Daně jako příjem státního rozpočtu

ÚVOD

  1. 1. Daně-charakteristika, funkce daní, cel a poplatků
  2. 2. Daně jako jeden z příjmů státního rozpočtu
  3. 3. Daňová soustava ČR

Závěr

Literatura:

Bakeš, M. a kol.:Finanční právo, C.H.Beck, Praha, 1999,

Jackson, P.,M., Brown, C.,V.: Ekonomie veřejného sektoru, Eurolex Bohemia, Praha 2003,

Stiglitz, J.E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada publishing, Praha 1997

Dvořáková, L. a kol.: Daně I, Svaz účetních, MF ČR, Praha 1997

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů,

Zákon č. 243/2004 Sb., o rozpočtovém určení výnosů a některých daní ÚSC a některým státním fondům,

Vyhláška č. 477/2004 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu DPH a daní z příjmů

 

Úvod

Trocha historie o vývoji státníchpříjmů:

Prvotní metoda získávání státních příjmů:

¨                      prodej oprávnění, výsad a možnost konat nějakou činnost – zásada ekvivalence a to u poplatků,

¨                      získání peněz pro potřeby státu bez nároku na protiplnění -

zásada neekvivalence a to u daní.

Starověk –Egypt, Řecko, Řím aj.

středověk -základy vzniku novodobých daní a poplatků -

regály – regální práva panovníka –tzv. regalia maiora (soudní, daňový) , regalia minora(celní, mincovní).

Středověk:

rozdíl mezi daněmi a poplatky byl formální, důležité bylo získat co nejvíc příjmů bez většího odporu.

Tomáš Akvinský – představitel scholastická filozofie – vladař má právo vybírat daně, ale penízeby měly být spravedlivě rozděleny.

Novověk:

– Jean Bodin – zdůvodnění nutnosti mít daně pro stát, který pak má zajistit potřeby občanů. Všechny vrstvy obyvatelstva by měly platit. Prosazoval rovnoměrné rozdělení zdrojů s preferencí sociálně slabých.

– Tzv. juristické teorie – 17. stol. – nutnost platit daně i bez odůvodnění proč. –Kašpar Klock - Německo

– Tzv. kameralistika – 18. století – praktická nauka o státním hospodářství – Německo, Rakousko i Česko. Aplikace tzv. domácího hospodaření do státního. Panovník má krýt státní potřeby z vlastního majetku. Daně z hospodářské činnosti jsou zdrojem státu jedině z nouze. Regalie byly příjmem panovníka.

– Merkantilisté – podporování státního podnikání jako příjem státu vedle daní o soukromých subjektů

– AnglieA. Smith- vychází z principu směny záležející v tom, že stát občanům zajišťuje obecně žádoucí nebo individuálně požadovaný prospěch.

– „Daně musí dopadat na rentu, zisk nebo mzdu nebo na všechny možné zdroje příjmů najednou.“ viz Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu Bohatství národů, Liberální institut, Praha 2001, s. 732

J.S.Mill- daň je zlo, povinná oběťk uspokojování společných potřeb

A.Wagner – zákl. povinnost občanů k pen. příspěvkům – všeobecná daňová povinnost

19. a 20. století -Německá klasická národohospodářská teorie – základní směr i pro české ekonomy – zahrnuje poplatky a daně do státních příjmů. Rozdíl spočívá v rozlišení speciální úplaty –tj. poplatky, od úplaty generální, tj. daně.

Česká škola – Karel ENGLIŠ – národohospodářská soustava. Daň je příspěvek pro podpůrnou úhradu veřejné správy podly osoby a věcné únosnosti poplatníka.

Rozlišuje ve státním hospodářství prvky:

– solidaristické, směřující ke kolektivnímu vlastnictví všech statků a k jejich rozdělování podle objektivních potřeb,

– prvky individualistické (státní podniky) a

– prvky kooperativní založené na společném vlastnictví všech občanů, kteří produkují prostředky bez podnikatelského zisku a rozdělují je za stejné ceny.

1948 – daňová reforma

do r. 1993 – daň z obratu – na zboží

– daně pro právnické osoby – odvody do státního rozpočtu, zemědělská a důchodová daň.

– Daně pro fyzické osoby -z mezd, daň z literární a umělecké činnosti, daň z příjmů obyvatelstva.

– 1993 - Daňová reforma

 

Add 1)

¨                      Charakteristika příjmů SR:

  1. Daně jsou většinou platby:

– neekvivalentní,

– periodické,

  1. Poplatky jsou většinou platby:

– ekvivalentní,

– jednorázové – proti plnění.

  1. Cla – platba státu za povolení převou zboží přes hranice. Patří do druhotné dělby HDP. Aplikuje se clo dovozní.
  2. Příspěvky – stát ukládá určitým subjektům platby v souvislosti s určitou službou, kterou jim poskytuje i bez ohledu na to, zda o tuto službu žádají.
  3. Pojistné na sociální pojištění.

Je nutno je chápat jako nástroj přerozdělování HDP nejen ve fiskálním oblasti, ale i v oblasti sociální, politické, mzdové apod.

  1. Dávky – jednorázová platba k vyrovnání schodu SR (milionářská dávka).
  2. Odvod – platba státních org. do SR

8.Nedaňové příjmy – úvěry, splátky úvěrů, výnosy státního majetku atd.

 

¨                      Daně jsou součástí státních příjmů – zákon č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidlech:

§ 6 příjmy státního rozpočtu:

a) výnosy daní včetně příslušenství,

b)                      pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politikuzaměstnanosti včetně penále,

c)                      výnosy z podílu na clech, který je podle práva ES ponechán členským státům na úhradu nákladů spojených s jejich výběrem a výnosy ze sankcí a úhrad exekučních nákladů v celním řízení.

d)                     Příjmy č činnosti OSS a odvody PO,

e)                      Odvod zbývajícího zisku ČNB,

f)                       Sankce za porušení rozpočtové kázně,

g)                      Správní a soudní poplatky,

h)                      Úhrady spojené s realizací státních záruk,

i)                        Příjmy z prodej a pronájmu majetku ČR, se kterými hospodaří OSS a příjmy z prodeje nemovitého majetku ČR, se kterým hospodaří PO,

j)                        Splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých z SR,

k)                      Peněžní dary poskytnuté OSS v běžném rozp. Roce,

l)                        Výnosy z majetkových účastí státu,

m)                    Výnosy z CP, jejichž nákup byl realizován z prostředků SR,

n)                      Penále za neoprávněně použité nebo zadržené prostředky poskytnuté z Národního fondu,

  • o)                      Prostředky získané o NF za prostředky vydané ze SR (porušení kázně)

p)                      Pokuty,

  1. další příjmy.

Dále jsou příjmy SR: Příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí OSS použité v běžném rozpočtovém roce, z EU a přijaté OSS z NF.

¨                      Charakteristika daní

Daně představují akumulační stránku financí – nenávratné odčerpávání určité části důchodů vytvářených subjekty zúčastněnýmiv procesu rozšířené společenské reprodukce.

¨                      Princip nenávratnosti –stát v okamžiku požadování platební povinnosti od subjektu neposkytuje žádné protiplnění tj. nutnépro rozlišení daní a poplatků.

¨                      Princip návratnosti – stát vyžaduje plnění platbou za některé úkony, nezbytné k provádění různých činností, stát nabízí určité plnění.

Daně a poplatky jsou nástrojem redistribuce hrubého domácího produktua jsou jedním ze základních rozpočtových příjmů.

Jsou vynucenou, nedobrovolnou a povinnou platbou.

¨                      Funkce:

–  akumulační (fiskální) – tvoří příjmy SR,

-        regulační (redistribuce peněz) přerozdělením vytvořených důchodů má být zajištěno jejich lepší využití.

-        Sociální, kriteriální (daně podle bonity půdy), ¨

-        Kontrolní.

právního hlediska jsou daně platební povinností, kterou stát stanoví zákon k získání příjmů pro úhradu potřeb společnosti, pro potřeby veřejného rozpočtu, aniž poskytuje zdaňovaným subjektům příslušné protiplnění.

Poplatky jsou platební povinností, kterou stát, region či obec nazývá částečnou úhradu nákladů s činností příslušných orgánů nebo za oprávnění, která jsou poskytována poplatníkovi.

 

¨                      Třídění podle: (podle Engliše)

– účelu úhradu – všeobecné a účelové,

– finančně technických hledisek – přímé a nepřímé,

– únosnosti (osobní a věcné),

– účinku daní- soutěživost doma a v cizině,

– daňových metod:

1. Metoda: stát se snaží zachytit společnou podstatu ND a výnosu národní práce tj.:

– daň důchodová,

2. Metoda. Táž podstata se zachycuje na druhé straně trhu v podnicích, kde se tvoří výnos národní práce:

– daň výnosová, daň obratová,

3.metoda: důchod i výnos se rozkládá na spotřebu a výdělek. Tyto akty jsou předmětem:

– zvláštní daně daň z pian, aut, kočárů, vkládá se do ceny . Prof. Engliš rozlišuje tzv. daně hodnotové a specifické podle toho navazuje-li daň na cenu statku nebo statek sám (počet, míru, váhu). Daň z piva, lihu, vína, cukru, z uhlí. Daň hodnotová je nutná v případech, kdy je rozlišení nesnadné. (cena uhlí podle výhřevnosti).

– Daně spotřební – cukru, lihu , vyměřují se z hotového výrobku.

– Obchodové daně – účel jako u spotřebních daní, ale vkládají se před ukončením výroby daného výrobku (daň z uhlí, dopravy, výbušných látek, patří sem i daň obratová.

4. Metoda – majetek se zdaňuje sám. E. rozlišuje zdanění majetkového vztahu a zdanění nabývání majetku. Daň dědická a darovací, z převodu.

 

¨                      Musgrave-Musgravová –

– Osobní daně a daně na věci

– Přímé a nepřímé daně.

Osobní – schopnost poplatníka platit daně,

Věci – na činnosti nebo objekty, nákupy, prodeje, držba majetku apod. nezávisle na možnostech těch, kteří převod provádějí či na vlastnících.

Rozdíl: nutno vidět v souvislosti sespravedlností daňového systému – tj. jak se rozdělí výsledné daňové břemeno mezi lidi.

Osobní daně se ukládají domácnostem. Přímé daně se ukládají přímo, jsou úměrné schopnostem konkrétního daňového plátce je platit.

V případě firem je situace složitější.

Třídění daní v současnosti

¨                      Přímé a nepřímé daně (spotřební)

¨                      Podle plátce:

¨                      Přímé daně – postihují zdaňovaný příjem při jeho vzniku.

Poplatník a plátce je tatáž osoba.Nelze přenést daňovou povinnost na jiný subjekt. Daň příjmů P a F osob.

¨ Nepřímé daně – se spojují s příjmem při jeho upotřebení.

Plátce daně je jiná osobanež ta, která daň skutečně nese na svou tíhu. DPH, spotřební daně.

¨                      Podlepředmětu se daně rozlišují na daně:

¨                      majetkového typu (z nemovitostí) a

¨                      důchodového typu (daň z příjmů),

¨                      podle techniky ukládání daňových písemností:

¨                      daně katastrové – základ a poplatníkovy poměry jsou zachyceny ve zvláštních soupisech a pravidelně se doplňují a upravují,

¨                      daně tarifní – podle sazebníku se vyměří daňová povinnost. Stanový se na každou zdaňovanou povinnost v okamžiku, kdy tato skutečnost nastane. (daň z obratu vybíraná při dovozu).

¨                      Podle vzájemné kombinace:

¨                      Analytické- zdaňují každá jiný pramen zdroj důchodu.

¨                      Syntetické daně – zdaňují celkový důchod bez ohledu na jeho zdroj.

¨                      Podle periodicity:

¨                      Pravidelně opakující se,

¨                      Daně případové.

¨                      Podle kompetence daňového příjmu:

¨                      Celostátní,

¨                      Komunální.

 

Poplatky:

¨                      Předmět zpoplatnění:

¨                      Úkonové,

¨                      Převodní – převod, přechod majetku

¨                      Územníhledisko nebo zda je možno poplatky lze místně upravit:

¨                      Obligatorní,

¨                      Fakultativní,

¨                      Státní,

¨                      Místní.

 

Základní prvky konstrukce daní a poplatků (objasnění pojmů):

Základní prvky daňově právního vztahu:

1.Subjekty daně, oprávnění a povinnosti,

  1. Daňový objekt (předmět),
  2. Daňový základ,
  3. Daňová sazba,
  4. Splatnost daně.

Další prvky:

¨           Zvýšení a snížení daně (daňového základu),

¨           Osvobození od daně,

¨           Daněprosté minimum, minimální daň, aj.

  1. 1. Subjekt daně:

a)                      subjekty zavázané

Osoba, která je podle zákona povinna platit daň, tj. tzv.

¨           poplatník je osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani.

Když poplatník daň přímo neodvádí sám, ale tuto povinnost ze zákon přebírá jiná osoba, pak se hovoří o daňovém

¨           plátci (plátce daně). Tj. osoba, která pod vlastní majetkovou povinností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.

¨           ručitel. Poplatník nemůže nebo nechce zaplatit daň, stát ukládá právní normou ručení subjektu, která má k poplatníkovi nebo ke zdaňovanému subjektu určitý vztah – daňový ručitel. Ručení může být vztaženo jen na zdaňovaný předmět, příjem (zástavní daňové právo). Daňová pohledávka je někdy zajišťována před svým vznikem.

b)                      subjekty oprávněné – tj. příslušný správce daně. Všechny subjekty mají v daňovém řízení stejná procesní práva a povinnosti. (spolupráce se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně).

2. Objekt daně (předmět daně)

hospodářská skutečnost, na jejímž základě je možné uložit poplatníkovi daňovou povinnost. (příjem, věc, úkon apod.) Rozhoduje o názvu daně. Určení objektu daně je východiskem pro stanovení daňového základu.

 

3. Základ daněje v penězích (i jinak) stanovený daňový objekt, z něhož se vyměřuje daň. Daňový základ určuje z čeho se daň vyměří.Cílem zjišťování základu daně je stanovení celkové částky zdanitelného objektu a základ daně se stanoví podle zákonů o daních, aby jeho určení odpovídalo daňovým záměrům zákonodárce.Při zjišťování základu daně je u výnosových a důchodocvých daní nutno určit výši připočitatelných a odpočitatelných položek. (vyjadřuje se v peněžních jednotách (valorické) nebo nepeněžních jednotkách (specifické).

 

  1. Daňová sazbaje měřítko, pomocí něhož se stanoví z daňového základu daň. (pevná nebo poměrná)

¨                      Pevná sazba – určena pevnou částkou bez ohledu na hodnotové vyjádření daňového základu (1 Kč na 1 m2zastavěné plochy).

¨                      Poměrná sazba – poměr daně k daňovému základu v hodnotovém vyjádření – zpravidla %.

– lineární,

– progresivní (progresivně stupňovité, klouzavé),

– degresivní .

 

  1. Splatnost daně: okamžik, s kterým právní předpis spojuje provedení příslušné platební povinnosti poplatníkem. U každé daně je stanovena doba, kdy má nastat její splnění (k určitému dni nebo určitou lhůtou.) Jednorázově nebo v zálohách nebo ve splátkách.

 

¨                      Ostatní daňové náležitosti:

Daňová sankce je penáleza nedodržení splatnosti daně.– postih finanční i trestní.

Zvýšení nebo snížení daně – za určitých podmínek, se může vypočtená daň podle daňové sazby zvýšit nebo snížit. – snaha zatížit poplatníka podle daňové únosnosti.

Daňové osvobození – poplatník je osvobozen od platební povinnosti. Dani podléhá, ale z důvodů stanovených zákonem je osvobozen (je vázáno na předmět daně – věcné osvobození)

Daně prosté minimum – daňový základ, z kterého se daň ještě nevybírá.

Minimální daň je výška daně, jež se musí jako nejnižší přípustná daň od poplatníka vybrat bez ohledu na výši daňového základu.

Daňové období – jeden rok,

Doba pro vyměření nebo vymáhání daně – 3 roky po skončení roku následujícího po roce , v němž byl subjekt povinen podat daňové přiznání.

Daňová kompenzace – zvláštní vazba jedné daně na daně přímé. Např. daň z nemovitostí, silniční daň se uznávají jako nákladová položka pro vymezení základu daně z příjmu.

Další pojmy- daňová kvóta:

daňové příjmy veřejných rozpočtů

HDP

¨                      Základní daňové principy v tržní ekonomice

Daňové neutrality – daně vstupují jako neměnný parametr ve vztahu k různým podnikatelským záměrům, formě vlastnictví, druhům činnosti, výrobkům, domácím a zahraničním podnikatelům,

Daňové univerzality – minimální počet výjimek, při zdanění co nejširšího daňového základu. Druhá stránka neutrality.

Dostatečné daňové výnosnosti – objem daní má být takový, aby dostatečně pokrýval úkoly státu ne více – daňové zatížení.

Daňové pružnosti – potřeba přinášet dostatečný daňový výnos během celého období trvání daně.

Daňové únosnosti – poplatník má být schopen platit daně a zároveň ochoten tyto daně platit.

Daňové spravedlnosti:

– horizontální – poplatníci se stejnými příjmy by měli platit daně přibližně stejné

– vertikální – daňová progrese,

daňové spravovatelnosti- jednoduché a jasné daně, jednoznačně vymezené.

 

Ad 3)

Daňová a poplatková soustava:

5 požadavků na daňový systém: -

Musgrave,Musgravová s.460

  1. 1. Ekonomická efektivnost: daňový systém by neměl bránit efektivní alokaci zdrojů,
  2. 2. Administrativní jednoduchost:daňový systém by měl být relativně jednoduchý a snadno provozovatelný,
  3. 3. Flexibilita: daňový systém by měl být schopný pružně reagovat na změnyv ekonomických podmínkách,
  4. 4. Jednoznačný vztah k politickému systému: měl by všem občanům umožnit snadný přehled o tom, kolik a kam platí, aby výsledek odpovídat skutečným preferencím občanů.¨
  5. 5. Spravedlnosti: měl by být spravedlivý při zdaňování různých skupin obyvatelstva

¨                      ČR: zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní

  1. A. daně přímé:

¨                      daň z příjmů – FO a PO,

¨                      z nemovitostí,

¨                      dědická a darovací,

¨                      z převodu nemovitostí,

¨                      silniční,

ekologické, (např. daň z hluku, negativních dopadů těžby a úpravy nerostných surovin …. – zatím návrhy a nic)

  1. B. daně nepřímé:

¨                      DPH,

¨                      daně spotřební (z uhlovodíkových paliv a maziv, lihu a destilátů, piva, vína, tabáku a tabákových výrobků)

Daně z příjmu postihují přírůstek majetku, ostatní přímé aně mimo ekologické daně postihují vlastnictví majetku, v některých případechjako silniční daň pouze majetku sloužícího k podnikání.

 

Další odvody – nemocenské a sociální pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a veřejné zdravotní pojištění nepatří do daňové soustavy – tzv. kvazi daně.

 

Daňová a poplatková povinnost a podmínky jejího vzniku, trvání a zániku jsou stanoveny zákonem.

Viz Listina základních práv a svobod – čl. 11, odst. 5

 

Závěr

Jiné daně nejsou-li uvedeny v zákoně nelze stanovit.