Buďme rádi za to, kde jsme.

Ing. Pan Účetní 123

Autor: Ing. Pan Účetní 123

"Nikdo nikdy nevstupuje do neznáma, aniž by tušil, co by ho mohlo čekat," dalo by se řici. Proto bychom si v první řadě měli říct, že samotné…

Více o autorovi

Začal bych jednoduchou parafrází jednoho známého českého ekonoma.

Myslím si, že jeden z předních českých ekonomů Tomáš Sedláček před nedávnem poznamenal, že nemusíme stále růst, stačí, když budeme na svém. A ono na tom bude hodně pravdy. Rozhlídneme-li se okolo sebe po Evropě, je jen málo zemí, které by bylo ve veselém a přirozeném růstu.  Španělská ekonomika začíná pomalu hlásit trhliny ve svém účetnictví, a tak nezbývá než doufat, že se nebude tento trend dále rozvíjet.

 

Řecku opět budou chybět finance, z avizovaných 11,5 miliard v obou příštích letech to bude 14 miliard. Na vině je údajně výpadek v příjmech z privatizací a výběru daňových příjmů. Přesnější data se očekávají počátkem září. Nervozita na mezinárodních trzích může tato čísla ještě zvětšit.

 

 Účetnictví pláče, chceme si odepsat z daní tlak médií

Vraťme se ale k České republice. Stálá nespokojenost nás uzavírá do kolečka, odkud veMédia brzdí ekonomiku v rozletu, účetnictví rodin pracuje s přebytky - čeká avizovaná zhoršení své podstatě není úniku. Mediální masáž o tom, jak se vše zhorší, jak bude nedostatek financí nejen v rozpočtech rodin, ale také v účetnictví a to nejen malých firem, ale také středních a velkých firem. Jednomu by bylo do pláče. Ruku na srdce, koho z Vás přímo ovlivňuje to, že Řecko krachuje, že automobilky vyrobili o 3,63% méně automobilů, že státní pokladna je zase o něco prázdnější? Pravděpodobně nikdo z nás by to ani moc neřešil. Jenomže tlak médií, který nás nutí stále hledat, kde že ta ekonomická krize okolo nás je, svou každodenní přítomností ani neposkytuje prostor, jak se stát svobodně myslícím-alespoň ne pro většinu.

 

Bylo by možná velice zajímavé, dvě stejné zkoumané skupiny mezi nimiž by byli lidé, kteří by měli úplně stejný stav rodinného rozpočtu, stejné pracovní místo, firmy s vyrovnaným účetnictvím a stejného rozsahu. Následně by se na jednu skupinu nechal působit tlak médií s informací, jak je vše špatné, jak se vše hroutí a co vše špatného nás čeká. Druhá skupina by dostávala absolutně protichůdné informace. Dovoluji si říci, že by výsledek, jak již je známo z mnoha psychologických pozorování, byl jasně lepší pro skupinu s positivní masmediální masáží. Co nám tedy nejvíce škodí? No přeci my, sami sobě, díky médiím.