Bankovní účetnictví

Historie účetnictví sahá až do pravěku, ve starých civilizacích je účetnictví spojeno zejména s vybíráním daní a financemi dávných vládců.

Zakladatelem novodobého účetnictví , zejména pokud jde o účetnictví podvojné , je italský mnich Luca Paciolo – který ve své práci popsal hlavně zásady podvojného účetnictví.

Rozvoj účetnictví v naších zemích probíhal v souladu s rozvojem ekonomiky a středoevropského účetnictví. Po dosažení státní samostatnosti v roce 1918 se naše ekonomika, která již před tím patřila k nejvyspělejším v Rakousku - Uherku, dále rozvíjela s ní i účetnictví.

Za 2 světové války – v období protektorátu , byl v rámci hospodářského systému v účetnictví kladen důraz na jasné rozlišování výrobních a dalších nákladů a jejich následnou minimalizaci.

Po roce 1945 navázalo účetnictví na zkušenosti z předválečného období.

S nástupem komunistické moci, zejména pak po roce 1953 , význam účetnictví postupně klesal a to až na úroveň pouhé evidence. Hlavním nástrojem se stal plán, který měl platnost zákona. Nebyl většinou splněn a nebo byl plněn různými dodatečnými účelovými opatřeními

Tato situace trvala dlouho. K dalšímu rozvoji a docenění účetnictví došlo až po roce 1989.

Bankovní účetnictví má svá specifika.

V roce 1948 byla zřízena Investiční banka ,která prováděla financování investic a poskytování dlouhodobých úvěrů .

Státní spořitelna pečovala především o sběr peněžních úspor pracujících ve formě vkladů a státních půjček a spravovala je.

V roce 1950 byla zákonem 32/1950 Sb. zřízena Státní banka československá. Na SBČS přešla veškerá práva a závazky Národní banky československé. Banka byla státním ústavem, právnickou osobou. Používala právní ochrany, která příslušela národním podnikům. Účetní uzávěrku a výroční zprávu kontrolovalo ministerstvo financí, schvalovala vláda a projednával Nejvyšší účetní kontrolní úřad. Zákonem 84/1952 Sb. o organizaci peněžnictví, se stala SBČS jedinou emisní bankou pro poskytování krátkodobých úvěrů a pokladním a zúčtovacím ústředím ČSR jak na jejím území, tak i ve styku s cizinou.

V roce 1965 vzniká Československá obchodní banka, která se soustředila na úvěrový a platební styk se zahraničím včetně devizových operací.

Jako jediná banka, která určitým způsobem přežívala, byla Živnobanka. V roce 1967 dochází k úplné centralizaci dvou typů lidového peněžnictví – spořitelny a úvěrového družstva – a vzniká jediná spořitelna, která v roce 1969 byla rozdělena na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu.

Obdobím bezprostředně předcházejícím současnosti bylo období jednotné soustavy sociálně ekonomických informací ( 1971 - 1991). Účetnictví bylo odborem informační soustavy organizací. Během tohoto období se zvýrazňuje kontrolní funkce účetnictví ve vztahu k hospodářskému plánu.

Od r. 1978 byl zaveden automatizovaný systém bankovních operací, který se týkal především platebního a zúčtovacího styku mezi bankovním a nebankovním subjektem.

V závěru tohoto období byl přijat zákon 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách, který se vrátil k pojetí peněžních ústavů jako právnických osob v různých formách. Vedle státních peněžních ústavů šlo zejména o akciové společnosti v mezích daným zákonem.

Ještě před přijetím zákona o účetnictví (563/1991 Sb.), ale již na začátku transformace naší společnosti k tržní ekonomice a právnímu státu byla vydána účtová osnova a směrnice k ní pro peněžní ústavy (FMF č.j. V/2-29 490/90 ze dne 10, prosince 1990 ) s platností od 1.1.1991. Oblast bank byla totiž jednou z oblastí na jejíž slučitelnosti s evropskou a světovou úpravou a praxí měly zájem zahraniční bankovní a měnové instituce.

V podnikání tehdy Československa šlo o první metodiku účetnictví pro tržní podmínky. Právě na doporučení Světové banky, Mezinárodního měnového fondu bylo využito pro toto přechodné období „francouzského modelu“ účtové osnovy.

Přestože uvedená metodika byla později v roce 1992 novelizována, ukázalo se, že pro další etapu ekonomické reformy není vyhovující. Proto již za platnosti a účinnosti zákona o účetnictví a po vzniku České republiky byla vydána nová metodika účetnictví pro banky.

Za rozhodující moment lze považovat rok 1993, od kterého se účetnictví postupně reformovalo až do dnešní podoby .

Během posledních let docházelo také k častým úpravám v účetnictví všeobecně.

Zákon 563/1991 Sb., o účetnictví je upravován následujícími zákony: č. 117/1994 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 492/2000 Sb., č. 353/2001 Sb., č, 575/20002 Sb., č. 437/2003 Sb., č. 257/2004 a č. 669/2004 Sb.

Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropských společenství rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost.

Tento zákon se vztahuje na:

a)      právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky

b)      zahraniční osoby, pokud na území české republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů

c)      organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu

d)     fyzické osoby ,které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku

e)      ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 15 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

f)       ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

g)      ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v písmenech a ) až f) nebo h) , nebo

h)      ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis

Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.

Účetnictví vytváří obraz toho, jak je podnik (společnost atd.) nebo jak jsou jeho představitelé - vedoucí pracovníci - úspěšný ve finančním řízení, zda zajišťuje jeho dlouhodobou stabilitu, zda dosahují přiměřenou výkonnost vložených prostředků a zda jsou schopni hradit své závazky        ( dluhy) .

V poslední době je stále větší zájem o prognózování finanční situace.

Kdo všechno má o účetní informace zájem:

n především vlastníci podniku (akcionáři, vkladatelé podílů a pod.) – sledují svůj ekonomický prospěch - výnosnost prostředků, které do podnikání vložili

n pracovníci řídící tento podnik

n krátkodobí a dlouhodobí věřitelé (majitelé dluhopisů a obligací vydaných podnikem, úvěrující peněžní ústavy, dodavatelé výrobků, materiálu, prací a služeb atd .. )

Toto jsou subjekty, které se na financování podniku podílejí přímo.

Další subjekty, které jsou na finančních výsledcích zainteresováni jsou:

n daňové orgány (je základem pro vyměřování daňové povinnosti)

n burzovní komise pro kontrolu cenných papírů

n vlastní zaměstnanci - se zajímají o hospodářskou a finanční stabilitu podniku o jeho schopnost uhrazovat jejich mzdové, platové popř.další nároky

n konkurenční podniky

n firmy zaměřené na poradenství v oblasti finančního a řízení investic

n vláda a její orgány - informace týkající se řízení finanční a daňové situace státu

n potenciální investoři - potřebují informace pro rozhodnutí, zda mají do podniku vložit prostředky, zejména chtějí znát jaká bude míra výnosnosti z jimi vložených prostředků a jaká rizika jsou s uvažovanou investicí spojena

n odborná a laická veřejnost

Účetnictví je systém založený a rigorózních metodických principech a obecně uznávaných zásadách. Zákon o účetnictví 563/91 Sb. Pak ukládá aby účetní informace byly:

průkazné

úplné

spolehlivé

a co nejobjektivnější

Ministerstvo financí vydává vyhlášky, kterými se provádějí některá ustanovení zákona 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednoty. Vyhlášky jsou samostatně vydávány pro účetní jednotky podnikatelů, neziskový sektor, pro bankovnictví a pojišťovnictví atd. .

Poslední aktuální prováděcí vyhlášky MF pro sektor bankovnictví jsou publikovány pod čísly 501/2002, 473/2003 a 545 /2004 nabývající účinnost 1.1.2005. Součástí této vyhlášky je i směrná účtová osnova, která je upravena § 66.

Směrná účtová osnova je uspořádána do účtových tříd a účtových skupin.

V rámci účtových skupin si účetní jednotky vytvoří syntetické účty, na jejichž základě sestaví účtový rozvrh v souladu s § 14 ÚčZ.

Platí zásada, že při vytváření syntetických a analytických účtů by měly účetní jednotky vzít v úvahu následující hlediska :

a)      stav a pohyb jednotlivého majetku a jiných aktiv (tj. účty časového rozlišení a dohadná položka aktivní )

b)      stav a pohyb jednotlivých závazků a jiných pasiv (tj. účty časového rozlišení a dohadná položka pasivní ),

c)      náklady a výnosy v jednotlivých účtových skupinách ,

d)     výsledek hospodaření,

e)      sestavení účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky,

f)       sestavení daňových přiznání,

g)      sestavení výkazů požadovaných zvláštními předpisy, např. kapitálová přiměřenost, pololetní zpráva apod.

Účtová osnova zahrnuje 10 účtových tříd. V samostatné části účtové osnovy jsou soustředěny syntetické účty používané pouze emisní bankou (ČNB), která v ostatním využívá účtů platných pro obchodní banky.

Na účtovou osnovu navazují postupy účtování pro banky. Tyto se člení na tři části:

n Obecná ustanovení. Jde o společná ustanovení postupů v účtování.

Především o ustanovení provádějící zákon o účetnictví 501/2002 Sb.. Vymezují se zde některé pojmy, zákaz kompenzace, provádí se členění majetkových účastí, stanoví se zásady nákladů a výnosů a jejich časové rozlišení, použití oceňování cizích měn v účetnictví banky, zásady pro použití rezerv nebo opravných položek, den uskutečnění účetního případu a další.

n Zvláštní ustanovení k účtovým třídám

Odůvodnění přijetí zvláštní úpravy účetnictví bank vyplývá z preambule uvedené Direktivy - rady evropských společenství - nesmí být použita pro banky a ostatní finanční instituce ...

n Zvláštní postupy účtování emisní banky

Použití současné účtové osnovy a postupů účtování pro banky, jakož i sestavení

účetní závěrky banky, není možné nezávisle a bez znalosti věcných účetních zásad

Účetní zásady

Tyto zásady představují soubor pravidel, které je banka povinna dodržovat při vedení účetnictví a při sestavování a předkládání účetních výkazů. Nejsou vyhlášeny žádným samostatným právním předpisem, ale většina nejdůležitějších zásad a principů vyplývá ze zákona o účetnictví. (bilanční princip, podvojnost, dokladovost, oceňování, inventarizace, soustava účtů… )

1)   Odpovědnost za vedení účetnictví – je dána zákonem o účetnictví 563/1991 Sb., tedy nese představenstvo. V rámci svých kompetencí deleguje odpovědnost na ředitele odborů centrály, ředitele odboru účetnictví,ředitele poboček. Dále je postupováno podle předpisů organizačních jednotek.

2)   Zásada účetní jednotky – jedná se o vymezení relativně uzavřeného celku, za který se vede účetnictví , předkládají a sestavují se účetní výkazy dle zákona O účetnictví odst.2 §1 a §2 obchodního zákoníku.

3)   Předpoklad neomezené doby trvání – při procesu měření a hodnocení ekonomických jevů je třeba vycházet z určitého předpokladu o době, po kterou bude jednotka v provozu.

Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti.

(§ 7, odst. 3 )

4)   Zásada periodicity zjišťování hospodářského výsledku a finanční situace podniku. Je definována v §3 odst.2 zákona o účetnictví, přičemž periodicita je zkrácena požadavky uživatelů.U bank jsou požadavky především ze strany emisní banky – ČNB. Jsou to zpravidla požadované výkazy a hlášení týkající se období kratšího než je období účetní (1 rok). Například měsíc,dekáda ale i denní hlášení devizové pozice a podobně .

5)   Zásada vymezení okamžiku realizace - jedná se o jasné vymezení okamžiku , ve kterém je možno´= ´nutno účtovat na účty nákladů, výnosů a na rozvahové účty, kdy se pro tento okamžik užívá pojmu „den uskutečnění účetního případu“.

Z toho vyplývá zásada vymezení okamžiku realizace u bankovních produktů a agent. V převážné většině se váže okamžik realizace na provedení hotovostní, popř. bezhotovostní operace. U těchto typů operací je ažurita zúčtování do účetního systému denní = účtování musí být provedeno tentýž den, ve kterém proběhl okamžik realizace operace .

Jedná se zejména o :

- den výplaty nebo převzetí hotovosti

- den nákupu nebo prodeje valut, deviz

- den nákupu nebo prodeje cenných papírů

- den provedení platby , popř. inkasa z účtu klienta

- den příkazu na korespondenta k provedení platby

- den připsání (valuty) prostředku podle zprávy došlé od korespondenta banky

- den uzavírání obchodu s cennými papíry,devizami,opcemi, popř. jinými deriváty

- den vydání nebo převzetí záruky,popř. úvěrového příslibu

- den převzetí hodnoty do úschovy apod.

V některých oblastech bankovních produktů a agend může záviset den uskutečnění účetního případu i na termín stanovený obecnými předpisy, různými typy smluvních vztahů i vnitřních předpisů.

Dále k tomu navazuje zásada vymezení okamžiku realizace u agend vnitřního hospodaření banky . Tímto dnem se rozumí zejména den, ve kterém dojde:

- k nabytí vlastnictví nebo jeho zániku, popř. práv k cizím věcem, ke vzniku pohledávky a závazku, jejich změn nebo zániku, ke zjištění škody, manka, schodku, přebytku

- k dalším skutečnostem, které jsou předmětem účetnictví a které nastaly (popř. jsou k dispozici potřebné doklady skutečnosti dokumentující )

- ke skutečnostem vyplývajících z vnitřních předpisů bank

6)   Zásada konzistentnosti mezi účetními obdobími (zásada věcné a metodické stálosti)

Metody účtování hospodářských operací, metody oceňování, náplň příslušných položek ve výkazech , aj. mají zůstávat stále nejenom uvnitř účetního období, ale i mezi nimi. Musí zajišťovat srovnatelnost - kontinuitu . V případě nutných změn musí uvést takovou skutečnost v příloze k výkazům, včetně případného vlivu změny metody do hospodářského výsledku banky. ( § 7 odst.4, § 4 odst. 2 )

Tato zásada zaručuje srovnatelnost z hlediska času.

Účetní jednotky nesmějí měnit v průběhu účetního období způsoby oceňování, postupy odpisování, postupy zúčtování, uspořádání položek účetní uzávěrky, obsahové vymezení těchto položek a postupy pro provedení konsolidace účetní závěrky. Tyto postupy použité v jednom účetním období mohou účetní jednotky změnit v účetnictví a v účetní závěrce bezprostředně následujícího účetního období jen z důvodů dosažení věrného zobrazení předmětu účetnictví. Důvody změn a peněžní částky z nich vyplývající musí být uvedeny v příloze účetní uzávěrky.Rozdíly ze změn použitých způsobů oceňování v účetnictví a účetní uzávěrce jsou účetními případy bezprostředně následujícího účetního období.

7)   Zásada bilanční kontinuity.

Z této zásady vyplývá návaznost konečných a počátečních stavů rozvahových účtů mezi jednotlivými účetními obdobími.

8)   Zásada opatrnosti (konzervativnosti)

(§ 25 odst.2 ve spojení s § 26 odst.3  nebo oceňování reálnou hodnotou § 27)

Při oceňování majetku a závazků se má brát na zřetel na případná rizika a nejistoty. Při uplatňování této zásady se jedná o rozumný odhad rizik, jejich vyjádření, popř. vytvoření zdrojů pro krytí předpokládaných budoucích ztrát.Zásada opatrnosti se prakticky realizuje  prostřednictvím těchto institutů :

- opravné položky

- rezervy

- dohadné položky

Opravné položky a rezervy – V rámci banky jsou gestoři bankovních produktů a agend povinni k položkám majetku , jež jsou předmětem její činnosti uvést ve svých metodických pokynech rizika, která v oblasti jejich činnosti potenciálně existují.

Specifikace těchto rizik pak může být podkladem pro tvorbu opravných položek a rezerv (opravné položky a rezervy pro oblast aktivních obchodů, rezervy na opravy při hospodaření s majetkem, vnitřní předpisy bank (zásady vytváření portfolia cenných papírů a majetkových podílů )

Dohadné položky - Dohadné položky jsou v podstatě pohledávky nebo závazky neurčité výše, které věcně souvisejí s výnosy, náklady a rozvahovými položkami (aktivy) právě minulého období. Účelem jejich použití je proúčtovat do příslušného účetního období veškeré známe a uskutečněné hospodářské operace, které nebyly z formálního nebo časového důvodu dokončeny, případně řádně zdokumentovány.

9)   Nezávislost účetních období (aktuální základ)

(§ 3 odst. 1)

Tato metoda vyžaduje účtování hospodářských případů do období, se kterým časově a věcně souvisí, nikoliv do období kdy došlo k pohybu peněžních prostředků.

Uplatnění této metody vede k časovému rozlišování nákladů a výnosů,příjmů a výdajů ( náklady příštích období, příjmy příštích období, výdaje příštích období,výnosy příštích období )

Účetním obdobím je jeden kalendářní rok. Periodicita rozpouštění nákladů, výnosů, příjmů a výdajů není v bankách vázána na toto účetní období , ale na kratší časové úseky.

10)   Zásada zákazu kompenzace (vzájemného vyrovnání )

Tato zásada zjednodušeně vyjádřeno zakotvuje princip odděleného účtování pohledávek,  závazků, nákladů a výnosů na samostatných účtech – nikoliv storna nebo zápisy na opačných stranách účtů.

Zákaz kompenzace se vztahuje na :

- úvěry, vklady a jiné pohledávky a závazky různých právnických popř.fyzických osob

- úvěry, vklady a jiné pohledávky a závazky téže právnické nebo fyzické osoby, účtované v různých měnách nebo s různou dobou splatnosti

- termínovaný vklad s dílčím nebo termínovaným úvěrem poskytnutým na tento vklad

- nákladové a výnosové úroky téže právnické nebo fyzické osoby

- náklady a výnosy vztahující se k přijatým a poskytnutým úvěrům zajištěným převodem cenných papírů,popř.jinými hodnotami

- tvorbu opravných položek a rezerv s jejich použitím

- inventarizační rozdíly zjištěné u hmotného i nehmotného majetku

Kompenzovat se mohou částky :

- hodnot přijatých k zajištění úvěru s poskytnutým úvěrem, pokud to smlouva nebo zvláštní předpisy umožňují

- dobropisů ( refundací) týkajících se konkrétní nákladové, popř. výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období v kterém byl náklad nebo výnos zúčtován

- doměrků a vratek daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků

- pokladních schodků a přebytků, pokud je prokázána jejich souvislost

11)   Zásady provádění zápisů do účetních knih při vedení účetnictví prostředky výpočetní techniky

Při vedení účetnictví prostředky výpočetní techniky musí alespoň jedna účetní kniha obsahovat údaje umožňující kontrolu návaznosti jednotlivých účetních zápisů na údaje dokladů.

Zaúčtování všech účetních dokladů správnými částkami do příslušného účetního období lze prokázat zhotovením opisu vstupních dat, který je účetní knihou – deníkem.Další účetní knihy lze odvodit programem zpracování dat podle projekčně programové dokumentace.

Použití prostředků výpočetní a jiné techniky musí umožnit výstup údajů v písemné formě, pokud je požadována z důvodů :

• ověřování účetní závěrky auditorem
• daňové revize
• vztahu podniku k bance apod.

Účetní jednotky jsou povinny zajistit ochranu účetních písemností a údajů v nich obsažených , záznam na technických nosičích dat ,prostředků výpočetní techniky a projekčně programové dokumentace před jejich zneužitím, poškozením zničením nebo ztrátou .

Mezinárodní účetní standardy v bankovnictví

Z důvodu vzájemné srozumitelnosti, zejména při vytváření nadnárodních společností a mezinárodní dělby práce, se principy vedení účetnictví postupem doby mezi zeměmi harmonizují. Velmi důležitá je zejména správná informovanost správních orgánů bank, společníků ,vkladatelů a zaměstnanců.

Mezinárodně uznávané účetní zásady jsou:

n   nepřetržitost vedení účetní evidence účetní jednotkou

n   autonomie jednotlivých účetních období

n   neměnnost účetních metod oceňování (změnu lze provést pouze k 1.lednu)

n   úplnost a pravdivost účetnictví ,zásady materiálnosti účetnictví

n   opatrnost, kdy do výnosů zahrnujeme pouze skutečný dosažený zisk, na druhé straně do nákladů se zahrnou i tzv. potenciální ztráty

n   neměnnost účetních metod

n   zákaz kompenzovat majetkové hodnoty

n   nedotknutelnost výchozí bilance

n   aktuálnost a ažurita účetní evidence

Tyto obecně uznávané účetní zásady jsou významným prvkem účetního systému bank a přispívají k tomu, že účetnictví bank poskytuje reálné údaje o situaci majetkové, finanční a důchodové.

Mezinárodní účetní standardy (IAS) stanoví většinou určitá obecná pravidla, která může

domácí legislativa zpřesnit.

Účetní standardy EU

Při přípravě nových účetních předpisů se s ohledem na uvažovanou integraci České republiky do Evropské unie (EU) již vychází z doporučení směrnic Evropských společenství (ES).

Dosud šle zejména o čtvrtou směrnici ( 86/635/EEC) z 8.12.1986 a sedmou směrnici (83/349/83) z 13.6.1983.

Čtvrtá směrnice stanoví požadavky na zveřejňované údaje ročních závěrek a konsolidovaných účtů bank, je promítnuta do požadavků MFČR na zveřejňované údaje českých bank / opatření MF čj. 282/64050/97 publikováno ve Finančním zpravodaji 11/97)

Sedmá směrnice se týká konsolidace účetnictví a byla rozpracována na podmínky České republiky opatřením Ministerstva financi ČR (čj. 282/9 090/93 m- publikovaná ve FZ č.4/1994) ve znění pozdějších dodatků .

Bankovní účetnictví

je trochu odlišné od účetnictví pro podniky a podnikatele. Je to dáno předmětem činností bank.

V účetnictví se odrážejí funkce, které banky vykonávají v ekonomice země. Proto je možné se zmínit o jednotlivých druzích bank.

Podle základního třídění se banky dělí na tři druhy :

n Emisní – emise a stahování peněz, řízení peněžního oběhu, správa, ochrana a řízení domácí měny, prosazování zájmů státu v bankovním systému ,usměrňování činnosti obchodních bank.

n Obchodní - Poskytují základní druhy komerčních aktivit a operují na celém trhu.

n Specializované – Operují na vymezeném segmentu trhu, např. nabízejí jen vybrané bankovní produkty ( kupř. stavební spořitelny ), jsou to banky pro určité odvětví, banky regionální.

Základní činností bank tvoří přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Kromě toho však banky mohou vykonávat a vykonávají i jinou činnost jako např.:

n platební a zúčtovací styk

n investování do cenných papírů na vlastní účet

n vydávání platebních prostředků ( např.platebních karet,cestovních šeků )

n poskytování záruk

n obstarávání akreditivů

n obstarávání inkasa platebních dokumentů

n obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (ptions) včetně kursových a úrokových obchodů a s převoditelnými cennými papíry

n účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb

n finanční pronájem

n finanční makléřství

n poskytování porad ve věcech podnikání

n uložení a správa cenných papírů a jiných hodnot

n výkon funkce depozitáře investičního fondu

n směnárenská činnost ( nákup a prodej devizových prostředků)

n poskytování bankovních informací

n pronájem bezpečnostních schránek

n poskytování služeb v telefonickém bankovnictví

Za vedlejší činnost banky považujeme např. tyto činnosti :

n pronájem bytových a nebytových prostor

n stravovaní nebo ubytovací služby

n poskytování softwarových služeb

n vydavatelství, publikační činnost

Povolení k těmto činnostem uděluje ČNB na základě žádosti banky. Současná právní úprava činností bank je obsažena v zákonu 21/1992 Sb. Zákon o bankách. Pokud jde o činnost ČNB je upravena zákonem 6/1993 SB. O české národní bance

Účetní proces

V bankovnictví je technická stránka vedení účtu v současnosti potlačena a převážná část

bankovních účtů je dnes vedena formou zápisů na prostředcích výpočetní techniky.

Jde o následující typy účetních knih:

Deníky

• může jít o protokoly o vstupu účetních položek do účetního systému, obratové předvahy, přehled o příjmových nebo výdajových operacích na pokladnách, směnárenský deník…
• v deníku (denících ), jsou účetní zápisy uspořádány z hlediska časového (chronologicky) a prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období

Význam deníku:

- časově uspořádává účetní operace

- zabraňuje dodatečným úpravám, vpisování případů či údajů

- zajišťuje průkaznost a spolehlivost účetních údajů vazbou na doklady

- spojuje doklady s hlavní knihou, postup je:

doklad – deník – hlavní kniha – kniha analytické evidence

- napomáhá k odhalení chyb k nímž došlo v hlavní knize

Listy (stránky) deníku musejí být očíslované, stejně jako jednotlivé řádky. Jeden účetní případ tvoří jednu deníkovou položku .

Deník musí obsahovat :

- číslo řádky deníku

- datum zapsání položky do deníku

- druh a číslo dokladu, na základě kterého byla položka zapsána

- slovní popis operace (není nutný, ale vhodný pro informaci)

- účet MD a D – určení, na jaké účty do hlavní knihy bude operace zachycena

- částku

Knihy analytické evidence

- např. evidence vkladatelů, evidence poskytnutých úvěrů, portfolio držených cenných papírů,přehled akcionářů, kniha přijatých a vydaných faktur, knihy evidence hmotného majetku (dnes podpůrné programy výpočetní techniky)

V knihách analytické evidence se podrobně rozvádějí zápisy hlavní knihy. Forma vedení analytických účtů je zcela v kompetenci jednotlivých účetních jednotek. Soubor analytických účtů musí zachovat návaznost zůstatků a obratů na příslušný syntetický účet .

Hlavní účetní kniha

– integruje v sobě všechny dílčí evidence , pokud jsou vedeny odděleně (SY a AE účty). Syntetické účty, jak jsme již předeslali, jsou dány účtovou osnovou pro banky.

V hlavní knize v níž jsou účetní zápisy uspořádány z hlediska věcného (systematicky). Hlavní kniha obsahuje syntetické účty a na nich věcně uspořádané účetní zápisy.Získávají se z ní nejdůležitější informace o stavu a pohybu jednotlivých položek aktiv,pasiv, nákladů a výnosů.

Syntetické účty, které jsou v hlavní knize musí:

• odpovídat účtovému rozvrhu a obsahovat minimálně tyto údaje :
• zůstatky ke dni, k němuž se hlavní kniha otvírá
• souhrnné obraty MD a Dal nejvýše za kalendářní měsíc
• zůstatky ke dni , ke kterému se sestavuje účetní uzávěrka

Účetní doklady

Účetní doklady jsou originální písemnosti, které musejí mít tyto náležitosti :

• označení účetního dokladu, nevyplývá-li z jeho obsahu alespoň nepřímo, že jde o účetní doklad
• popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků, nevyplývá-li z účetního dokladu alespoň nepřímo
• peněžní částku nebo údaj o množství a ceně
• datum vyhotovení účetního dokladu
• datum uskutečnění případu , není-li shodné s datem vyhotovení účetního dokladu
• podpis osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho zaúčtování, tyto podpisy lze nahradit jiným průkazným způsobem

Datum vyhotovení dokladu

je datum kdy osoba pověřená vyhotovením dokladu tento doklad vyhotovila, nebo na prvotní doklad doplnila údaje tak, aby se tento doklad účetním dokladem stal.

Datum uskutečnění účetního případu je datum zaúčtování na odpovídající účty hlavní knihy. V souvislosti s přímým vstupem lze vyjádřit - effective date -

Razítko na účetním dokladu

dle zákona o účetnictví nemusí být na účetních dokladech razítko. Pokud však metodický útvar určí v rámci svých postupů užívání razítka na účetních dokladech v rámci svého bankovního produktu nebo agendy je to v pořádku.

Obvykle razítko není užíváno ale vyžadují se dva podpisy - plné podpisy - nikoliv šifra. Podpisy se ověřují a mnohdy by mohly být zneprůhledněny razítkem.

(Podpisy: schválil, vystavil, pořídil, kontroloval. )

Zdroje účetních dokladů

jsou prvotní doklady. (Jedná se o písemné podněty klientů v rámci různých bankovních produktů, např. zmocnění k zaplacení směnek, příkazy k úhradě k poskytnutým službám, daňové doklady k nakupovaným výkonům). Na základě těchto prvotních dokladů jsou vystavovány interní účetní doklady.

Může být i několik prvotních dokladů podkladem pro vystavení jednoho účetního dokladu:

• prvotní doklady, ze kterých se doplněním dalších údajů stávají účetními doklady (Jedná se zejména o hotovostní a bezhotovostní příkazy klientů formou předem definovaného tiskopisu - formulářů, šablon - i o doklady zasílané mezi organizačními jednotkami - které splňují většinu náležitostí účetního dokladu a po doplnění se stávají účetním dokladem.)
• Stvrzenky z pomocných programů .

Vnitřní účetní doklady

• interní účetní doklad pro jednoduché zápisy v CM a CZK
• souhrnný účetní doklad pro jednoduché zápisy v CM a CZK
• interní výběrní lístek
• interní pokladní složenka
• opravný účetní doklad
• doklady dle pomocných systémů

Daňové doklady Zákon 235/2004 Sb.  - § 26 až 35

Daňový doklad je třeba vystavit nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění daňového plnění, v případech opakovaných dodávek a vystavení souhrnného daň. Dokladu je třeba vystavit tento nejpozději do 15. následujícího měsíce.

Daňový doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, i v elektronické podobě, pokud je opatřen elektronickým podpisem podle zvláštního předpisu, nebo pokud je zaručena jeho věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací.

Běžný daňový doklad musí obsahovat:

• obchodní firmu nebo jméno a příjmení , popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění
• daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění
• obchodní firmu nebo jméno a příjmení , popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění
• daňové IČO ,pokud je osoba , pro kterou se uskutečňuje plnění plátcem
• evidenční číslo daňového dokladu
• rozsah a předmět plnění
• datum vystavení daňového dokladu
• datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, a to den,který nastane dříve
• jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně
• základ daně nebo výši platby
• základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona
• výši daně uvedenou v Kč a haléřích , popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nahoru

Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat:

• obchodní firmu nebo jméno a příjmení , popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění
• daňové IČO ,pokud je osoba , pro kterou se uskutečňuje plnění plátcem
• evidenční číslo daňového dokladu
• rozsah a předmět plnění
• datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, a to den,který nastane dříve
• základní nebo sníženou sazbu daně
• částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované plnění celkem
• § 30 – 35 zákona 235/204 Sb. o DPH nám upřesňují povinné položky uváděné do daňových dokladů při vývozu a dovozu do zahraničí. Jedná se především o údaje spojené se zemí dovozu nebo vývozu.

Účetní zápisy

Účetní jednotky provádějí účetní zápisy o účetních případech v českém jazyce.

Práva občanů na používání mateřského jazyka podle zvláštních předpisů nejsou dotčena – slovenský jazyk .

Účetní jednotky provádějí účetní zápisy:

n srozumitelně

n přehledně

n způsobem zaručujícím jejich trvanlivost

Uspořádání účetních zápisů:

Účetní jednotky uspořádají účetní zápisy způsobem, který:

• umožní ověřit zaúčtování všech účetních případů v účetním období
• zabrání neoprávněným změnám a úpravám těchto zápisů

Účty

Hlavním metodickým prvkem podvojného účetnictví je zachycení všech účetních případů na účtech, na nichž se třídí a sumarizují podle věcného hlediska.

Účty mají vždy dvě strany.

MD  Má dáti                 D  Dal

Debet                            Kredit

Na vrub                         Ve prospěch

Druhy účtů:

1) Účty rozvahy a podrozvahy

Aktivní = MD

evidují jednotlivé druhy majetku a budoucí potencionální majetek

Pasivní = Dal

používají se pro sledování stavu a pohybu pasiv = naše jmění, fondy, závazky ....

Opravné účty = úkolem opravného účtu je opravit, korigovat zaúčtované částky na hlavním účtu, aby bylo dosaženo větší vypovídající schopnosti ( účty oprávek ...

Nákladové účty = slouží k zachycení postupného nárůstu nákladů během účetního období. Zakládají se pro různé druhy nákladů podle stupně požadované podrobnosti zjišťovaných informací. Účtují se na stranu MD

Výnosové účty = slouží k zachycení výnosů . Účtují se na stranu Dal

Účty nákladové a výnosové se dále člení na:

druhové (spotřeba materiálu, služby, osobní náklady, daně ,jiné provozní náklady ´= pokuty, penále ,dary, odpisy nedobytných pohledávek).

Odpisy HIM, DM, finanční náklady = úroky, kurzové ztráty, mimořádné náklady = manka, škody, tvorba rezerv

Tržby za vlastní výrobky a služby, tržby z prodeje HIM, DM, finanční výnosy = tržby z prodeje cenných papírů, přijaté úroky, kurzové zisky, vnitropodnikové výnosy a mimořádné výnosy

účelové (provozní, náklady, finanční náklady, mimořádné náklady, výnosy z provozní činností, výnosy z finanční činnosti, mimořádné výnosy)

daňové (náklady a výnosy odpočitatelné dle daňových zákonů  (odpisy NHM a HM, pojištění hrazené zaměstnavatelem, reprezentační výdaje, dary apod. )

2) Účet hospodářského výsledku

SY - syntetické = zachycují souhrnné údaje o stavu a pohybu majetku a závazků, nákladech a výkonech a o celkovém průběhu hospodářské činnosti

AE - analytické evidence = podrobnější členění účtů SY. Při vytváření analytické evidence berou banky v úvahu následující hlediska :

Účty rozvahové a podrozvahové se primárně závazně člení na rezidenty a nerezidenty,v rámci tohoto členění na Kč a CM a ty dále pak na konvertibilní a nekonvertibilní měny.

Rezidenti  (Kč)

Rozvahové i

podrozvahové účty

konvertibilní

nerezidenti  (cizí měny)

nekonvertibilní

U účtů majetku a závazků, nákladů a výnosů se zásadně uplatňuje účelové členění a časové hledisko:

• členění se provádí též podle položek účetní uzávěrky (včetně požadavků přílohy k roční účetní závěrce) a podle požadavků na zveřejňování údajů z ní.
• členění se rovněž provádí pro účely úpravy hospodářského výsledku před
• zdaněním na výdaje a příjmy daňově uznané a daňově neuznané, dále pro účely daně z přidané hodnoty
• další analytické členění se provádí také podle potřeb řízení banky – např. členění podle jednotlivých bankovních obchodů, produktů, členění nákladů podle vnitrobankovních útvarů , pro potřeby plánování zisku apod.
• členění závazků podle jednotlivých věřitelů
• členění na českou a cizí měnu
• členění majetku podle jednotlivých druhů a podle HOO
• členění pohledávek a závazků na krátkodobé a dlouhodobé
• členění pro potřeby zúčtování s institucemi sociálního a zdravotního pojištění
• členění z hlediska potřeb finančního řízení účetní jednotky

Aplikační účty = Vnitřní účty banky = jsou účty, kterými banka disponuje nebo na nich eviduje pohledávky a závazky z titulu dodavatelsko – odběratelských vztahů, účty zásob hmotného a nehmotného majetku, úschov, záruk a podobně.

V bankovnictví jsou všechny účty (u níž je třeba zachytit transakce CM) vedeny v CM a v ekvivalentu základní měny tj. v Kč.

To znamená, že banka vede účty hlavní knihy v tuzemské měně – Kč, ale také v jiných konvertibilních a nekonvertibilních cizích měnách.

Konvertibilní měny jsou volně směnitelné národní měny podle seznamu vydaného ČNB s výjimkou tuzemské měny.

Nekonvertibilní měny jsou ostatní národní měny s výjimkou tuzemské měny a všechny zúčtovací měny.

přepočet =    účty hotovostních operací                                       = valuta střed

účty hospodářských operací, úvěry a depozita  = deviza střed

Pro zajištění mezibankovního zúčtování mezi obchodními bankami v ČR považuje ČNB od března 1992 clearingové centrum.

Tuzemské zúčtování, clearingové centrum

Pro zajištění mezibankovního zúčtování mezi obchodními bankami v České republice provozuje Česká národní banka od března 1992 clearingové centrum ( CC) .

Hlavním posláním clearingového centra je zejména :

• zprostředkovat jednotlivé mezibankovní platby v tuzemské měně a jejich současné zaúčtování na účtu obchodní banky (zúčtování v reálném čase )
• zajistit krytí všech realizovaných plateb, ekonomický dohled centrální banky nad finanční situací obchodních bank
• zajistit zúčtování v podmínkách zvyšujícího se počtu obchodních bank

Pro zúčtování je důležité bankovní spojení.

Bankovní spojení se podle vyhlášky č. 51/1992 Sb. ,o mezibankovním zúčtování skládá z čísla účtu a kódu banky (ten je buď čtyřmístný nebo sedmimístný alfabetický )

Na základě tohoto kódu je v clearingovém centru prováděno zúčtování na účty obchodních bank.

Příkazy k zúčtování jsou do clearingového centra předávány :

• Co do technické formy: na technických nosičích ( magnetické pásce,disketě nebo dálkovým přenosem dat ) nebo formou písemných příkazů (pouze velké mezibankovní převody )
• Co do příkazce z podnětu: Plátce úhrady,příjemce (inkasa), třetí strany (příkazy předložené subjektem , který nevystupuje v účetní souvztažnosti – např. burza cenných papírů, sdružení provozující soustavu peněžních automatů )

Z daňového pohledu jsou ještě tříděny účty pro REZIDENTY a pro NEREZIDENTY

REZIDENTY jsou:

• tuzemské a zahraniční právnické osoby, pobočky zahraničních bank a vlastníci budov a pozemků se středem svého ekonomického zájmu na území ČR
• fyzické osoby s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v ČR, bez ohledu na státní příslušnost
• občané s trvalým pobytem v ČR, zaměstnání ve veřejných institucích ČR v zahraničí

NEREZIDENTY jsou:

• fyzické a právnické osoby, které nesplňují kritéria pro rezidenty.

Účty vkladů a úvěrů se zařazují pod rezidenty a nerezidenty podle těchto zásad:

• cizí vklady (včetně loro účtů) podle charakteru vkladatele
• vlastní vklady (včetně nostro účtů) podle charakteru subjektu, u kterého je vkladový účet otevřen
• poskytnuté úvěry ( půjčky) podle charakteru příjemce úvěru ( dlužníka)
• přijaté úvěry (výpůjčky) podle charakteru věřitele
• účty vlastních poboček v zahraničí se uvádějí pod nerezidenty

Ostatní majetkové účty (například valuty,šeky,cenné papíry) se zařazují pod rezidenty a nerezidenty podle jejich emitenta :

• hodnoty k inkasu se zařazují podle místa placení
• cenné papíry emitované rezidenty v zahraničí se uvádějí pod nerezidenty
• zlato se uvádí jako nerezident a cizí měna jako nerezident

Účty komitentské jsou účty vedené v bance na jméno :

• vkladatelů
• dlužníků
• jiných bank, u kterých má příslušná banka vytvořen vklad, čerpá od nich úvěr nebo naopak ve funkci příjemce jejich vkladů, anebo jim poskytuje úvěr

NOSTRO účet – je účet vedený u jiné banky, a to buď v tuzemsku nebo v zahraničí.Účet je veden zpravidla v měně cílové země (účet u britské banky je veden v GBP, u německé banky v EUR atd.) V tomto případě naše banka vystupuje jako zákazník (příkazce )

Z účetně technického hlediska se na takových účtech účtuje dvojím způsobem:

• při předání příkazu v zahraniční bance (bez ohledu nato, kdy zahraniční banka příkaz  skutečně provede )- zejména u úhrad tuzemských klientů do zahraničí, nebo
• při obdržení výpisu z účtu nebo zprávy o zúčtování zahraniční banky – zejména u úhrad pro klienty naší banky, při vyúčtování bankovních poplatků nebo úroků

LORO účet – účet vedený pro jinou banku u naší banky.V tomto případě cizí banka vystupuje vůči nám v roli našeho klienta (zákazníka) a my působíme v roli gestora zúčtování.

Loro účet je na rozdíl od Nostro účtu veden zpravidla v místní měně.

Kontokorentní účet – je vkladový účet, na kterém je poskytován kontokorentní úvěr.

Účet tedy může plynule přecházet z kreditního do debetního zůstatku , tak jak to vyžaduje potřeba klienta.

Používá se např, při vedení účtu menších podnikatelů . kdy by zřízení dalšího úvěrového účtu bylo neefektivní .

Rozvahové účty jsou veškeré syntetické účty účtové osnovy, mimo tř. 9

Výsledkové účty jsou účty nákladů a výnosů, účtv. Tř. 6,7

Podrozvahové účty - účtujeme podvojně o majetku a závazcích , o kterých se neúčtuje na rozvahových účtech. Jde o budoucí pevné, resp. potencionální a vedlejší závazky a pohledávky banky.

Podvojnost a souvztažnost účetních zápisů

Hospodářské operace, které jsou předmětem účetnictví, představují nějaký pohyb, změnu ve struktuře majetku. Každá operace, která se zachycuje v účetnictví, má dva krajní body,dvě stránky,dvojí vliv.

Např. = Nákupem materiálu za hotové dojde k přírůstku materiálu ve skladě a zároveň k úbytku peněz v pokladně  :

PENÍZE                                 MATERIÁL

Úbytek peněz                         Nárůst zásoby materiálu

Každá operace se tedy zachycuje stejnou částkou na straně MD a Dal.

==================================================

DEBET = debetní zůstatek je zůstatek na straně MD, zůstatek Aktivní

KREDIT = kreditní zůstatek je zůstatek na straně Dal, zůstatek Pasivní

V bankovnictví se tento výraz používá hlavně ve vztahu ke klientským účtům. Klient pokud má zůstatek kreditní znamená, že má u peněžního ústavu vložené peníze a na výpisu z účtu se projevuje zůstatek na str. Dal. Každý odpis ,výběr se účtuje debetem (debetním obratem) a tento snižuje zůstatek na účtu klienta.

Finanční nebo úvěrové operace jsou účtovány u podnikatelů ve vztahu k bance obráceně - zrcadlově :

PODNIKATEL                                                     BANKA

____________________________________             ____________________________________

běžný účet přijatý úvěr              poskytnutý úvěr

termínovaný vklad                                                                                      termínovaný vklad

Aby bylo zajištěno souhlasné vykazování pohledávek a závazků mezi klienty a bankami - účetnictví bank používá pro označení jednotlivých stran opačná znaménka:

A            podnikatel                  P                A                     banka                P

____________________________                _____________________________

+                                    -                  -                                       +

Účtování v cizích měnách

V účetnictví se používá cizích měn při účtování :

-          o pohledávkách a závazcích

-          o ceninách

-          o valutách

-          o devizách

-          o cenných papírech

-          o majetkových účastech

-          o vkladech do základního jmění

-          o nemovitostech  v zahraničí a dále

-          o všech ostatních hodnotách, jejichž ocenění je vyjádřeno v cizí měně

Oceňování

Při oceňování majetku a závazků a při účtování o výsledku hospodaření berou účetní jednotky

za základ :

1)  veškeré náklady a výnosy, které se vztahují k účetnímu období, a to :

a) bez ohledu na datum jejich placení,jde-li o účetní jednotky účtují v soustavě

podvojného účetnictví,nebo

b) veškeré výdaje a příjmy skutečně uhrazené v účetním období, jde-li o účetní

jednotky účtující v soustavě zjednodušeného účetnictví

2)  rizika ,ztráty a znehodnocení, které se týkají majetku a závazků a jsou účetním

jednotkám známy ke dni sestavení účetní závěrky

Jednotlivé složky majetku a závazků v účetnictví a v účetní závěrce oceňují účetní jednotky těmito závaznými způsoby :

n hmotný majetek kromě zásob s výjimkou majetku vytvořeného vlastní činností se oceňuje pořizovacími cenami nebo reprodukčními pořizovacími cenami

n hmotný majetek kromě zásob vytvořený vlastní činností se oceňuje vlastními náklady

n nakoupené zásoby se oceňují pořizovacími cenami

n zásoby vytvořené vlastní činností se oceňují vlastními náklady

n peněžní prostředky a ceniny se oceňují jejich nominálními hodnotami

n cenné papíry a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení

n pohledávky a závazky se oceňují jejich nominálními hodnotami

n nakoupený nehmotný majetek kromě pohledávek se oceňuje pořizovacími cenami

n nehmotný majetek kromě pohledávek vytvořený vlastní činností se oceňuje vlastními náklady nebo reprodukčními pořizovacími cenami,pokud jsou nižší

n příchovky zvířat se oceňují vlastními náklady, nelze-li je zjistit ,potom reprodukčními cenami

Pořizovací cena je cena, za kterou byl majetek pořízen včetně nákladů s jeho pořízením souvisejících

Reprodukční pořizovací cena je cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje.

Cena pořízení je cena, za kterou byl majetek pořízen, bez nákladů s jeho pořízením souvisejících

Způsob oceňování aktiv a pasiv

Způsoby oceňování majetku a závazků banky závazně stanoví zákon o účetnictví

a postupy účtování pro banky

Metody oceňování aktiv a pasiv lze shrnout do následujících zásad :