Cena práce

Na samotný začátek je nezbytné si vysvětlit několik důležitých pojmů týkajících se celé problematiky mé seminární práce. Cena práce je mzda, ohodnocení vykonané práce. Její výše závisí na mnoha faktorech jako je například kvalifikace zaměstnance, kvalita a kvantita jeho práce či momentální poptávka. Rozlišujeme mzdu nominální (která je vyjádřena finanční částkou) a mzdu reálnou (vyjádřena ve zboží a službách, neboli co vše si za nominální můžeme koupit). Je třeba rovněž rozlišovat mezi mzdou a platem. Zatímco mzdy se řídí podle příslušného mzdového zákona, který upravuje vztahy mezi podnikateli a jejich zaměstnanci, pro platy existují jiné zákony, které se zabývají platy, a to například ministrů, poslanců, policistů a jiných státních zaměstnanců.

2.STAŤ

2.1.Stručná historie ekonomie ve vztahu ke mzdám

Ekonomie jako taková je vědní disciplínou něco málo přes 200 let. Mezi hlavní témata, která v průběhu dějin rozhodovala o osudu jednotlivců i celých národů, patřily vždy především majetek, peníze, ale především práce. Majetku, tedy hlavně půdy, bylo hlavně v období středověku všude dost, zapotřebí bylo hlavně lidské ruky. První války byly proto vedeny, s cílem získat "levnou" pracovní sílu, zajatce, z nichž se záhy stávali otroci. Proto následoval rozvoj otrokářství. Vládcové a mocní však na všechno sami nestačili, potřebovali pomoc. A každá pomoc něco stojí. Museli tady své nejbližší nějak odměnit. Jak? Především majetkem a statky. Proto se musel rychle změnit i názor na půdu. Už ji nebylo všude dost,  naopak. Brzy se začala rozvíjet první ekonomická kategorie - statky, jejich cena a trh. Cena práce - mzda - zatím nebyla na pořadu dne, otrokům se přece neplatí. Pro nás je z této doby podstatná jedna věc, a to že o hospodářské nauce se v pravém smyslu mluvit nedalo. Teprve druhá polovina druhého tisíciletí přinesla do hospodaření národů něco nového. Postupem času vznikala skupina nespokojených lidí, která si uvědomovala své schopnosti a faktickou důležitost a nehodlala se smiřovat se svým postavením, které vznikalo většinou dědičně, bez konkrétního individuálního zavinění. I ona se chtěla mít lépe, ne pro svůj původ, ale pro své nadání a pracovitost. Tito lidé začali své plány úspěšně uskutečňovat, dnes je nazýváme buržoazií.

V průběhu historie se objevilo několik ekonomických teorií, které ve své době zásadním způsobem ovlivnily životy lidí. Mám tím na mysli především Merkantilismus v 16.století ( který klade důraz na obchod), Liberalismus v 18. století ( jehož hlavní představitel Adam Smith prosazoval volný obchod bez zásahů státu) a nakonec samozřejmě Marxovy teorie skupinového vlastnictví. Ve 20.století se postupně prosazuje Monetarismus a Keynesiánství.

Když se však budeme držet tématu ceny práce, přesvědčíme se, že v současné ekonomii se klade důraz na rozdíly ve mzdách, důkladné studování faktorů jich ovlivňující a v neposlední řadě ožehavé otázce diskriminace. S tímto tématem se pojí dvě důležité teorie vytvořené v 19. století.

Tou první je tzv. malthusiánská teorie populace, která tvrdí, že počet obyvatel rychle narůstá, pokud se zvýší mzdy nad úroveň, která je nutná k zachování života. Následkem toho má dojít k obrovskému přelidnění, navíc příroda podle Malthuse není schopná vytvořit obživu pro obyvatelstvo rostoucí geometrickou řadou. Následkem toho má tedy být snižování životní úrovně opět na minimum a v důsledku hladomoru vymírání obyvatelstva. Dnes již víme, že Malthus vycházel z případů jen několika států a nebral v potaz průmyslovou revoluci, která pohled na celý problém od základu změnila.

Druhá teorie vyšla z úst Karla Marxe a měla naprosto opačný základ, než úvahy Thomase Roberta Malthuse. Marx se domníval, že pokud budou mít podniky kromě svých pracovníků v záloze zástupy nezaměstnaných lidí, kteří by byli ochotni pracovat za menší mzdu než jejich šťastnější kolegové, bude tento fakt držet mzdy na co nejnižší úrovni, protože zaměstnanci budou pracovat s vědomím, že za branami továrny čekají davy lidí ochotných pracovat za minimum prostředků. Když ale uvažujeme podmínky dokonalé konkurence, je dnes tato teorie také prakticky nemyslitelná. Nicméně oba zmíněné názory ve své době ovlivnily životy mnoha lidí, a proto je důležité se o nich alespoň zmínit.

2.2. Průměrná mzda v České republice

Otázky týkající se průměrného výdělku ať už se jedná o jeho porovnávání se zahraničními zeměmi nebo třeba vývoj mezd u nás v průběhu moderních dějin jsou vždy velmi zajímavé a odpovědi na ně také s napětím očekávané. Jak jsem již ale zdůrazňovala výše, statistikové si většinou nelámou hlavu s rozlišováním pojmů mzda a plat. Následkem toho je nejnověji zveřejněná cifra průměrného výdělku u nás, za 3.čtvrtletí letošního roku to bylo 19 968 Kč hrubého měsíčně, v přepočtu tedy přibližně 108 Kč za hodinu¹. To je na první pohled docela uspokojivé číslo, nicméně o čem už většina statistik mlčí je skutečnost, že na tuto částku doopravdy dosáhne pouhá třetina obyvatel. Ve skutečnosti průměrnou mzdu táhnou nahoru výdělky jen několika tisícovek lidí, kteří berou naopak mnohem více. Jak už bývá zvykem, nejrychleji rostou mzdy v podnikatelské sféře, v porovnání se stejným obdobím minulého roku se zvýšily o 6,2%, zatímco v nepodnikatelské oblasti jen o 5,4%. Co však dnes může být poněkud znepokojivé je trend zpomalování růstu mezd. Nejnovější záznam o meziročním růstu reálných mezd hovoří o 3,1%, zatímco například v roce 2001 to bylo přes 9%.²

Na závěr této kapitoly uvádím možnou odpověď na stále častěji opakovanou otázku, tedy kdy Česká republika dosáhne stejné úrovně mezd, jaká je obvyklá ve státech západní Evropy. Podle ekonomického analytika, pana Vladimíra Pikory k tomu dojde nejdříve kolem roku 2037, za předpokladu, že česká ekonomika se bude stále držet poměrně uspokojivého tempa růstu a nenechá se ničím zpomalit, čeští politici najdou řešení pro stabilní vládu a ta se postará o skutečně reformní program. Bez něj totiž skutečně daleko nedojdeme a za západní Evropou budeme jen dál pokulhávat.

2.3. Problém rozdílných mezd

Rozdíly ve výdělcích různých skupin pracovníků v tržní ekonomice existovaly a budou existovat vždy. V současné době je největší výhodou jakéhokoli pracovníka přizpůsobit se poptávce trhu. Podmínkou úspěchu je nejen kvalifikace, vzdělání, odborné předpoklady a dovednosti, důležitá je také celková flexibilita. Právě ta je pravděpodobně hlavním důvodem, který předurčuje některé skupiny lidí k nerovné pozici na trhu práce. Jinými slovy, největšími zdroji nerovnosti jsou individuální schopnosti, rozdíly v intenzitě práce, ale především rozdíly v příslušnosti k povolání.

2.3.1. Základem je profese

Z tabulek 6.3. a 6.5. je patrné, že nejvyšší mzdy v České republice pobírají ředitelé řídící velké společnosti i menší podniky, zákonodárci a vysoce postavení úředníci a také kvalifikovaní odborníci v oblastech lékařství a vědy. Na druhém konci žebříčku můžeme nalézt pomocné a nekvalifikované síly ve službách a v zemědělství, prodavače a dělníky. Jak je vidět, rozdíly ve finančním ohodnocení, co se druhu profese týče běžně dosahují i několika desítek tisíc korun.

2.3.2. Vzdělání a horší postavení žen

Další tabulka, tab. 6.4. poukazuje na rozdíly způsobené jiným stupněm dosaženého vzdělání. Můžeme pozorovat přímou úměrnost mezi výší výdělku a délkou studia. Zde je důležité zdůraznit i obrovskou a nadále se prohlubující propast mezi mzdami mužské a ženské části populace, která se zvyšuje společně s úrovní vzdělání. Dle údajů české vlády z roku 2002 tvoří průměrná mzda ženy 73,3 % průměrné mzdy muže.  Zatímco například vysokoškolsky vzdělaný muž si průměrně vydělá i přes 40 tisíc korun měsíčně, žena, která strávila studiem stejnou část života nedosáhne ani na 30 tisíc. Obecně vzato, s přihlédnutím ke všem stupňům vzdělání je průměrný rozdíl ve mzdách asi 6 tisíc korun. Tento ukazatel je však dle mého názoru příliš zobecňující pro tak konkrétní a individuální věc, jakou diskriminace žen bezpochyby je. Ženy totiž většinou zastávají naprosto odlišné funkce než muži většinou pracují i v rozdílných odvětvích, například ve školství nebo zdravotnictví. Nepopírám, že ženy se hůře propracovávají na vysoké posty, zpravidla rezervované mužům, nicméně srovnávat průměrnou mzdu žen a mužů jen na základě nicneříkajících čísel je složité a zavádějící.

2.3.3. Jiný kraj, jiná mzda

Mzdové rozdíly můžeme samozřejmě zaznamenat také v regionálním měřítku. (tabulky 6.5. a 6.6.). Již tradičně nejlepší ohodnocení čeká na zaměstnance v hlavním městě Praze, kde je průměrná mzda téměř 5000 nad celorepublikovým průměrem.

( nutno dodat, že také náklady na živobytí jsou v Praze nesrovnatelně vyšší než v jiných krajích ). Ostatní kraje, kromě Středočeského, kde se průměrný zaměstnanec svou mzdou těsně přibližuje k průměru, jsou více či méně pod hranicí 19 000 Kč. Nejhůře je na tom Karlovarsko, ani ne 17 000 korun hrubého měsíčně není příliš dobrou vizitkou pro kraj. Nabízí se otázka, v čem spočívají na naše poměry vcelku hluboké propasti ve mzdách, přejedete-li pár desítek kilometrů za hranice kraje. V Praze, jakožto v hlavním ekonomickém centru republiky, je finanční situace snadno vysvětlitelná, z hlediska výkonnosti ekonomiky a vytvářeného hrubého domácího produktu celé ČR má Praha zcela výsadní postavení. Sídlí tu rovněž většina firem a velkých společností, které v celém Česku působí a hospodářské zisky, kterých dosáhnou i v jiných částech země, vykazují v Praze. Karlovarský kraj na tom z ekonomického hlediska není moc dobře. Důvodem může být relativně malý počet obyvatel a celková zaostalost kraje.

2.3.4. Diskriminace

Jak jsem již uvedla v kapitole 2.3., finančním rozdílům v ohodnocování práce se v dnešní společnosti zřejmě nikdy nevyhneme. Nicméně pokud jsou založeny na neopodstatněných charakteristikách, jakými jsou například rasa, pohlaví nebo náboženství, mluvíme již o diskriminaci. Přestože bychom si to všichni jistě přáli, v dnešní společnosti bohužel systém spravedlivého rozdělování mezd nefunguje. To dokazují i odpovědi lidí v dotazníku týkajícího se diskriminace (viz. Graf 6.7.). Ačkoli je to nejen nevhodné ale dokonce nezákonné, potencionální budoucí zaměstnavatelé se žen při vstupních pohovorech stále ptají na jejich rodinný stav, počet, věk a nemocnost dětí nebo zda se v budoucnu chystají ještě rodit. Věk, těhotenství nebo mateřství, zdravotní stav a postižení to jsou okolnosti považované u nás za nejčastější důvody diskriminace v zaměstnání. Za nimi následuje rasový nebo etnický původ, pohlaví a rodinný stav nebo povinnosti k rodině. Za nejméně časté faktory diskriminace na trhu práce jsou označovány konfese, politické smýšlení, sexuální orientace a sociální původ³. V této souvislosti je dobré zamyslet se nad celým problémem podhodnocení ženské práce, včetně stále trvajícího rozdělení různých pracovních sfér na mužské a ženské, nízkých mezd ve „feminizovaných“ oborech a tak dále.

1. 3. ZÁVĚR

Žijeme v moderním světě. V tisku, v rozhlase, v televizi se takřka každý den dovídáme o současné ekonomické situaci v naší zemi, valí se na nás zprávy o zlepšování životních podmínek, zvyšování mezd a důchodů, zachycujeme informace o superrychlém ekonomickém růstu naší země, ale přesto všechno si v běžném životě (pokud zrovna nevykonáváme práci vedoucího ředitele velké firmy) nemůžeme dovolit vše, co by se nám líbilo, co by nám život ještě více zpříjemnilo. Cena práce, mzda, chcete-li, často není adekvátní k úsilí vynaloženém ke splnění daného úkolu. Na stávky a protestní akce za vyšší mzdy jsme si již zvykli, na smutný pohled na výplatní pásku možná už také, ale se závistí, kterou pociťuje nejeden člověk, když vidí, jak drahým autem se vozí jeho soused, který přece „nedělá nic jiného, než že sedí celý den v kanceláři a hraje si s počítačem“, budeme zřejmě bojovat i nadále.

4. POZNÁMKOVÝ APARÁT

1)      Podle údajů ČSÚ. Údaje o průměrné mzdě se podle různých zdrojů nepatrně liší. Je důležité zdůraznit, za jaké období bereme mzdu v úvahu.

2)      www.novinky.cz/ekonomika

3)      www.stem.cz

1. 4. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Samuelson, P. A., Nordhaus, W.D. : Ekonomie, nakladatelství Svoboda, 1992

Tuleja P., Nezval P., Majerová I. : Základy mikroekonomie, CP Books, 2005

Údaje ČSÚ

Internetové odkazy:

www.mesec.cz

www.financninoviny.cz

www.czso.cz

www.finance.cz

www.novinky.cz/ekonomika

www.stem.cz

www.diskriminace.cz

6.PŘÍLOHY

6.1. Graf vývoje průměrné mzdy v ČR

6.2. Tabulka průměrné měsíční mzdy v Kč ve 3. čtvrtletí 2006 u vybraných povolání

Zdroj: ČSÚ

6.3. Tabulka výše mezd podle povolání

Zdroj : ČSÚ

6.4. Tabulka výše mezd podle dosaženého vzdělání ( údaje za celý rok 2005 )

Zdroj : ČSÚ

6.5. Tabulka průměrných mezd ve vybraných povoláních podle krajů (údaje za rok 2005)

Zdroj : ČSÚ

6.6. Tabulka výše mezd podle krajů ČR ( údaj za 3.čtvrtletí 2006)

Zdroj: ČSÚ

6.7. Graf – veřejné mínění o diskriminaci

Pramen: STEM, Trendy 4/2004, 1819 respondentů