

- spotřeba – spotřební daň

–> nezbytné definovat předmět daně

Vymezení předmětů daně – jednoznačné a úplné určení rozsahu objektu zdanění, úplné vymezení, které příjmy budou zdaněny – doplňuje se vynětím z předmětu daně

- (institut) vynětí daně – určuje hranici, za kterou už předmět daně nesahá (v zákonu jsou jednoznačně vymezeny příjmy, které nejsou zdaněny např. půjčky)

- osvobození – část předmětu, ze které se daň nevybírá, daňový subjekt není oprávněn zahrnout do základu daně, v zákoně jednoznačně vymezeno

  • úplné – spojeno se splněním všech podmínek, které jsou s daní spojeny, př. příjmy příležitostné do 20 tis. jsou osvobozeny od daně, pokud je příjem 20001,-, podmínka není splněna a ztrácí se osvobození
  • částečné – př.důchodová penze je osvobozena do výše 198 tis/rok, pokud vyšší, dochází jen k částečnému, osvobozeno je pouze 198 tis. a co je nad, to se musí zdanit

- (institut) nezdanitelné minimum – omezuje neefektivní výběry velmi malých výší daní, - příjem do určité částky je úplně „osvobozen“ od daně

Tím že jsou osvobozeny od daně nemůžeme odečíst odpočty. Vynětí je lepší než osvobození.

Základ daně a jeho odvození

- měřitelná a kvantifikovatelná veličina uzpůsobená tak, že na ni můžeme aplikovat daně, musíme ji však ještě upravit pomocí odpočtů

- musí být vyjádřena v měřitelných jednotkách (kus, m2 – u daně z nemovitosti) nebo v hodnotovém vyjádření (Kč)

- vzniká po institutu vynětí, osvobození případně nezdanitelném minimu

Odpočty – snižují základ daně, stát sleduje:

- sociální situaci poplatníka – standardní odpočty - (invalidita, rodinný stav, děti) – snižují základ daně o předem stanovenou pevnou částku, za splnění podmínek, zohledňují sociální postavení poplatníka

- makroekonomické cíle - nestandardní odpočty - ovlivňují chování poplatníků jaké chce stát aby bylo, např. zavede odpočty úroků z úvěrů nebo stavebního spoření za určitých podmínek, - položky, které může subjekt odečíst od základu daně v prokazatelně vynaložené výši

v 2005 – standardní odpočty byly transformovány, nestandardní zůstaly (úroky, stavebko, životní, důchodové, na studium)

Sazba daně - algoritmus na základě nějž se vypočte podle zákona daňová povinnost

- relativní sazba - pokud je základ daně hodnotový, uplatňujeme nějaké % ze základu daně - relativní odpočet (u běžných daní)

  • může být proporcionální (lineární) – sazba, za které daň roste jako základ daně (př. nová daň z příjmu od 2008)
  • progresivní, kdy daň roste rychleji než základ daně (př. daňová pásma do konce 2007 - základ daně se rozděluje na pásma, v 1. pásmu progresivní sazba (12%) a dále pak v dalších pásmech fixní částka + sazba (20,25,32%), která se aplikuje nad převys = klouzavá progrese)

- pevná sazba – u těch daní, kde je základ fyzický např. daň z nemovitosti (za m2) a spotřební daň

Aplikací sazby vypočteme daňovou povinnost, můžeme uplatnit slevy na dani

- odpočet – snižuje základ daně

- zápočet – snižuje daňovou povinnost (slevy) – výhodnější

Slevy na dani (daňových zápočtů) - snižují základní částku daně (odečítají se od vypočtené daně)

- standardní – základní sleva (paušály) stanoveny v absolutní výši – na poplatníka, na vyživovanou osobu, na invaliditu, na vyživované dítě (má specifika – daňový bonus), na studenta (nestandardní odpočet nebo standardní slevy)

- nestandardní – prokazatelné výdaje o které lze zcela nebo zčásti snížit vypočtenou daň, př. poplatník může snížit daň až o 50% výdajů na chůvu pro dítě do 3 let

Daňový bonus – forma negativní daně – kombinace daně a transfer – jestliže daňová povinnost je nižší než sleva, stát mu doplatí rozdíl (nestrhnou nic naopak doplatí)

Daňová inkasa - stanovení způsobu (inkasa/placení)

- daňové přiznání – sděluje se skutečnost pro vyměření daně –> podáním daňového přiznání a doplacení daně je splněna daňová povinnost

- srážka u zdroje – provádí plátce daně za nás jako zálohu na daň (osoba, která vyplácí příjem)

Záloha na daň - určitý způsob inkasa, před vyměřením daňové povinnosti se odvádí zálohy a při výpočtu daňové povinnosti jsou zaúčtovány

Správa daní

- upravuje pravidla jednání jednotlivých subjektů v průběhu řízení o daních, vymezuje jejich práva a povinnosti

- rozumí se tím právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností – vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat, kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době

Konečným cílem daňového řízení je vybrat daně tak, aby nebyly kráceny daňové příjmy státu.

Účastníci daňového řízení

- stáváme se jím podáním daňového přiznání

- máme-li majetek nebo příjmy, které jsou podrobeny dani –> jsme daňovým dlužníkem

Daňový subjekt

- plátce

- poplatník

- zástupce těchto dvou

Správce daně

- pracovníci finančních úřadů

- územní finanční úřady

- finanční ředitelství (je jich 10)

- celní orgány – spravující spotřební daně, cla a částečně DPH

- územní orgány – oddělení magistrátů obcí a měst – spravují poplatky (místní a soudní)

Daňové řízení se odehrává mezi správou daně a daňovými subjekty.

Třetí osoby daňového řízení

- svědci

- předzvědné osoby

- znalci, auditoři, tlumočníci, ručitelé, orgány, které jsou povinny součinnosti se správci daně (banky, policie, pojišťovny)

- ze zákona mají povinnost součinnosti se správcem daně

- povinnost ze zákona – státní orgány – soudy, notáři, ČOI (sdělují výsledky kontrol správci daně), pojišťovny (výplaty pojistných plnění, které nahrazují příjem a výnos)

- ze zákona na výzvu, když je správce daně osloví – policie (evidence občanů, vozidel), ministerstvo vnitra (evidence cizinců), středisko cenných papírů, banky (na písemné vyžádání sdělují čísla účtů, stavy, pohyby, informace o úvěrech, vklady)

Svědci

- osoby, které mají informace o dané kauze (obchodní partneři poplatníka o jehož daňovou povinnost se jedná) které ovlivňují výši daňové povinnosti poplatníka

- mohou být požádáni o výpověď, musí vypovídat pravdivě, ale nemusí si pamatovat, musí se dostavit k výpovědi

- v případě, že by mohl způsobit trestní stíhání sobě nebo osobě blízké může odpověď odmítnout

- je vázán mlčenlivostí

Předzvědné osoby

- mají pouze povšední znalosti o daňovém řízení

- na výpověď není brán takový zřetel

- mohou být zaujati

- např. sousedi

Znalci a další

- s kauzou se musí seznámit

- musí být v součinnosti se správcem daně

- např. znalci nemovitostí

Právní zástupci daňových subjektů

- stává se zástupcem na základě plné moci

- 2 druhy plných mocí – speciální, neomezené (rozsah zmocnění není vymezen, zastupuje v celém rozsahu daňového řízení)

Daňový poradce

- pouze poradci zaregistrovaní u komory daňových poradců nebo advokáti

- pokud je do 31.3. předložena plná moc na FÚ na daňového poradce, je daňové přiznání odloženo do 30.6.

Místní příslušnost

- k jakému správci daně se mají subjekty obrátit

- každý má místně příslušného správce daně

- u FO se odvozuje od bydliště

- u PO se odvozuje od sídla v zápisu v obchodním rejstříku

- u třetích osob to pak neplatí – mají svého podle obecných kritérií

Zásady daňového řízení

- zákonného postupu – kroky a rozhodnutí musí být právně zdůvodněny a obsahovat odkaz na právní normu na základě které rozhodnutí vydává

- neveřejnosti a mlčenlivosti – daňové řízení je vždy neveřejné – často se prokazují citlivé skutečnosti, osobní údaje o subjektu, všichni účastníci daňového řízení jsou vázáni mlčenlivostí mimo daňový subjekt (je to jeho problém), osoby zúčastněné musejí být správcem poučeni, mlčenlivost je také pominuta mezi orgány činnými v trestním řízení

- přiměřenosti kroku správce daně – správce daně je povinen dělat takové kroky, které vedou k dosažení cíle řízení a představují pro daňový subjekt co nejmenší újmu

- volného hodnocení důkazů – u přiznání jsou skutečnosti jako tvrzení, navazující povinností subjektu je zdůvodnit to, co v přiznání uvedl, správce daně se může důkazního procesu účastnit, sám si opatřuje důkazní prostředky, kterými může zpochybnit to co je uvedeno v přiznání – nakládá s ním volným způsobem, hodnotí je jednotlivě ve vzájemné souvislosti, nedává těmto důkazům přednost před jinými důkazy

- skutečného obsahu věcí – daňovému subjektu se vychází vstříc (daňovým správcem) pokud nejsou ohroženy daňové příjmy, daňový správce chrání zájmy poplatníka pasivně, státu aktivně – zásada ochrany

Úkony daňového řízení

- činí všichni jeho účastníci

- podání daňového subjektu – musí být zřejmé kdo podává a co požaduje, podání může být písemné i ústní, většinou bývá na tiskopisech, ústní podání se zaznamenává do protokolu (slouží pak jako veřejná listina), z hlediska správce daně je podání nejběžnější úkon

- rozhodnutí – správce daně ukládá povinnosti a přiznává práva daňovým subjektům a ostatním účastníkům daňového řízení, právní moc rozhodnutí prokazuje správce daně na základě doručení, musí být doručeno do vlastních rukou aby bylo pravomocné, doručení provádí pošta, dokladem je doručenka, existuje fixe doručení – pokud není příjemce 2x zastižen, uloženo na poště a příjemce vyrozuměn, pokud si nevyzvedne, považuje se 15 den za doručení i když se o tom adresát nedověděl

  • formální náležitosti rozhodnutí – musí obsahovat výrok (přiznání práva a povinností) s odkazem na právní normu, lhůtu splnění, poučení o opravném prostředku (opatření jakým se bránit proti rozhodnutí – místo, doba a forma) a zda je nebo není s opravným prostředkem spojen odkladný účinek (lhůta spojená s rozhodnutím může být odložena)
  • nejběžnější forma rozhodnutí – platový výměr – správce daně stanovuje daň nebo jinou platební povinnost – v případě že ještě stanovena daň nebyla nebo dodatečnou
  • v případě, že daňový subjekt zjistí, že rozhodnutí je vadné – má možnost uplatnit opravný prostředek
  • závazné posouzení – požadavek na expertizu na výpočet daně před podáním přiznání, považuje se za závaznou pro správce daně, který expertizu vydal

- lhůty – každý úkon je spojený s lhůtou, jsou 2 formy

  • zákonné – stanoveny automaticky zákonem (lhůta pro podání daňového přiznání, splatnosti)
  • správcovské – lhůty, které stanoví individuálně správce daně na základě rozhodnutí – kratší 8 dní jsou výjimečně

Běh lhůt – nezapočítává se den, kdy došlo k určení počátku lhůty (den doručení se nezapočítává), konec lhůty se rozeznává podle úkonu kam je směrován – pokud je poslední den lhůty so, ne nebo svátek – pokud úkon směřuje od správce daně k subjektu daně, je posledním dnem následující pracovní den, v případě, že se jedná o úkon, který je směrován od daňového subjektu k správci daně, končí lhůta pracovní den předcházející

Prodloužení lhůt

- v případě, že lhůta nemůže být naplněna v termínu

- jednání o vyhovění – vyhovět, zamítnout, není podloženo zákonem

- automatické vyhovění žádosti – stanovuje zákon, kdy správce daně může automaticky vyhovět

  • prodloužení mlčky – v případě, že žádající osoba to provede včas, před uplynutém řádné lhůty a provede to poprvé, př.:prodloužení lhůty daňového přiznání pokud do 31.3. požádáno, potom správce daně vždy prodloužení povolí o dny, které zbývají od podání žádosti do konce řádné lhůty – podáno do 26.3. prodlouží se doba o 5 dní tj. do 5.4., pokud se žádá těsně před uplynutím – smůla – správce daně nemusí dát vědět – když je to na kvap
  • v případě prodloužení po uplynutí lhůty – smůla, ale vzniká jiná možnost – dodatečné daňové přiznání

Pokud bylo požádáno o prodloužení jakékoliv lhůty a správce daně nerozhodlo před uplynutím, považuje se to za souhlas.

Lhůty ve výjimečných případech může správce zrušit původní běh lhůty a nastavit lhůtu novou – důvody pro to jsou výjímečné např. živelná pohroma

Části daňového řízení

- přípravné – předchází daňovému řízení a podchycení daňových subjektů

- vyměřovací – nejdůležitější – správce daně vyměří daňovou povinnost

- placení daní – daň je placena a odvedena do veřejného rozpočtu

- vymáhací – v případě daňových nedoplatků

Přípravné

- registrace, podchycení daňových subjektů

- registrační povinnost, každý kdo získal oprávnění podnikat

- povinnost má i plátce daně – musí podat přihlášku k registraci

- registrace DS je stvrzena osvědčením DIČ – začíná znaky CZ a pak r.č u PO CZ a IČO

- správce daně aby mohl mapovat daňové subjekty a provést odhad daňových příjmů

Vyměřovací

- zjišťování a dokazování výše daňové povinnosti

- základním nástrojem je daňové přiznání

- začátek tohoto řízení je daňové přiznání (výše příjmů, daňová povinnost a dokazovací prostředky)

- musí být podáno v zákonné lhůtě do 31.3. nebo na základě plné moci daňového zástupce do 30.6.

- mimo řádné přiznání je opravné a dodatečné

Řádné – podané v zákonné lhůtě

Opravné – je možné podat v případě chyby na řádném daňovém přiznání v době od odevzdání řádného přiznání do konce zákonné lhůty

Dodatečné – lze jím změnit již vyměřenou daň, na chyb se přišlo až po uplynutí řádné lhůty – daň je vyšší nebo nižší oproti poslední vyměřené dani

Lhůta pro vyměření daně

- definitivně vyměří správce daně

- proti našemu daňovému přiznání může správce daně podat jiný platební výměr – na to dodatečné přiznání – na to nový výměr,…

- na 3 roky od konce zdaňovacího období ve kterém byl daňový subjekt povinen podat daňové přiznání (doměření daně za rok 2005 - vyměření do března 2006, počítá se to od konce 200ž tak je to do konce roku 2009)

- do 10 let se může obnovit řízení ze strany subjektu i správce daně

Placení daně

- daňový dlužník je každá osoba, která je povinna daň platit nebo jí odvádět

- den splatnosti je totožný s posledním dne pro podání daňového přiznání

- základní sankcí za nesplnění povinnosti je pokuta a může být uložena opakovaně a nesmí překročit 2mil. – může se jednat o penále nebo zvýšení daně

Vymáhací řízení

- správce daně využívá zákonem stanovené prostředky aby donutil daňový subjekt k zaplacení daňového nedoplatku – vymáhací řízení je daňová exekuce

Opravné prostředky

- způsob obrany daňového subjektu vůči rozhodnutí správce daně

- řádné – rozhodnutí dosud nenabylo právní moci – odvolání, stížnost, námitka, reklamace

- mimořádné – když je pravomocné – obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí, prominutí daně

Pravomocné rozhodnutí

- musí být v takové podobě, že nelze proti němu použít žádný odvolací prostředek (žádost, odvolání, námitka) nebo proběhla lhůta ve které to bylo možné

- už není možné použít řádný opravný prostředek

Řádné opravné prostředky

Odvolání

- je dvoustupňové – správce daně může daňovou kauzu podstoupit nadřízenému orgánu – rozhodne zda se vyhoví či ne

- napadá se v případě nezákonnosti rozhodnutí (rozhodnutí X právní předpis), právní rozhodnutí zdůvodnění, nesprávnost rozhodnutí, zpochybnění důkazních prostředků

- lze jej podat do 30 dnů od následujícího dne od doručení – většinou je datum uveden

- nemá odkladný účinek (např. proti platovému výměru) – platí stále lhůta pro zaplacení dokud není nové rozhodnutí – neprodlužuje se odvoláním

Stížnost

- poplatníci podávají v případě, že plátce daně provádí srážku nesprávným způsobem

- nejprve se však podává žádost o vysvětlení na plátce a pak případně stížnost na FÚ

Námitka, reklamace

- oprané prostředky které daňový subjekt používá při vymáhání daně

- lze ji podat při každém úkonu, proti zamítnutí námitky se nelze odvolat

Mimořádné opravné prostředky

Obnova řízení

- zahájení nového řízení ve věci ve které bylo vydáno pravomocné rozhodnutí

- na žádost daňového subjektu nebo správcem daně

- v případě, že správce daně zjistil např. po 5 letech, že se objevily podstatné skutečnosti (kdy bylo přiznání podáno na základě podvodného podkladu nebo svědectví)

Přezkoumání - na žádost správce daně nebo subjektu nejpozději do 2 let od nabytí právní moci – když se zjistí že rozhodnutí bylo v rozporu s právní argumentací