Autor: Ing. Pan Účetní 123

"Nikdo nikdy nevstupuje do neznáma, aniž by tušil, co by ho mohlo čekat," dalo by se řici. Proto bychom si v první řadě měli říct, že samotné…

Více o autorovi

Způsob financování státního sektoru je dlouhodobě velice intenzivně diskutovanou otázkou.  Obdobný problém byl řešen v průběhu devadesátých let v USA. Důsledkem této činnosti byl vznik New Public Managementu, jež se postupně rozšířil do Velké Británie a anglosaských zemí. Koncepce pramenila z činnosti manažerů, kteří chtějí a musí dosahovat cílů v přímé závislosti na finančních prostředcích a časových možnostech, a ty pak aplikovat na veřejnou správu. A to i za předpokladu jistého experimentování a riskování.

Úředník je oproti manažerovi do jisté míry časově nezávislý, disponuje finančními prostředky, které plynou ze státního, krajského či obecního (místního, lokálního) rozpočtu, tudíž ochota riskovat a experimentovat ve jménu zisku a prosperity je takřka nulová. Je zřejmé, že tlak na úředníka resp. na výsledek jeho činnosti je minimální v kontrastu k manažerovi.

Vlastníte-li firmu, víte, že Vaše podnikání začíná u vytyčení cílů, které chcete naplnit bezezbytku. K jejich dosažení využíváte finanční prostředky, které jsou někdy až neúměrně daňově zatíženy. Dosahování nejvyšších kvalit je co nejefektivněji financováno z Vašich ekonomických prostředků. Silná tržní orientace je nezbytná. Personální obsazení od dělníka přes účetní, daňové a finanční poradce, až k ředitelům úseků podléhá přísným kritériím, která nejsou pouze tabulková, ale vyžadují přidané hodnoty zaměstnancem.  Předpoklad souboru vlastností, které společnosti mohou pomoci, pomohou nebo pomáhá ekonomicky, je založený na schopnostech, vzdělání a dynamice jednání. Vaše fiskální politika musí býti harmonizována s možnostmi trhu, předpoklady a jejím stavem. Pokud splňujete tyto podmínky, myslíte takto při podnikání, máte pevné socio-ekonomické pilíře pro další růst firmy. Co když firmou má být úřad?

Důležitými fakty jsou příjmy organizací veřejné správy – resp. jejich získávání.

Struktura příjmů obcí a krajů

Financování probíhá na třech úrovních. Daňové příjmy, nedaňové příjmy a kapitálové příjmy, popř. dotace, které níže rozšíříme.

Daňové příjmy

Procentický podíl na výnosech daní, jež je určen zákonem o rozpočtovém určení daní.

• sdílené daně - jejich výše není podmíněná velikostí daňového výnosu na území vymezeném pro výkon územní samosprávy, uplatňuje se zde solidární princip

• výlučné daně - jsou dány výší výnosu z příslušného území samosprávy

Struktura daňových příjmů obcí – sdílené daně

Sdílené daně jsou tvořeny 21,4% podílem na výnosech:

• daně z přidané hodnoty

• daně z příjmu právnických osob (pokud není poplatníkem obce nebo kraje)

• daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků

• daně z příjmu fyzických osob vybírané srážkou

• 60% daně z příjmu fyzických osob z podnikání

Stanovení daňových příjmů ze sdílených daní pro konkrétní obec

Součet tří položek:

1) podíl prostého počtu obyvatel obce na celkovém počtu obyvatel všech obcí v ČR – 3%

2) podíl výměry dané obce na celkové výměře všech obcí v ČR - 3%

3) podle počtu obyvatel obce upraveného koeficientem – 94%

Struktura daňových příjmů obcí – výlučné daně

• daně z nemovitostí

• daně z příjmu právnických osob za předpokladu, že poplatníkem je příslušná obec

Motivační prvky pro obce (výlučné části daní):

(motivace pro podporu podnikání a zaměstnanosti ze strany obcí)

• 30% podíl na dani z příjmu fyzických osob z podnikání rozdělovaný podle místa bydliště podnikatele

• 1,5% podíl na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků rozdělený podle poměru počtu zaměstnanců v obci k 1. prosinci předcházejícího roku k počtu zaměstnanců ve všech obcích České republiky

Struktura daňových příjmů krajů

Sdílené daně jsou tvořeny 8,92% podílem na výnosech:

• daně z přidané hodnoty

• daně z příjmu právnických osob, pokud není poplatníkem kraj

• daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků

• daně z příjmu fyzických osob vybírané srážkou

• 60% daně z příjmu fyzických osob z podnikání

Výlučným daňovým příjmem kraje je:

• daň z příjmu právnických osob za předpokladu, že poplatníkem je příslušný kraj

Ostatní daňové příjmy

• místní poplatky (pouze obce)

• správní poplatky

Místní poplatky

• obdoba místních daní – mohou je vybírat pouze obce

• dle Zákona o místních poplatcích existuje devět druhů místních poplatků:

- poplatek ze psů

- poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

- poplatek za užívání veřejného prostranství

- poplatek ze vstupného

- poplatek z ubytovací kapacity

- poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst

- poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj

- poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

- poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace

• stát stanoví maximální výši – obec rozhodne v jaké výši či zda vůbec bude poplatek vybírat

Správní poplatky

• vybírány za úkony spojené s činností správních orgánů (např. za vydání stavebního povolení). Kromě územních samosprávných celků je vybírají také orgány státní správy.

Nedaňové příjmy

• příjmy z vlastního podnikání (příjmy z hospodářské činnosti organizací zřizovanými obcemi (kraji), pronájem majetku, přijaté úroky

• příjmy za pokuty a penále

• ostatní nedaňové příjmy – např. příjmy ze sdružování finančních prostředků, dary

Kapitálové příjmy

• význam kapitálových příjmů ve struktuře celkových příjmů územních samosprávných celků není zásadní

• patří sem např. příjem z prodeje majetku, příjmy z emise komunálních obligací

Dotační příjmy

• dotace jsou poskytovány dle celostátně platných pravidel

• běžné dotace - mají neinvestiční povahu - slouží k pokrytí běžných výdajů

• kapitálové dotace - mají investiční povahu

Nyní máme před sebou vcelku slušný výčet příjmů, které s velikostí měst ještě modifikují speciální koeficienty. Největší podíl příjmů zaujímají daňové příjmy. Jsou dlouhodobě relativně stálé a lze je s jistým přepočtem s malými odchylkami odhadnout. Z dlouhodobého hlediska je jen málo obcí, které by neměli problém vycházet se svým rozpočtem, čímž se až tak výrazně neliší od soukromých subjektů. Přesuňme se zpátky k základním myšlenkám New Public Managementu.

Před nedávnem jsem diskutoval se svým kamarádem, jenž je zastupitelem malého města, nad efektivností fungování jednotlivých měst. Obec vlastnila dvacet obecních bytů a patnáct stavebních parcel o výměře 1000 m². Zastupitelstvo rozhodlo, že majetek půjde do veřejné dražby. Jenomže veřejná dražba nebyla až tak veřejnou, informace sice byly zveřejněny dle zákona, nicméně v nejmenší možné míře. Majetek s tržní hodnotou přes padesát milionů byl "vydražen" za necelých třicet milionů. Koukal jsem vcelku udiveně, neboť představa, že bych mohl prodat pozemky za dvacet milionů a pronajmout třicet bytů, to je vážně parádní. Kdyby tímto majetkem disponovala firma, prodala by ho pravděpodobně jen v případě, že by nutně potřebovala k dispozici větší kapitál v cash flow.

Svědčí to snad o něčem? Předpokládám, že ano. Tlak na legitimitu jednání je voličem jen velice slabý.

Nechuť hraničící s nezájmem dělá z voliče pouze osobu, která odevzdá svůj hlas někomu, kdo mu je povědomý nebo který název strany se mu líbí, a tím voličova participace na moci a správě veřejné končí. Dokážete si představit, že ředitel společnosti nebude kontrolován výkonným orgánem? Že by správce majetku komerční firmy řekl, ať tyto budovy prodají bez jakékoliv vize?

Ve světle událostí uplynulých dní je také nasnadě otázka, kdo by měl rozdělovat státní peníze na krajské či obecní úrovni? Předpokládám, že není nutné na zřetel dávat, že prostředky přidělené státem často slouží i k nezákonnému obohacení. Jak?

Státní či krajské zařízení požádá o dotaci na dodání služeb, zakoupení zboží, rekonstrukci či výstavbu budov(y). Peníze získá v jistém objemu, který je však již od začátku navýšen vůči reálným nákladům. Pokud se jedná o Evropské peníze, je tento model naprosto dostačující. Proběhne výběrové řízení, které je již předem zmanipulované a kde je předem známý vítěz. Vítěz provede práce či dodá zboží, které je placeno z našich daní, z těch prostředků, který odvádíte finančním úřadům nebo nepřímo státu s daňovým přiznáním. Služby jsou však  nadhodnocen,  tudíž vzniká přebytek "peněz šedé ekonomiky", peněz, které v tu chvíli již neexistují. Tyto peníze jsou posléze rozděleny mezi osoby, které zastupovaly zadavatelskou firmu, dodavatelskou firmu, prostředníky a "supervizory". Poslední jmenovaný fragment tohoto řetězce není nezbytný, nicméně je do jisté míry patřičný. osoba supervizora může býti vyšším úředníkem, lobbistou či politikem. Kumulativně pak vzniká velice mocná osoba.

ještě raději schématicky:

• zadavatelská organizace
• nadhodnocené náklady na realizaci
• zmanipulované výběrové řízení
• realizace stavby (nejvyšší úroveň kvality, tím se dají překřičet hlasy kritiky)
• prostředky na realizaci stavby - náklady realizace stavby = přebytek prostředků
• podělení prostředků

Tyto prostředky mohou následně sloužit k další trestné činnosti. Tyto prostředky, protože neexistují, mohou sloužit k úhradě služeb, zboží či pořízení/modernizaci nemovitostí tím způsobem, že není nutné vlastnit daňový doklad, tím i není potřeba ho vydávat, což v praxi znamená, že služba může býti dodána bez DPH. Z poskytnutí těchto služeb resp. z výdělku z jejich poskytnutí či dodání nejsou odváděny všechny složky, které u přijmu právnických PO a fyzických FO osob odváděny býti musí. Pokud tento model korupčníci užijí jednou, povětšinou tento postup opakují cyklicky. Je pravdou, že existují sofistikovanější způsoby, kterými lze dosáhnout stejného výsledku, nicméně jiné postupy vyžadují více znalostí, známostí a zkušeností. Při jiných postupech je také potřeba podstatně větší integrace zadavatelů ve veřejné správě.