Zvýšení DPH přijala Poslanecká sněmovna ČR

Ing. Pan Účetní 123

Autor: Ing. Pan Účetní 123

"Nikdo nikdy nevstupuje do neznáma, aniž by tušil, co by ho mohlo čekat," dalo by se řici. Proto bychom si v první řadě měli říct, že samotné…

Více o autorovi

Vládní strany Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v pátek 13. července schválily tento návrh. Změna ve výši DPH však ještě nevchází v platnost a bude tomu tak nejméně do podzimu.

 

DPH neboli daň z přidané hodnoty je dána č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, platným od 1. 1. 1993. Tento zákon přináší do státní pokladny nemalé peníze, a aby byl efektivnější, takřka každý rok doznává novelizace, někdy dokonce i několikrát do roka. Parametrická změny jsou velice častým jevem, který vyvolává povětšinou velice bouřlivé ohlasy, a to většinou opoziční. V letech 1993-1994 byla základní sazba DPH 23%, snížená sazba DPH pak byla 5%. Zvýšená sazba DPH byla v tomto roce nejvyšší, v letech následujících dochází už jen k snižování této sazby, viz tabulka vývoje DPH. U Snížené sazby DPH, které začínala na 5%, jdoucí přes 14% resp. 15% k předpokládaným 17,5%. Nyní nelze odhadovat, jak bude vypadat vývoj dál.

 

Období pro danou sazbu DPH

Základní sazba DPH

Snížená sazba DPH

01. 01. 1993 – 31. 12. 1994

23,0%

5,0%

01. 01. 1995 – 30. 04. 2004

22,0%

5,0%

01. 05. 2004 – 31. 12. 2007

19,0%

5,0%

01. 01. 2008 – 31. 12. 2009

19,0%

9,0%

01. 01. 2010 – 31. 12. 2011

20,0%

10,0%

01. 01. 2012 – 31. 12. 2012

20,0%

14,0%

1. 1. 2013

21,0%

15,0%

    1. 1. 2014 - původní předpoklad o rok posunutý

17,5%

17,5%

 

 

 

Změna sazby DPH na místo předpokládané sjednocené dani ve výši 17,5% bude 21% u Základní sazby DPH a 15% u snížené sazby DPH. Tato změna nevejde v platnost resp. v účinnost dříve, nežli Poslanecká sněmovna přehlasuje suspensivním vetem předpokládatelné zamítnutí návrh zákona o dani z přidané hodnoty Senátem ČR, což nebude dříve jak na podzim. K přehlasování rozhodnutí Senátu ČR tzv. suspensivním vetem může dojít pouze za předpokladu, že zákon dostane podporu 101 poslanců. Ve světle Krajských voleb, probíhajících kauz a dalších ne úplně normálních situacích v PS ČR lze připustit i možnost, že k této změně nedojde, nicméně budeme dále přemýšlet, jako kdyby došlo k zvýšení DPH.

 

 

Ono zvýšení DPH není lék na vše

Zvýšíme DPH, více vybereme, snížíme státní dluh a lidé budou spokojeni. Tak to by se přál asi každý politik. Nabídnout lidem lepší budoucnost a doufat, že pochopí krátkodobě umístěný kříž na svých bedrech. Jenomže není vše tak jednoduché, jak se zdá, a důvodné obavy jsou na místě. Z předešlých zkušeností, kdy při navýšení sazby spotřební daně došlo k snížení výběru této daně, je na místě se ptát, zdali nás nečeká stejný scénář. Má odpověď zní ano. Ano, bojím se, že toto opatření, které zasahuje do života každé domácnosti a které není nikterak přívětivé pro obyvatelstvo decimované ekonomickou krizí dopadající na občany v produktivním věku v podobě propouštění ze zaměstnání, zmrazování platů či snižování platů, bude v konečném důsledku prodělečné. Poslední roky nabývám totiž pocitu, že nejen Česká republika, ale i celá Evropa se potácí v určitém vzduchoprázdnu a nádech pro již tolik přidušené ekonomiky není usnadňován ani prognózami, ani samotnými rozhodnutími svrchovaných vlád či Eurozóny. Krásným příkladem je rozmanitost názorů na ekonomickou krizi nejvyšších představitelů Francie a Německa. Skutečnost, že ani takto velké země se neshodnou na společné protikrizové politice, je alarmující. Nevědět má právo každý, odhadnout již tak nervózní trh je leckdy takřka nemožné, a ani nejchytřejší mozky ekonomiky na světě nevědí zaručeně, jak pomoci Evropě. Je snad problémem přílišná provázanost Evropy jako ekonomického celku v kontrastu k  nesourodosti jednotlivých opatření svrchovaných vlád? Neměly by ekonomiky silně na sobě závislé, tzn. takřka celá Evropská unie, býti centrálněji řízeny? Je otázka, zdali chuť svobody a ekonomické závislosti v jednom nezabíjí ekonomický růst a lepší budoucnost.

 

Co je však bezesporu z mého pohledu snad největším problémem je skutečnost, že, ať už jednotlivé vlády nemají stejný lék na vše, musí vystupovat jednotně. Již rodiče, když chtějí své dítě naučit některým dovednostem, musejí vystupovat jednotně, i když mezi sebou mají konflikty, ne od jednoho rodiče je automaticky ne i druhého rodiče. Velká část rodin toto umí, ale státníci Evropy na toto zapomínají. Být v roli velice významného investora, který koketuje s myšlenkou, že by část své činnosti přesunul na území Evropy, rychle bych na tuto možnost zapomenul. Obava z toho, co může přijít, by z mého pohledu změnila mé smýšlení. To bych část svých aktiv a pasiv přesunul na území Afriky, kde je veliký potenciál, nicméně s vědomím, že k tomu bude muset vzniknout i malá armáda. Možná to paradoxně ještě stále vyjde levněji a z ekonomického hlediska bezpečněji, nežli si něco začínat s Evropou.

 

 

Jenomže my jsme v České republice a musíme tomu čelit

Po výše uvedeném rozohnění potenciálního investora uvažujete nad tím, proč by to nemohlo fungovat. Netvrdím, že by to nemohlo fungovat, ale za jakou cenu. Vzroste-li snížená sazba DPH, dojde ke zdražení toho nejdůležitějšího-potravin. Jenomže české rodiny jsou průměrně bohaté a počítají peníze, takže začnou přemýšlet,jak ušetřit. Jedním ze způsobů bude příhraniční nákupní turistika. Za předpokladu, že v Rakousku je DPH na potraviny 10%, v Německu 7% DPH a v Polsku je dokonce snížená sazba DPH, do které spadají potraviny, 5%, tak je to tak veliké lákadlo, že tato turistika začne slušně bujet. Uděláme-li podél hranic koridor, který bude široký 30 km, pojme nezanedbatelné % obyvatelstva. Důsledek je jednoduchý, občan nakoupí relativně levněji či v nejhorším případě včetně cesty stejně jako dnes, ale stát... Stát ten bude pěkně bit na této činnosti. Je zde veliký potenciál pro znatelný pokles tržeb, tzn. pokles ve výběru DPH v těchto oblastech (nemluvě o spojení s turistikou zaměřenou na pohonné hmoty do oblastí, kde je nižší spotřební daň a DPH). Důsledkem bude, že tyto oblasti odvedou mnohem méně na daních, stát zde podstatně zchudne. Ale to není konec, lidé, kteří budou vydělávat s největší pravděpodobností stále stejně, budou nuceni nejen zvýšením snížené sazby DPH, ale i inflací k úsporám na potravinách. Budou se tedy kupovat levnější, většinou dovážené suroviny a produkty. Cena včetně DPH tedy bude stejná, pravděpodobně nižší. Výsledek-menší výběr DPH. Zde se však kumulují ještě dva problémy, které jsou z mého pohledu podstatně závažnější. Logicky vzato, sníží-li se spotřeba produktů tuzemských výrobců, klesnou jejich zisky, nejen že klesne výběr daně z přijmu právnických osob, oni také začnou propouštět a, aby toho nebylo málo, tito lidé půjdou na pracovní úřady s žádostí o příspěvek v nezaměstnanosti. S levnějšími potravinami je ještě spojen jeden problém, pokud lidé budou kupovat méně kvalitní suroviny, bude to mít vliv na organismus-hladina cholesterolu, tělesná hmotnost-to vše se podepisuje na našem zdraví, a čím méně kvalitní jídlo jíme, tím více se zhoršuje stav člověka. Nakonec to zaplatí zdravotnický sektor, který bude muset vynakládat více prostředků na léčbu nemocí spojených s velmi nezdravým životním stylem.  Tu stát má několikanásobný problém, který dle mého mínění není vhodné řešit na základě parametrické změny DPH.

 

 

Nekončí vše u potravin, ba naopak

Potraviny jsou do jisté míry silným argumentem, jenomže zvýšení základní sazby DPH, resp. snížené sazby DPH se projeví všude, a to vážně všude! Elektrická energie, cena pohonných hmot zábavy i radosti, které leckdy nestojí málo a bude stát ještě více (také ovlivňuje naše pocity, zdraví a pokud nebudeme pociťovat blaho, radost a spokojenost, bude tím trpět nejen tato osoba, ale v důsledku i stát). To, co platí pro pohodu obyvatel, platí dvojnásob pro firmy, ani ne tak pro fyzické osoby, jako pro právnické osoby.  Volba daňového domicilu je pro některé firmy administrativní záležitostí, se kterou se dá dle potřeb hýbat. Snížení spotřeby v komplementaritě s náročným a hlavně složitým a často se měnícím daňovým řádem, kde jsou parametrické změny pravidelnou neznámou v horizontu i půlročním, pak obdivuji firmy, které zde ještě zůstávají, je pravdou, že pokud je zde firma – právnická osoba zaběhlá, má tuto změnu složitější, leč není nereálná. Co však je veliké riziko, je skutečnost, že se k nám jen tak nějací investoři nepohrnou.  Česká daň z přijmu fyzický resp. právnických osob nepatří k těm nejnižší – ba naopak. Časté změny, které ve své podstatě nedávají firmám dlouhodobější jistotu, jsou z mého pohledu tak velikým rizikem, které ne každý je ochoten podstoupit.

 

Efekt zvýšení daní je vždy tak trochu nejistý, je spojen s nevolí a odporem. Nejsem přesvědčen o tom, že by situace měla dopadnout jinak oproti změně spotřební daně, která s sebou přinesla sníženou spotřebu v tuzemsku, čerpání pohonných hmot v cizině, kde je spotřební daň nižší, tudíž nižší výběr, než se vůbec předpokládalo. Je otázkou, zdali vymícení korupce nestačí ke snížení schodku na 0 a navrácení se k ekonomickému růstu. Otázkou zůstává, kdo by po prvním kole defenestrací zůstal v Parlamentu ČR, obávám se, že by lid musil sám uspořádat nové volby. S politováním tak připouštím, že nabývám pocitu, ze konec ekonomické krize nebude tak rychlý, jak jsem si tolik přál. Třeba i kvůli změně DPH.